#3.007

Pi o’clock

Moc to nedělám, ale edit: Rozjezdy jsou děsivá stvoření, respawn od respawnu víc a víc opilá. Vážně – bolí mě hlava jen z těch výparů. Jet střízlivý některou z nadranních verzí je zážitek podporující u normálního člověka rozhodnutí abstinovat po zbytek života. Díky bohům, že má normálnost leží někde svázaná do kozelce.

#3.005

Fakt je to dost zvláštní pocit, být si něčím tak jistý, a tak nejístý zároveň. Nesnáším dualitu, je to zvěrstvo. Typický příklad – chce se vám na záchod, ale nechce se vám vstávat z postele. Dobře, ne úplně typický příklad mého problému, ale budiž. Nejjednodušší to bude vzít od konce. Žádný problém nemám. Co jsem udělal před tím? Jak? Anebo, ještě líp, nad tím nepřemýšlet.

A přesně takhle jsem teď zmatený. Mám pocit, že kdybych se zatočil dvacetkrát dokola, budu zmatený méně. Jenom nevím na kterou stranu, abych se třeba zase nezašrouboval.

Svět je zajímavá věc, nekonečná spletenice interakcí mezi tvory, kteří se snaží odhadnout ty okolo, jejich reakce na svou činnost – a mnohdy to dopadne až katastroficky.

Co to melu?

#3.003

Dobře, ani tentokrát mi to moc dlouho nevydrželo. Je to smutné – dělám tak moc věcí, že úplně zapomínám. A když si vzpomenu, nemám čas. Achjo. A teď jsem ten divně se tvářící člověk sedící v parku a hrající si s mobilem.
Jsou horší věci, se kterýma bych si mohl hrát.

#3.002

Jsem vás vylekal, co? Chvilku jsem to dokonce myslel vážně. Pak jsem šel z večera na ráno a byl jsem z toho tak mimo, že jsem úplně zapomněl, že něco píšu. Fakt je to zlo. Ale co.

Dneska je pátek, zítra sobota a já konečně napíšu něco víc. Líp. Zelda, prostě. Anebo na to zase zapomenu, a ve #3.003 to pohřbím, jednou pro vždy. Věřte čemu chcete, a budete odměněni.

#3.001

Co kdybychom všichni zapomněli na to, že existovaly nějaké dva pokusy, a soustředili se na tento výtvor, který nepochybně cifry 365 na konci dosáhne? Ne? Dobře.