Tak si tak sedím na půdě, déšť buší do oken – zlehka, příjemně, neděsivě. Je to fajn. Káva dochází, ale zatím to ničemu nevadí. Však taky ještě je. Vlasy se stihly zamastit a nechce se mi je rozčesávat, tak si na fotku asi ještě drobet počkáte. Pokud o ni teda vůbec máte zájem, že. Já vám ji tady stejně vlepím, i kdyby zájem nebyl, až bude. Nebo na twitter, třeba.
Telefon se mi mezitím snaží nakecat, že je prý v Ostravě hezky. Pche, déšť je lepší. Omývá, udává rytmus, rozptyluje, kolíbá. Možná je i mokrý – o suchém dešti jsem sice zatím neslyšel, ale jeho mokrost nedokážu, nebyl jsem venku. Nejspíš to ani nehrozí, ať už je to dobře, nebo špatně.
Myslím, že bych měl mnoha lidem poděkovat. Některé jmenovat chci, jiné nechci, ale vděčný jim jsem taky. A proto, aby se nikdo neurazil, asi nejmenuju nikoho. Pokud si tedy myslíte, že vám děkuju, máte pravděpodobně pravdu – a věřte, že z celého srdce. Nejenže jste mi to pomohli přežít, pomáháte i nadále. Děkuji. Vím, že pro některé z vás to není o mnoho menší rána, než pro mě. A vím, že empatie je v tomhle případě dost bezohledná čubka. Děkuju. (Můžu to vůbec napsat? Čubka? Sper to čert, mám na to právo, nebo co.)
Asi je to tím deštěm, že mě jímá nostalgická. Ale zatím je fajn, neslznatá. Slzí nebe, to teď stačí. (Ha, někde se tu něco hýbe, a není to jen déšť. Schválně, co z toho vyleze. Třeba je to víla, která se mě ostýchá oslovit, ale ze které se poté vyklube partnerka na celý život. Na půdě je přece možné všechno. Stejně jako v lese. A v horách. A co teprve v lese v horách, nebo na půdě ve starém domě stojícím v horském lese. S věžičkou. Ve které je možná možnější ještě mnohem více než všechno. Nebudu se ohlížet, co když mi sedí za zády. Jestli jo, tohle je pro tebe: Klidně mě oslov. Slibuju, že neuteču, ani na tebe nebudu zlý. Vážně.)
Včera jsem poprvé viděl Warcraft. Jako se čtením Šesti nevinných si ale hodnocení nechám na druhý pokuk, protože jsem se na něj těšil myslím si dost dlouho. Marně přemýšlím co ještě bude letos stát v kině zato. Kromě Assassin’s Creed, samozřejmě. Ten se prostě povede, jinak dostanou Ubi facku. (Mohl by, Prince of Persia nebyl nikterak špatný počin, ať si říká kdo chce co chce.) Pokud vás v tomto směru něco napadne, jsem otevřen skoro čemukoli. Ideálně kdyby toho nebylo víc v jeden měsíc. Mě nenapadá jinak nic, a to nad tím přemýšlím dost dlouho. (Hlavně proto, abych se netěšil na Warcraft tak moc. Nepomohlo to, ale co už.)
A vyhlašuju válku, abyste věděli. Můj nepřítel je lítý bojovník ze země Zla. Otravuje mi krev, je odporný na pohled, způsobuje svědění, ba i bolest. Je to beďar. Na čele. Těsně nad obočím. Nejde vymáčknout. Vážně, není to výmluva. O další průběhu bojů vás budu informovat. Nebo možná radši ne. Každopádně maří mé plány vyfotit se. Bastard.
Addendum: Chtěl jsem něco napsat. Nebo pokračovat. Zapnul jsem FB a Twitter, že se podívám, jestli se mi tam dobře nasdílel odkaz. A je o čtvrt hodiny později. Ou jé. Ale nakonec jsem k tomu došel, to je hlavní. Pokud se teda počítá úklid disku, vyhazování neupravitelných, a popisování těch, které bych chtěl časem dorazit.
