Jsem se včera rozhodl, že si udělám negativní den – budu si okolo sebe všímat jenom zlých věcí a na konci dne budu tak naštvaný, že o tom napíšu na blag a všecky vás vrhnu do deprese hlavou napřed. Jo. Rozhodně to vyšlo.
Radostdárnosti posledních dvaasedmdesáti hodin
Fakt je jich několik! Z vrchu hlavy počítám tři, ale určitě si vzpomenu ještě na nějaké.
Pokračovat ve čtení „Radostdárnosti posledních dvaasedmdesáti hodin“
Trocha sebereflexe…
… pokud se to tak teda jmenuje.
Protože od doby, kdy jsem psal poslední dva články se buďto pár věcí změnilo, nebo bych k nim chtěl něco dodat, udělám to. Vy, kteří jste je nečetli pravděpodobně nebudete vědět, o čem to u všech bohů mluvím, a tak klidně můžete přestat číst. Možná. A možná bude někde na konci tohohle blagpostu další šance získat pivo. Muheh.
Pokračovat ve čtení „Trocha sebereflexe…“
Slíbená gamifikace života
Protože sliby se mají plnit furt, a ne jenom když se to hodí, tak dělám jak jsem slíbil, a ukážu vám pár způsobů, jak vnést život do… no, života.
Redukce závislostí
Jsem se rozhodl, že provedu mentální rozcvičku a vás, milí čtenáři, naplním jejími výsledky. A hodím na vás svou depku. A pak se půjdu konečně najíst.
Pokračovat ve čtení „Redukce závislostí“
Stydím se.
Funguje to!
Jak jsem si včera stěžoval, že mi nefungujou obrázky, a jak jsem si na fejsbůku opakovaně stěžoval, že mi nefunguje spamovací plugin, tak beru zpět – vše už funguje. Chcete vědět jak to?
Pokračovat ve čtení „Funguje to!“
Mrmel
Jsem vyplivnutý jak mrmel. A jako takový nemůžu moc přemýšlet, takže do školy toho moc neudělám, tak vám něco napíšu, milí čtenáři. Co vy na to?
Pokračovat ve čtení „Mrmel“
Resurekce je na-py-tel
Jsem tak dlouho nepsal na blag, že už skoro ani nevím, jak se to dělá. Ale když už jsem namotivován, tak proč nevyužít trochu energie i tady. Nebudu tomu říkat zmrtvýchvstání nebo podobně, protože jak se znám, stejně to moc dlouho nevydržím. Ale blemcnout bych tu aspoň něco mohl.
o práci a snídani
Chtěl jsem začít s rituály na každý den – něčím, na co se vyplatí vyhradit si pár minut času. Ale nebudu to dělat, i když možná sem tam nějaký nadhodím. [Ble, ten multivitamínový sirup je hnusný…] Radši vás všecky budu nabádat, ať – pokud studujete – věnujete škole úplně všecko. Jinak skončíte na Úřadu práce a garantuju vám, že ten pocitzmatenosti po vstupu do dveří si zapamatujete na celý život. Hlavně pokud nejdřív omylem vlezete místo na pracák na sociálku. Na druhou stranu mám pocit – aplikovatelný i na studijní oddělení na vysokých školách -, že čím zmateněji, nervózněji a zdrceněji vypadáte, tím příjemnější na vás pánové a [, a to většinou,] paní za přepážkama a stolama budou. Taky, až mě neposlechnete askončíte na pracáku, si nezapomeňte [krom samozřejmé občanky] potvrzení o době studia (to jsem měl), ideálně i maturitní vysvědčení (pro to jsem jel domů) a v případě převodu do jiného města i kopii nájemní smlouvy (tu mi musela Gu naskenovat a doma jsem ji tisknul). Maminka mi pořád říká, že mi tam stejně nic nenajdou, tak dlabu na vymýšlení kravin a svěřování se nikomu a jdu asi něco hledat sám. Až se napiju [něčeho jiného, než toho hnusného sirupu] a dám si [konečně] kafe.
Ten užitečný rituál bych zapomněl! Dneska jsem zjistil, že je fajn věc posnídat. Nejenže bych tak dlouho pobíhat nevydržel, ale ještě ke všemu je snídaně a raní kafe ideální situací k dohnání restů ve čtečce novinek. Třeba kdybych něco napsal, tak si to můžete přečíst pěkně klidu a pak se tomu celý den řehtat.