porodnice shonu plná

Běžně sedám a začínám psát tyhle žblepty, aniž bych měl jakoukoli představu o tom, o čem by to mělo daný den být. Ale tak dutý jako dneska jsem snad ještě nebyl.

Tak nejdřív práce. Mám pocit, že za tenhle týden jsem toho zatím odpracoval tolik, co za celou dobu před tím. Jo, je to jenom pocit, o tom žádná, ale bylo toho fakt dost. Dneska jsem se dokonce setkal s tím, že… ale ne, to by byl whine, a to si dneska odpustím. Radost v neradosti to byla.

Po fakt dlouhé době (měsíc, možná víc) jsem zase zapnul The Division. Že vyšlo rozšíření jsem věděl, ale že mě tak naštve, že tím výtahem nemůžu jet, to jsem nečekal. Stalo se mi to naposledy u Destiny, tam jsem ale datadisk nekupoval. Tady hodlám, i když mám oproti původnímu plánu čtvrt roku zpoždění. Dokonce jsem zjistil, že jsem z toho úplně nevypadl, i když do Dark Zone jsem se neodvážil. Až na tu výbavu. Ta je stejně žalostná, jako jsem ji nechal. Co už.

A už fakt dlouho jsem nesáhl na psaní. Kromě tohohle pokusu o… já vlastně ani nevím o co. Chci být chytrý, vtipný… místo toho ze mě povětšinou leze deníček, jinak bych asi nenapsal prachnic. Však já to možná zas obrátím. Kdo ví. Ale držím se. Kolikrát že jsem to zatím vynechal, třikrát? Tímto bych rád poděkoval těm, kteří mě někdy zachránil před mým vlastním hněvem tím, že mi tuhle věc připomněli. A to i do budoucna. Děkuju vám.

Ať dělám, co dělám
uvěřit odmítám
prý je to totiž jen nějaké dva měsíce
co tohle píšu, mě snad raní mrtvice.

Praští mě do palice z ocele trubkou
a tenhle řádek pak napýšu s hrubkou
otřepat, nemíchat, už píšu zase
přestože funící, to je tím horkem,
sním něco dobrého, například s pórkem
jak prase totiž já přibral jsem v pase.

Jsem si říkal, že když už budu odbývat, tak by se to mohlo třeba alespoň trochu rýmovat. A s pórkem si nic nedám, páč ho nemám.

Tak jo. Dneska jsem toho moc nenaspal, to už se mi taky dlouho nepovedlo. Kupodivu jsem ten den ale ustál. Nebylo na tom nic těžkého, musel jsem jenom dojet do Adamova a zpátky. Akorát ta ranní sprcha asi byla zbytečná – stačilo by vlézt do vlaku, ten kopec pak už byl jenom třešeň na dortu. Ale tak nebyla by to letní třistapětašedesátka, kdybych si aspoň jednou denně nepostěžoval na vedro, no ne?

Nevím, jestli jsem o tom dostatečně informoval, ale v pátek jsem si pořídil sluchátka. A dneska jsem je vyzkoušel. Beru je jako trest za to, že ty své oblíbené jsem nechal v Ostravě. A když to beru takhle, ještě jsem z toho možná vyvázl lehce. Možná ne, dobře. Ale aspoň hrají, takže lepší než nic – i kdyby jen o trochu.

Taky jsem loboval za Kindle. Nicméně si myslím, že naprosto oprávněně – je to podle mě dobré zařízení za rozumnou cenu.

Nějak to nejde. Jdu spát. Muheh.

Muehehe!

Jsem to zase málem nestih, no. Hrál jsem si s dárkem. Jestli chcete taky, tak před tím, než to šlo na Steam to bylo i na Kongregate. (Pokud se vám nechce klikat na ani jeden odkaz, tak se ta hra jmenuje Game Corp, popř. Game Corp DX v té novější, steamové verzi. Dík za důvěru.) Když už neprogramuju sám, tak snad můžu aspoň ovládat kreslené panáčky, kteří to dělaj, no ne?Jenom mě trochu mrzí, že toho Ricka a Mortyho jsem objevil až po tom, co jsem se nějaké tři hodiny piplal s milionovým studiem. A Ash Ketchum, ten je tam taky. Ve steamové verzi, samozřejmě. Asi si udělám i nějaké svoje paňáky.

Dneska jsem dokonce experimentoval s jídlem. Nejsprávnější výraz by asi byl alchymie, ale co už. Něco jsem tam nasypal, kromě fazolí a rýže (ve správném pořadí a stádiu uvařenosti, to zas jo), a bylo to i celkem dobré, vlastně. Možná trochu slané a mohlo by to víc pálit. Ale na to, že jsem neměl po ruce kečup, kdyby bylo potřeba něco opravit, jsem si počínal velmi odvážně. [ctrl-tabuje na tab s poznámkama, aby si mohl poznamenat, že musí koupit kečup] 

Já se ještě vrátím k jedné věci z Game Corp. Hraje tam jeden song, ve smyčce. A jak jsem to hrál tu dobu, tak se mi vryl do kebule tak moc, že mi teď vlastně i chybí. To já jen tak. Ale je to vážně puding hra, určitě ji omrkněte.

Já jdu dojíst zbytek té biologické zbraně, které jsem říkal oběd, a zalomím. Ou jé.

Nechtěl, nechtěl, ale musel. O sobě mluvím, a o svém opuštění bytu, který už bych touhle dobou asi klidně mohl nazývat jeskyní. Když ono je venku furt to vedro, no. Ale šel jsem si pro náhradní sluchátka, konečně. Hlava děravá jsem. A přibral jsem kancelářské papíry, tak si zítra asi budu zase hrát se strojem. Pravděpodobně. Smutnější je to, že se nemůžu zbavit chuti na pizzu, a to jsem dneska snědl jednu celou.

A pak jsem si říkal, že bych mohl oprášit nějakou dlouho nehranou hru. Tak jsem si zahrál na Divoký západ. Moc mi to pistolničení nešlo, teda. Ale jenom ze začátku, pak to bylo lepší. I příběh ta hra celkem má, a dokonce relativně vtipně podaný. Call of Juarez: Gunslinger se jmenuje, a je to taková střílečkovitá střílečka, trochu do arkády a rozhodně ne vážně.

Hluboké myšlenky se mi, žel bohům, poslední dobou úplně vyhýbají. Nebo je do večera úspěšně zapomenu, a to včetně jejich existence. Ale ony zas přijdou, cítím to.

[Tak jo, schválně. Třeba když se budu tvářit, že se nic nestalo, nikdo si ničeho nevšimne.]

Tak nějak jsem přišel na to, že asi musím víc vycházet z domu. Když nevycházím, nemám pak moc o čem psát, a to je nemilé. Připadám si pak trochu trapně, přece jen tweety patří na Twitter, no ne? Ale když ono tam je poslední dobou tak strašné vedro. Nebojte, nehodlám zacházet do hloubky, toho už stačilo. Ale tak nějak se těším na podzim.

Zjistil jsem, že dát balkánský sýr do těstovin je zajímavý počin. S tím kečupem jsem to ale trochu přehnal. Kéž by ta žáha přestala pálet. Ale stálo to za to, si myslím.

Jdu nějak vymyslet další jídlo. Už je nejvyšší čas. Pizza zní fajn.

Nemůžu se rozhodnout, jestli mám rád dny, kdy se nic neděje, nebo nemám. Asi není úplně namístě porovnávat doposavaď nejlepší den s tím nejhorším. Přijde mi špatné i snažit se přijít na nějaký průměr, či podobnou věc. Tak asi skončím u toho, u čeho skončím vždycky – záleží na náladě. Nálada je věc ošemetná. Dokáže změnit den ke svému obrazu. Ale má jednu skvělou vlastnost, kterou je třeba se naučit využít. Totiž že náladu si každý určuje sám. Jasně, vnější faktory na ni mají vliv, přidávají i ubírají, ale za finální tvar, barvu a chuť nálady, za to si můžeme sami.

Pravdivý příběh.

A teď, když jsem řekl něco, co stejně všichni víte, mě prosím omluvte. Mějte se hezky. Nebo teda chtějte se mít hezky, půjde to.

Vostrý psycho. Puding, a vůbec. Pivo.

Hroznový výběr, který mi umožní vidět tento spektrum všech pijavic a jejich možností, které se svírají nad stříbrným obočím moudrého děda. Dnes je středa. Což není pravda, protože je pondělí. Jako klubko odvíjí se čas. Je jedním z nás. Kvas. Klas. Máš očí jako orthoklas. Něco s uplnkem. Úlomek mé kázně spirálovitě padá ze stropu, jenž ověšen je girlandami.

Příště si vás nahraju, a pak to přepíšu…

Lodyhy bolehlavu, které ční k nebi. Pozor, nečichat… Otevírá dveře do nových možností.

Fakt dobré to bylo. Dada na svém vrcholu. Kurzíva by Bára & Fyfka. Ou jé.

Vůbec se mi nechtělo cestovat, a dokonce jsem na to byl upozorněn – vždyť přece furt tvrdím, jak jsem vozím rád. Tak jsem provedl zamýšlení, a došel jsem tak nějak k tomu, že to je asi moje verze cestovní horečky. Někdo je nervní, mi se prostě jenom nechce. A udělal jsem něco, co už se mi jó dlouho nepovedlo. Zapomněl jsem si v Ostravě sluchátka. Takže teď buď budu muset přežít dva týdny v open space bez možnosti filtrovat, nebo se můžu pokusit zprovoznit ty nějakým způsobem rozbité Koss Porta Pro, co se mi tu na ně práší. Jsou pokažené na dvou různých místech, a nejsem si jistý, že byť s jedním z nich něco udělám. Možná bude jednodušší koupit nové, na druhou stranu poslední takový pokus dopadl chrchlátky bez bassů, a to stály celé dvě stovky.

Vzhledem k tomu, že jsem doopravdy vstal někdy před desátou mi vlastně ztrátou sluchátek den teprve začal! Naštěstí ty ve žlutých busech nejsou úplně marné, minimálně tam – narozdíl od těch mých – fyzicky byly. Protože jsem po pěti minutách výběru filmu svou nerozhodností otrávil sám sebe, pustil jsem si znova Furious 7. Furt stejně dobré. A teď od toho mám dva týdny pokoj, schválně co si nakonec pustím na dalším výletě. Doufám, že pojedu jiným busem, a budu si moct vybrat. Nebo že trochu obmění repertoár.

No nic, tak hezky jsem se rozepsal, a zase jsem přišel o nit. Jdu zkusit ty sluchátka. Tak zase zítra, znova. Blabla hlova atd.