Dneska to jenom odbudu, ale zítra ten dnešní žblept doplním – z technických důvodů to nezvládnu realizovat teď. (Kape mi kafe z prodlužovačky.) Zároveň ale chci, abyste, mí věrní, věděli, že jsem na vás nezapomněl. Takže zítra, zítra to doplním. A ještě dám i zítřejší. Takže dvě v jeden den, radujte se.
poštvrté! 002 : nezapomněl jsem!
Tak jo, druhý den bylo vždycky nejhorší si vzpomenout, že vlastně něco píšu. A teď jsem si vzpomněl bez jakýchkoli upomínek, přestože jsem to fakt dlouho nedělal – dobře já. Sebechvála prý smrdí, ale nemám jistotu, že pochválení provede někdo jiný, takže…
poštvrté! 001 : podtitul nepřišel včas, odstartovalo se bez něj
Tak jo, už je to fakt dlouho, co jsem podobnou věc smolil naposledy. A protože jsem ve velmi nedávné době prošel kopou různých motivačních událostí, řekl jsem si, že to udělám. Tentokrát to udělám, a možná ani ne tak, jako třikrát předtím, ale doopravdy. Jakože fakt. Mě sledujte.
Pokračovat ve čtení „poštvrté! 001 : podtitul nepřišel včas, odstartovalo se bez něj“
Ještě nejsme tak staří aneb Franta Brambor a Lukáš Lilek zpět v akci – část pátá
Po trochu zmatené vysvětlení problému divného mandarinky Nevima na ovocné planetě si Franta nasadil sluneční brýle. Ono vysvětlení by se dalo shrnout do pár vět, tak to pro vás udělám.
Stroj času pomohl Nevimovi najít vhodné kandidáty. Otázka „Proč jsi ten stroj času nepoužil, abys Rudochovi (onen zloděj) zabránil ukrást váš jednociferný (kterážto cifra byla rovna jedné) počet stromků?“ položena nebyla, nicméně odpověď je snad jasná, ne? Paradoxy a tak. Tak Nevimovi ten jeden stromků naši přátelé slíbili najít. Na planetě se žlutým sněhem, modrou trávou, zeleným nebem.
Zpátky do příběhu, tedy.
Jak rozepsat pero, nebo možná radši jak to nedělat
Po bolestivém neúspěchu, který se odehrál nepřilíš dávno, jsem se rozhodl rozepsat své bombičkové pero, aby k takovým trapasům nedocházelo. Ano, opravdové pero. Co z toho vylezlo předkládám tobě, veřejnosti, aby mi to bylo ještě trapnější, a snížilo to pravděpodobnost opakování. Obsahuje jedno sprosté slovo, za které se předem omlouvám.
Pokračovat ve čtení „Jak rozepsat pero, nebo možná radši jak to nedělat“
Ještě nejsme tak staří aneb Franta Brambor a Lukáš Lilek zpět v akci – část čtvrtá
Text jsem rozepsal vloni na Štědrý den, ale nedopsal. Měl to být Vánoční speciál. A včera jsem tvrdil, že dneska vydám nový díl, což znamená, že musím dopsat tenhle. Nenávidím fakt, že obchody i města nahazují výzdobu už teď, a přitom to sám udělám. No co.
Naši dva hrdinové byli naposledy na cestě k Druhé zkoušce, díky které měli získat superschopnosti, jejichž pomocí by vysvobodili zajatce krutých cibulí, a dokončili tak výpravu, na kterou je vyslala stonožka Kristýna. Ale…
Šťastný a veselý
Tak se nám rok s rokem sešel a rozešel – za zvuků rucetrhající pyrotechniky, otevíraných lahví šampusu a v alkoholu pronášených, přehnaně optimistických přípitků a předsevzetí. Pořád dokola, jak o tom děvčátku s červeným doplňkem. Chtěl jsem vystřízlivět z veškerého svátkem způsobeného opojení, než napíšu novoroční příspěvek. Tady tedy je.
#3.038
Psát v Opera Mini je ještě drsnější, než by mě kdy bývalo napadlo. A co teprve v drncajícím buse. Fakt doporučuju, někdy si to zkuste, bando. Obojí. Najednou.
Už dlouho jsem nejel z práce tak pozdě, abych jel rozjezdem. A ještě déle jsem nejel rozjezdem. Dnešek se vůbec vyvedl. Nejdříve jsem nechal doma klíče a nůž, pak jsem stál pět hodin v kuse za kasou a nakonec jsem opravoval takzvaně hotový fejs – prostě samá radost. Ale doma na mě prý čekají dvě nejlepší věci na světě, takže mě ani to nerozhodilo. Doma.
#3.037
Po sérii tweetů…
… přichází další.
#3.036
Člověk by nevěřil, jak nepříjemné jsou nedorozumění. Často to dopadá mnohem hůře, než opravdu špatně míněná slova nebo činy. Dochází k nim neúmyslně, a překrývají veškeré dobré myšlenky za nimi stojící.
Nu což.