Já ani nevím, jestli už jsem to zmiňoval, ale
dneska mi to v práci hýbalo žlučí (nebo jak
je ta vazba), takže to stojí za zopakování.
Když vás prodavač/ka pozdraví, neznamená
to, že musí. Chce být slušný/á na vás, navíc
vám ten dobrý den často přeje. Proto je
slušné odpovědět. Nic vás to nestojí, říct ta
dvě slova, popřípadě k nim vetřít úsměv –
divili byste se, kolik toho úsměv dokáže.
Bohůmžel nejoblíbenější odpověď je
pravděpodobně “(Prosím (a často ani to ne))
tašku za korunu.” nebo “Jedny .” Ti prostě
není hezké.
A druhá věc – říkám… ale ne, nemůžu
všechno vyplývat najednou, že.
A kdyby vás zajímal můj den… Asi nic
zajímavého. Práce, po které jsem
nenakoupil, cvičení na housle a pak návštěva světa zvaného Eorzea. Nic zajímavého.
Snad zítra.