Dnešek byl divný. Skoro nikdo neví, co se vlastně dělo. Tak to tak necháme, co? Ale bylo to husté, to mi věřte.
#1.101
… teď!
Ehm. Dneska sebudu pravděpodobně vyskytovat v protředí nenaplněném internetovými schopnostmi, tak aspoň něco málo napíšu teď. Jsem zase málem zaspal. Naštěstí moje vnitřní hodiny provedly budíček, leknutím jsem vypadl z postele a zjistil, že jsem zaspal čtvrt hodiny a že jsem úspěšně usnul u nastavování budíku.
Jedu totiž na výlet, víte? Zkouška, muheh. Víkendová, muhehehe!
#1.100
Hah! V momentálním stavu bych to chtěl odbýt,ale pak jsem se podíval na číslo. Tak když je to jubileum, tak vám aspoň zazpívám.
Já si zpívám trapnou písničku
Já si zpívám trapnou písničku
Já si zpívám trapnou písničku
Trapnou písničku zpívám já
Jak jedu se svým vozem
Za jedním malým hobitem
Jak jedu se svým vozem
A ten hobit přiškočí právě…
#1.093
Tak já se vás teda dneska nepokusím odbýt.
Vstal jsem tak akorát, abych to do školy stihl, nicméně jsem nakonec nešel, a prokládal seriálovou prokrastinaci učením na písemku a konverzacema. Taky jsem dojedl výborné jídlo ze včerejška – bylo v tom úplně všechno dobré a nebylo to vůbec jako dort psa s kočkou – bylo to taky dobré. Pak jsem razil do školy, kde se děly věci, já v sobě objevil skrytého teoretika Information Retrieval (jestli se dokopu něco si k tomu načíst, abych zjistil, jestli je to fakt ono), zjistil, že v knihovně je nejdůležitější světlo a… dnešek byl tak dlouhý a tohle je všechno, co se stalo? No fuj.
Nekašlal bych na to, ale fakt se mi chce strašně spát. Ale zítra přijede návštěva, tak musím být čilý, radostný a hlavně mít sílu na to nejdříve uklidit. Ale to se zvládne.
#1.086
Dneska jsem si udělal svůj den pro sebe. Viděl jsem prá dílů pár věcí, naučil se vydávat tón z náustku flétny, navštívil Adamov a člověka v něm (ten druhý někde lítal). Prostě pohoda – takový den jsem potřeboval. Zítra sice do práce na ráno, ale dnešní nostalgická hra Heroes III to přebije, takže to bude vlastně fajn. Uvidíte.
Dokonce jsem navštívil Adamovský Albert – jely tam celé dvě pokladny! A buráky jsou furt dobré, i když už nestojí dvacku jako kdysi, nýbrž 32.90CZK. Ale stejně dobré.
A taky jsem zapomněl na zpáteční jízdenku, takže cesta zpátky měla být dobrodružstvím, což se nakonec nekonalo. Se mě na to někdy zeptejte.
A viděl jsem začátek posledního Indyho – než jsem dojel domů, tak to skončilo. Takže vím, co mám na seznamu.
#1.079
Pátek! Stalo se tolik věcí!
Nejprve jsem se lekl, že je půl páté, já za hoďku vstávám, a hlavně že nemám natažený budík. Tak jsem se ujistil, že ho natažený mám, a když jsem zjistil, že na půl osmou, tak mi došlo, že jako fakt asi do práce nejdu.
Škola byla super, hlavně přednáška o propagandě, po které jsem zdrhnul na vlak do Pardubic, kde teď trávím noc před cestou dále, do Prahy, kde budu pro změnu trávit den.
A strašně jsem se divil, že je teprve pátek, jak byl pátek dlouhý.
#1.072
Mám rád školu. Škola je super. A pivo taky. Ale nejlepší jsou Boondock Saints. Brou.
#1.058
Dnešek byl ještě drsnější! Hustý, co do koncentrace zajímavých věcí. A musím o tom pojednat, protože jindy to neudělám. I když bych měl jít spát.
V prvé řadě mi v práci nějaká paní se špatnýma očima (jako doopravdy) říkala “slečno”. Vtipné. Hlavně díky té mojí bradce – tu musí snad vidět i slepý. Ale co. Pak jsem taky rozsypal kasu, velmi vtipné. Nic nechybělo ale, takže cajk.
Následně jsem jel do Adamova cvičit na zítřejší koncert. Neztratil jsem se po cestě, nýbrž v baráku – nepamatoval jsem si číslo bytu ani patro. Tak jsem sjel zase dolů a podíval se na schránku – detective-style.
A pak jsem pomohl pouze tím, že mám na PC XPčka. A poprvé se nechal ukecat k vybalení houslí a zahrání. A bylo to fajn. A taky jsem měl fakt drsné kafe. Fakticky. Výborné, úžasné, skvělé.
A pak jsem jel rozjezdem přes celý Štatl – taky dobrodružství, které bych si někdy rád zopakoval. A dokonce jsem se málem neudržel, a psal do tohoto textu smajly. Které do textů nepíšu, víte? Proto je to divné.
A teď spát, zítra (teď už časově dneska) je velký den.
#1.050 & #1.051 & #1.052
Poslední tři dny byly tak nabité událostmi, že jsem prostě neměl čas o nich pojednat. Ve čtvrtek práce, pak Míši pro boty, domů cvičit na housle, večer tisknout na Červený pult, pak do hospody za spolužáky a odtud do hospody za spolubydlícími a těhotnou. Spát jsem šel v jednu, v šest patnáct vstával a svištěl ke Grandu, odtud do Cajzlgradu, zaskoušel jsem si s kapelou, prošel se Cajzlem, zašel na pivo a třetinu pizzy a svištěl do Brna. Dojel na byt, převlíkl se a šel na ples. Z plesu jsem odešel na úplném konci, domů dorazil ve čtvrt na čtyři, otevřel Mastera a podíval se na jeden díl Californication. Vstával jsem v neurčitou dobu a od ní neudělal nic kloudného. Vidíte, jak je to dlouhé? A to byl prosím jen výčet.
Na čtvrtku bylo nejzajímavější tisknutí a pak obě hospodská dobrodružství. A to i přesto, že jsem do první zmíněné přišel o hodinu a kousek později, díky čehož jsem seděl ve druhé řadě. Probíralo se moc věcí a bylo to vtipné, poučné a uvolňující. O druhé hospodě se dá říct to samé, jen jsem se díky nízkému počtu účastníku i přes pozdní příchod dostal do první řady. Po návratu domů jsem se snažil hrát na housle – nevím, jestli jsem měl čtyři či pět pivo, nicméně to vážně nešlo. Poučení pro koncert – pít až po výkonu.
Cesta do Cajzlu proběhla ve vší pohodě, krom toho, že jsem se těšil na vyzkoušení Fun&Relax busu, a on přijel obyčejný žluťák. Zpáteční cesta byla pro změnu posilový spoj, místo kterého přijel žluťák. Předbíhám. Celou cestu (a ještě asi den předem) jsem se bál, že to budu konit, ukousnou mi hlavu a narvou mi ji do zadku – mého krásného zadku. Nicméně se tak nestalo, jsou to fajn lidi, a vy všichni povinně musíte dorazit 1.3. do klubu Exit-Us v Praze. Jinak budeme velmi smutní. Jo, a taky mají v tom Cajzlu strašně vysoké chalupy – vyspekulovali jsme, že dole asi parkujou traktory a nahoře mají seno, jinak to není možné. Pak jsem spal v autobuse, spadl ze mě obal na sluchátka a snad jsem nechrápal. Přijel jsem v devět, ve třičtvrtě na deset byl doma, oblékl se a vyrazil na ples, který se zrovna dostal do diskotékového stádia. Těsně před tím jsem si ale stihl jeden a půl tance, což bylo skvělé. No, a pak jsem pil, seděl, snažil se diskotékovat. Ples samotný byl úžasný, to jen já si takové věci asi nedokážu užít.
No, a dneska se nic nestalo. Sedím, pařím, odpočívám, abych se zítra zase mohl vrhnout do cvičení, a v pondělí do světa práce a žádného volna. Ou jé.
#1.044
Dneska se stalo tolik věcí! V prvé řadě jsem se vyspal krásných deset hodin. Vstal jsem půl minuty před budíkem, zapomněl na něj, a z kuchyně jej šel zabít. Zjistil jsem při tom, že mám nějak divně zamlžené sklíčko na foťáku u mobil, což vyfocení QR kódu moc nezjednodušovalo. Ale vše jsem zvládl!
Pak jsem šel s velkými obavami navštívit Červený pult kvůli vstupenky na první knihovnický ples a taky vrátit propisku. Kvůli dvou věcem jsem tam šel, dvě věci jsem udělal, ale ta druhá byla koupě placky, takže propisku mám furt v kapse. Ou jé.
Pak jsem vyrazil do Tesca, abych mohl nakoupit na dnešní svátek všech zamilovaných. Krom energáče, dvou balení preclíků a jedněch pistácií jsem pořídil něco na zub i Teemovi a zakoupil jsem dokonce i kousek oblečení (!), který není (!) černé (!) barvy (!). Kdo ho na mě jako první uvidí, má bod. A to by nebyla návštěva NC KrPole, abych neodjel s vindaloo, že.
Kurňa, ta Ginny má vážně super zvuk.
No, a teď si tu tak sedím, dal jsem si vanilkovou kofolu, oříškové kafe, chybí jenom čaj s příchutí kávy a bude to komplet. Prý mám jít nakrátko – vlasy. Vousy dohola. Víc psát, víc hrát (na housle), víc pít (ale i míň pít). Nosit více barev. Na několika z těch věcí (včetně těch protichůdných) jsem už začal dělat. Kazí mi to jenom vlasy a vousy. Škoda té absence komentů, to by mě zajímalo, co byste mi na to řekli.
O čem bych tak mohl psát? Upíři jsou pasé, moc mainstream. Piráti právě taky zažívají jistou vlnu pozornosti (a to mám zrovna jendu rozepsanou, ach jo). Asi se dám na pohádky.