Měl jsem nachystaných milion věcí. O prvním dubnu, o zvířátkách… a tak vůbec. Ale všechny se ztratily v dýmu. Takže dobrou noc, já je jdu hledat.
#1.084
Dneska se stala jedna jediná zajímavá věc – končil jsem v osm, jak jsem měl, a ne až v devět. A pak se stala smutná věc – skončil nejlepší ze všech vedoucích. Ať se probíjí životem s úsměvem mu přeju.
A Grubby vypadl v Ro16 a Snute postoupil první ze skupiny, což jsem neviděl, bo jsem přišel z práce pozdě.
A tak si žiju.
#1.077
Tak jsme oslavili narozeniny, skončili v rekordním čase, nastavil jsem si upomínky a horí mi maštal. V trochu jiném pořadí. Všechno dobře dopadne.
“ Embrace your dreams, and… whatever
happens, protect your honor…” — prý Zack, ale imho to byl Angeal
#1.070
Dneska jsem nezaspal a vstal. I když jsem několikrát málem usnul na gauči. Usnul a zase se vzbudil. (Večer před tím. Po tom, co jsem napsal #1.069)
Dnešek byl den divností, středa mezi pátkem a pondělkem, která se v Brně a Albertu slívá do jednoho. Pátek, protože se v Brně pije, a pondělí proto, že v Albertu začínají akce. A sorry, lidi, ale jste jak blbí. 1+1 znamená, že zaplatíte plnou cenu jednoho, a dostanete dvě. Co je na tom tak složitého? Taky jsem měl mít devítku a slíznul jsem dvanáctku. A poslední hodina byla opravdu hardcore – ani nevím, jestli jsem pomáhal, nebo spíše zavázel. Ale přežil jsem, a to je hlavní.
Jinak se vlastně nic zajímavého nestalo.
#1.063
Včera jsem napsal nejkratší příspěvek vůbec, a to jsem nebyl tak vyšťavený jako dneska. Jsem mrtvý, po psychické i fyzické stránce totálně vyčerpán. A zítra vstávám na ráno, takže vás zase odbudu – nemám ani sílu popsat proč. Každý normální člověk dneska pije, jenom já se vykašlávám z podoby, nechávám na sebe nadávat lidma, kteří nechápou, že když jsme na směně dva, a oba sedíme, tak opravdu nemáme koho zavolat… samé radosti. Dobrou noc.
#1.056
Dnešní pojednání mělo být husté, ale jednak jsem ho vyprávěl v hospodě, druhak jsem ho zapomněl. A z vousů mi čpí vindaloo. Které bylo taky husté. Prostě hustý den.
Hlavně vracení knížek v knihovně – dvě jsem vrátil, tři přivezl. Zaklínač, Neuromancer a Phil Marlowe, to je panečku trojka. No nic… zítra se polepším, třeba.
Anebo taky ne.
#1.049
Přiznejte se – kdo z vás mě nakazil pozitivním pohledem na svět? Směny na březen vypadají tak, že krom práce a školy nemám volno. Teda… volno v práci mám akorát na školu. Nové vedení dělá vtipná rozhodnutí, na která nejen nikdo není zvyklý, ale ke všemu jsou úplně nahovno. Dneska jsem byl na odpoledne a za pět hodin vstávám na ráno. A stejně se směju.
Provedl jsem taky dneska pokusování, co že se jako stane, když si nevezmu sluchátka, a nebudu do sebe cestou do a z práce ládovat hudbu. Cestou tam se toho zase tak moc nedělo, alespoň okolo mne. Zato jsem si mohl číst nerušen jakýmkoli rytmem. (Až na tu epizodu s nerožnutím v tunelu.) Cestou zpátky jsem slyšel buďto mrouskající kočky, nebo dvě retardované děti. Těžko říct, zní to podobně. (Nedělám si srandu z retardovaných dětí. Kočky zní jako děti, to je známo. A tyhle zněly… velmi jako děti, ale ne normální děti.)
Jo, to je asi tak všechno. Stejně je to víc než včera, tak cajk. Ještě mám ve přípravě pojednání o správném chování se, ale to až jindy, až se to nabalí.
#1.042
Ještěže si píšu tu 365ku – chvíli jsem si myslel, že je pondělí, ona je mezitím středa. Dneska se v práci sralo trochu víc jak včera, ale nic extra. Pak se razantně změnila (pokazila asi ne, zatím) jedna z tajných věcí, prohráli jsme hokej, neumím se holit. Klasický den v kůži Zeldy.
Zase jsem plánoval, jak si sednu, a konečně napíšu desetistránkový post o smyslu života. Tak nějak jsem doufal, že prostě sednu a prsty začnou samy běhat po klávesnici a pak z toho bude bezceler a vůbec. A ono nic. Teda teď to píše samo, ale hodnota veškerá žádná. Možná kdybych použil Ginny, kdo ví.
Mám vás rád, neviditelní čtenáři, kteřížto nemůžete komentovat a dát tak o sobě vědět. Další ročník 365ky udělám na něčem s komentama, abyste mě mohli zepsout, jak píšu naprd.
Observace zpoza pokladny: Čím víc se blíží změna směn, tím více se pokladní usmívají. A nejvíce když tam sedí patnáct minut přesčas, paradoxně. Proto radím chodit nakupovat tak čtvrthoďku před změnou směn. (Zní to sarkasticky, ale myslím to tak, jak jsem to zapsal. Alespoň já to mám přesně takhle.)
#1.035
Už dva lidi mi řekli, že mám jít nakrátko. Že by?
Dneska se nic zvláštního nestalo. Normální den. Spaní do osmi. Devíti. Desíti. Pak zkouška, práce. Žádné manko, konečně moje kasa s úžasně natřeným razítkem, trochu doplňování, trochu Info. Zkoušku jsem možná dal, možná ne, těžko říct. Bylo by to fajn.
Master na oslavu něčeho, co ani nevím, jestli můžu slavit.
A pak Óčko a nějaké jejich flirtovací věci. A zrzečce se celou dobu nikdo neozval. Chuděra.
#1.028
Tak moc jsem toho dneska chtěl udělat. Ale nenapsal jsem si seznam, takže si ho píšu teď a udělám to zítra. Ale konečně jsem vrátil zpropadenou zapékací mísu. A taky přešel na zdravou stravu. A začal cvičit.
Zapomněl jsem přestěhovat nábytek, poskládat postele a přeměnit Teemovu podestýlku. Nu což, alespoň se zítra nebudu nudit.
Vtipná věc, jak funguje moje paměť. Něco mi dojde, řeknu si “To by bylo fajn použít v třistapětašedesátce,” pak si to celý den pamatuju a když sednu, že to sepíšu, má hlava je kebula rasa.
Když platíte malý nákup kartou, neomlouvejte se za to. Vychází to asi třikrát rychleji, než platit tisícovkou. A za to se nikdy nikdo neomlouvá.
A kdybyste v Tesco v NC KrPole nalezli mražené ovoce, ideálně jahody, dejte mi nějak vědět kde – je to jedna z položek (tohle a ovesné vločky), kterou jsem hledal nejdýl, a narozdíl od výše zmiňovaných ji nikdy nenašel.
Jo, a než začnete někomu pracujícímu vyčítat nedostatek času, zkuste si taky najít práci – schválně kolik toho času zbude vám.
Peace.