Štítek: těsně po půlnoci

Publikováno

#1.054

Já ani nevím, jestli už jsem to zmiňoval, ale
dneska mi to v práci hýbalo žlučí (nebo jak
je ta vazba), takže to stojí za zopakování.
Když vás prodavač/ka pozdraví, neznamená
to, že musí. Chce být slušný/á na vás, navíc
vám ten dobrý den často přeje. Proto je
slušné odpovědět. Nic vás to nestojí, říct ta
dvě slova, popřípadě k nim vetřít úsměv –
divili byste se, kolik toho úsměv dokáže.
Bohůmžel nejoblíbenější odpověď je
pravděpodobně “(Prosím (a často ani to ne))
tašku za korunu.” nebo “Jedny .” Ti prostě
není hezké.

A druhá věc – říkám… ale ne, nemůžu
všechno vyplývat najednou, že.

A kdyby vás zajímal můj den… Asi nic
zajímavého. Práce, po které jsem
nenakoupil, cvičení na housle a pak návštěva světa zvaného Eorzea. Nic zajímavého.
Snad zítra.

Publikováno

#1.053

Dnešek byl velmi slunečný. A dlouhý! Vstával jsem asi tři hodiny, přesto stihl více věcí, než včera. Třeba naštvat pár lidí, lehce se nachladit anebo udělat téměř nepoživatelné rybí prsty s rýží – bez možnosti záchrany tatarkou. Taky jsem sem málem zapomněl napsat. Ale všechno dobře dopadlo a nepochybně se v dobré obrátí – i kdyby až za nějakých devět řad Zeldovy 365 aka Deníků princezny s bradkou. Už nějakou dobu mám spát, tak asi směle do toho, nebo co.

Publikováno

#1.049

Přiznejte se – kdo z vás mě nakazil pozitivním pohledem na svět? Směny na březen vypadají tak, že krom práce a školy nemám volno. Teda… volno v práci mám akorát na školu. Nové vedení dělá vtipná rozhodnutí, na která nejen nikdo není zvyklý, ale ke všemu jsou úplně nahovno. Dneska jsem byl na odpoledne a za pět hodin vstávám na ráno. A stejně se směju.

Provedl jsem taky dneska pokusování, co že se jako stane, když si nevezmu sluchátka, a nebudu do sebe cestou do a z práce ládovat hudbu. Cestou tam se toho zase tak moc nedělo, alespoň okolo mne. Zato jsem si mohl číst nerušen jakýmkoli rytmem. (Až na tu epizodu s nerožnutím v tunelu.) Cestou zpátky jsem slyšel buďto mrouskající kočky, nebo dvě retardované děti. Těžko říct, zní to podobně. (Nedělám si srandu z retardovaných dětí. Kočky zní jako děti, to je známo. A tyhle zněly… velmi jako děti, ale ne normální děti.)

Jo, to je asi tak všechno. Stejně je to víc než včera, tak cajk. Ještě mám ve přípravě pojednání o správném chování se, ale to až jindy, až se to nabalí.

Publikováno

#1.047

Opět přišla ta část dne, kdy bych tady měl něco vypotit. A já strašně chci. Tak sedám za svůj psací stroj značky Lenovo a datluju.

Dneska jsem stihl strašně moc věcí. Navštívil jsem Ostravu, dostal konečně občanku, vyzvedl vyměřené poplatek za studium, a odjel zase zpátky do Brna, bo mi ve dvě začínala směna. Směna byla vtipná – utíkala, když utíkat neměla, a táhla se, když měla ubíhat rychlostí světla. Tak vyplivnutý jsem se na byt ještě nevrátil. A nevím, čím to je.

Dneska mě tady přivítali opravdoví lidé, i když představa zůstává stále po ruce, a přitulení ztělesňuje plyšový medvěd. Mám práci, školu co mě baví, a vlastně i kapelu. Ke štěstí mi chybí jen to, co si můžu přestavovat. Takže jsem vlastně nejspokojenější princezna na světě a nic mi nechybí.

Publikováno

#1.036

Dneska se mi stalo hafo věcí, ale protože nevím, který z nich jsou tajný, tak radši o všech pomlčím. Ale držte mi palce, lidi. Dík.

A ježdění vlakem je supr. To si pamatujte. A ježdění šalinou z konečné na skoro konečnou taky. Brou noc.

Publikováno

#1.032

Tolik věcí se dneska stalo, nevím ze kterého konce začít. Tak se budu řídit radou úžasného Edwarda Kenwaye: “Start from the start, mate.”

Klouzačka v Brně je byla legendární, hlavně cestou z Topasu – to se sice stalo i včera, ale ve stavu, ve kterém jsem byl, jsem o tom nějak nebyl schopný o tom pojednat.

Ráno (v deset) přijeli rodičové, a klouzali se s námi. Dovybavili nám byt o nezbytnost zvanou Lux a mikrovlnka, přivezli obraz, knihovničky, prostě bájo. A skládat to IKEA puzzle byla taky srandel. Pak jsme jeli na oběd, který jsem nesnědl, protože nervy.

V práci byl den blbec, sralo se všechno. Prostě SNAFU.

Hm, tak toho zas tak moc nebylo. Anebo jsem ucamranější než camrál. Dobrou noc, bando.

Publikováno

#1.031

Zkouším nový systém, schválně, jestli to pomůže. A taky se mi pekelne nechce z vyhřáté postele do vymrzlého pokoje. Vymrzlý pokoj by mi nevadil, úplně ideálně kdybych v něm nebyl, ale já v něm být musím a musím šibovat s nábytkem, ou jé. A až se unavím, tak hurá do práce, abych mohl být celých sedm hodin mimo a přijet domů v půl dvanácté. A zítra to samé. Sakra.

Ale jo.  Nový systém super. Asi, ale ne v opilosti. Venku to heezky klouže. V pokoji je tepleji. A všem vám horí maštaľ.

Publikováno

#1.030

Další pátek, který jsem strávil doma, tentokráte ve společnosti Assassin’s Creed IV. Takže nic zajímavého nebo nového. Krom toho, že nás opouští ne jedna, ale hned dvě spolupracovnice – jedna byla půjčená a ta druhá byla přeřazena. Tak schválně, jestli alespoň jednu z nich ještě někdy uvidím.

Když se ptám: “Účet?” není to proto, že bych ho chtěl zadržet, či rovnou odmítal odevzdat. Jde o zkrácenou verzi “Potřebujete ten účet, nebo ho hned vyhodíte? Protože to můžu udělat za vás, přímo pod sebou mám koš.” Ale asi to vyznívá jako “Nedám vám ho, hovada!”, jinak nechápu, proč se do mě ta ženská dneška opřela, že přece “Zadržovat lidem paragon, to jsem ještě neviděla.” Já ho nedržím, nabízím ho. A není to kurva paragon – alespoň bez posraného razítka a podpisu. Jo, s lidma, kteří nezdraví, jsou prostě jenom problémy.

Jedl jsem rybu. Sám od sebe, dobrovolně. To první není tak úplně pravda, ale to druhé naprostá. A šlo to, nemám kost v krku ani vyrážku na penisu, či podobnou nepříjemnost. Akorát ta kari rýže mohla být víc kari.

Plyšová medvědice na mě kývá, že už jako spát. Tak já jako spát. Asi dobrou nebo co. I když spíš asi dobré ráno…

Publikováno

#1.026

Mrkev. Přesně to jsem. Nejenže jsme tam byli fakt dlouho, v práci myslím, ale ke všemu nejely spoje, takže jsem z České táhl pěšky. Hladový jako vlk. A po cestě žádné hladové okno. Obrovská díra na trhu, vážně.

Chtěl jsem vám říct: Lahve na pás pokládejte, ideálně podélně – nevkutálí se na čtečku nebo nezablokují šuple. Vážně úžasná věc, kterou praktikuji od narození, leč za každou sedmihodinovou směnu se najde jeden takový zákazník. To jsem vážně tak úžasný a jedinečný?