porodnice shonu plná

Je fajn, když den uteče tak rychle a příjemně, že nejenže nestihnete napsat blag, ale ke všemu máte i novou peřinu plus povlečení. Snad to dneska uteče taky tak rychle, i když to bude krapet složitější a méně husté.

Dnešní noc jakoby neexistovala, alespoň co se spánku týče. Na druhou stranu jsem mladý, krásný, odolný a vůbec hustý jedinec tohoto druhu, takže cajk. Nic, co by svačina (maso!) a Monster nedokázali spravit. Jinými slovy jsem stále nakažený optimismem a náladou více než dobrou. Ou jé.

Pak si v práci řekli, že když dělají bordel lidi, je to málo, a tak nám od rána dělají okolo vchodu bordel kopáči. Ale co už, že. Vyměním hlavu. zánovní, lehce bolavá. Nechci od vás piercovanou – s tím si pohraju sám.

 

 

Právě jsem viděl v šalině bílého králíka. Obrovského, děsivého. Periferním viděním. Když jsem se tam podíval přímo, nebyl tam, ale při pohledu bokem opět šel vidět. Děsivé.

Taky jsem dneska byl na výletě, zahrál si na housle, viděl půlku druhých Gamers [doporučuje jedna z jedné princezny], dobíhal skoro všechny dopravní prostředky vyjma lodi, letadla, helikoptéry, auta, autobusu, trolejbusu, lanovky, koloběžky, motorky… a všech ostatních, na které jsem zapomněl – dobíhal jsem tedy pouze šalinu a vlak, zato opakovaně.

A začlo pršet, jenže tentokrát to není má vina, bo vlasy jsem si nemyl. Tak. Můžete za to konečně někdo jiný.

 

„Jo, mám blog. Se tam snažím o takovou věc, kterou ale stejně nikdo nečte. Ale snažit se můžu.“ — Zelda o Porodnici

Stejně si myslím, že by mi to slušelo. A zase jednou dojedu lehce pozdě. Co se dá dělat – vstávání a odcházení je prostě zlo. Naopak přicházení a usínání… no když naopak, tak zlo není, že. Ach jo, s váma je dneska taky řeč, jen co je pravda.

Na něco jsem zapomněl. Kdybych tak věděl na co. Kdybyste věděli na co, dejte vědět mi, ať to vím. A kdybyste zjistili proč mám modřinu na hrudi, tak dejte vědět taky. Howgh.

Buchty zmizely. Tak jsem konečně zkusil namíchat ovesné vločky a tu fitness směs – nebylo to tak zlé, akorát jeden z ořechů byl nějaký divný, ale jak nejsem ořechový člověk, tak ani nevím který. Málem jsem spal s popcornem a spal jsem s kalhotama v posteli – nemám šajn jaktože jsem si jich při chystání postele nevšiml, ale mohlo to být tmou. Každopádně jsou tenké, takže netlačily. Taky přemýšlím kdy konečně přestanou budit vrtačkama – začíná to být ohrané. Na druhou stranu jsem aspoň vstal brzo a udělal stejné kulové jako vždycky. A je půl dvanácté, já beru do ruky housle a těším se na směnu. Ne přímo na ni. Ale jo.

Jsem si všiml, že jsem se na to včera zasejc vykvák. A to je divné – odpřísáhl bych, že jsem to napsal cestou do práce. Tak asi ne, no. Couž.

Další úterý, další dobrovolná účast na přeceňování. Ale je to za dobrou věc, vážně. Zjistil jsem dneska plno věcí, domluvil plno věcí, ozval se plno lidem, našel lahvičku vody po holení… úspěšný den. V práci manko jenom šest korun, vím přesně odkud (a mělo to být dvacet).

A tak si tu žiju, s úsměvem a