Příspěvky

Publikováno

#1.149

Sobota, a zase v práci. Ráno jsem se vyspal, to je fakt. A dokonce jsem si i zahrál na kompu, chvilku. Na něco se podíval, dal kafe a oplatek. A až pak jsem šel tam.

Uteklo to, dneska to fakt uteklo. Lidi nebyli tak divní, jako obvykle, to se musí nechat. Ale zítra přijede žena, a já zjistil, že v pondělí mám celodenku. Tak jsem zaobchodoval, a už ji nemám – mám ji v pátek.

Lidi, říkal jsem to stokrát, ale zopakuju to ještě jednou: dávejte ty lahve na pás podélně. Prosím. Ani na stojáka, ani příčně, podélně. Jinak mají tendenci padat, válet se, ničit.

Taky jsem prý šílený muslim. A chci svou ženu týrat, mlátit, ničit. A přitom ji pomalu ani nedokážu zlechtat. No co.

Pokračoval jsem taky ve čtení Zaklínače, když už ho skoro musím vrátit. Stejně ale budu prodlužovat, protože jsem ve čtvrtině jedné ze dvou.

A koupil jsem si nazítra snídani – schválně jestli vstanu tak, abych ji stihl spořádat.

Publikováno

#1.147 & #1.148

čtvrtek
Poslední den šestidenního bloku práce utekl skoro jako voda. Dokonce i porada, poprvé trvající hodinu a půl, zabrala jen patnáct minut. Takže jsme vypadli akorát, abych stihl bus do Cajzlu. Dokonce trochu dřív, takže jsme se spolupracovnicí i stihli navštívit ex-spolupracovnici. Bus přijel pozdě, protože se zasekl v bažinách po cestě z Vídně. Takže jsem i do Prahy dojel pozdě, naštěstí mi tam žena nezmrzla.

Po příjezdu jsme se prošli, podívali do Luxoru a vyrazili do hospody za Márou. Chvíli jsme poseděli, nakrmili se a napojili, a já jsem šel odprovodit Reu na Smíchov. Bylo to smutné loučení, ale i veselé, protože jsme se měli vidět hned druhý den.

Pak jsem se vracel metrem, a při výlezu zjistil, že pijani změnili lokál. Tak jsem je hledal, našel, kecali jsme a pili. A pak jsme šli spát k velehodné Marči.

pátek
Ráno jsme trochu zaspali, tralala. Rozloučil jsem se s Márou a zase vyrazil do Černošic. Tentokrát jsem poznal oba rodiče. Způsob poznání paní matky byl však velmi vtipný. To si tak s Reou spíme, hezky a dlouho, najednou spadne z postele, čehož já se leknu a probudím se. Ona totiž klepala paní matka.

To je ale jen malá věc. Důležité je, že jsem zase viděl velký kus Černošic, spapal nanuka, dostal převelice výborné jídlo, zahráli jsme si pár songů, skoro jsme se naučili Creek Mary’s Blood. Viděl jsem skalku, poskládal kytici (s pomocí ženy), viděl dva domy ve stylu „najdi deset rozdílů“… Prostě opět dokonalé volno.

Celé to završila cesta s Márou SA busem – chvilku jsme pokecali v buse, chvilku pak v Brně. No, a teď už hurá spát.

Jo, 365 má novou lokaci, jak vidno. Fungují komentáře. A bylo to utrpení, tak koukejte komentovat.

Publikováno

#1.145

Úterý, celodenka. Nemám sílu. Tímto se omlouvám všem, kterýchžto začátek dne na tomto pravidelníku visí. Pro vás alespoň malý přídavek: krom Ygritte, o které jsem možná říkal, že u mě občas nakupuje, jsem dnes postřehl ještě jednoho, co vypadá jako Gandalf bez vousů (takže Magneto) a jednoho, co vypadá přesně jako hrabě Dooku. Občas se objeví ženská, která je velmi podobná agentu Fornellovi z NCIS.

Publikováno

#1.144

Jsem uklidil a vysál! Jako fakt. A taky se na něco podíval, nasnídal se. Samé divné věci.

Fajn tyjátr to byl v práci. Bo mělo přijet nějaké fakt velké zvíře. Tak jsme seděli na čtyřech kasách, a zvíře nikde, ani lidi nikde. Pak šel domů jeden, pak druhý z nás, a pak přišli lidi. Ale stihli jsme to, a dokonce dorazili v relativně normálním čase. Vlastně dneska dřív, jak obvykle.

Ale lidi byli dneska nějaký divný. Lahve příčně, skoro nikdo nezdravil, samé storno “Tak za tu cenu to nechcu,” prostě den blb. A zítra na devět a do konce – v úterý, takže slevy. No to bude prdel.

Publikováno

#1.143

Dneska byl ručníkový den. Věděl jsem to, celý rok jsem se na to těšil. A pak jsem, já tele, nechal ručník doma. Ještěže jsem nepropadl panice, a tu třínáctihodinovou směnu přežil bez manka. Dokonce v plusu. Přes deset korun. Ale bylo to kruté.

Dobře se u toho nicméně přemýšlelo. Akorát jsem asi vážně schizofrenik – práci nechávám v práci, včetně všech nápadů a myšlenek. Ještěže aspoň nákup si vždycky donesu.

Taky jsem na sobě našel klíště, které jsem se prvně snažil vymáčknout, bo jsem si ho spletl s jebákem. Nebyl to jebák, bylo to klíště, a po vytažení moc hezku křuplo mezi nehty ukazováčku a palce levé ruky.

Zítra zkusím snídat, hezky sladké – závin a kafe. Píšu to tu už teď hlavně proto, že zítra o tom určitě nepojednám. Očekávám velké věci. Třeba dost cukru v krvi už na začátku dne, menší hlad během směny (zítra odpolední) a hlavně… hlavně že si pochutnám.

Taky jsem přesunul se z gauče do postele. Moc fajn, hlavně teď jen zahodím noťák a spím. Proč jsem to udělal? Bo mi odešla nabíječka k mobilu, tak nabíjím z USBčka noťáku, a mobil potřebuju mít u postele kvůli budíku apk.

Jsem se snažil si tu dnešní projít a něco zkurzívovat nebo otučnět, ale ono to prostě nejde vždycky, no. Tak snad příště. (Já vím, že ta záměna není podruhé tak vtipná. To je účel. Abyste si uvědomili, že “Mi to nikdo neproplatí.” nebylo vtipné ani poprvé.)

Publikováno

#1.142

Včera jsem se vypsal, dneska to holt tak dobré nebude. Hlavně proto, že většina dne byla spánek a práce – a práci jsem vytěsnil. Ale jestli si pamatujete ty dva, co si u mě onehda koupili tu Tullamorku, tak ti tam dneska byli zas.

A něco na mě leze.

Publikováno

#1.141b

… aneb Jak to všechno dopadlo

Cesta Cajzlem na Hlavní a pak do Černošic proběhla naprosto rutinně, přesto z ní mám hned dvě poznámky:

„Chybělo jsi mi, hlavní město. Obal od kondomu jsem zatím nikde jinde nepotkal.“ — samozřejmě s překlepy, bo psáno za chůze

„Absence bankomatu ČS na Hlavním nádraží – epic fail“ — to asi v reakci na „Bankomaty a pobočky na každém rohu“

Z Hlavního nikdo nejel a na Smíchově se vlak naplnil – přesně jako v Ostravě. (Akorát Smíchov nahradit za Svinov.) Jsem si pak po cestě všiml i sídla Bohemia Interactive, akorát už nevím, kde to bylo. Prostě po cestě.

Po příjezdu do města ženy mé jsem byl proveden podél řeky až ke Kazínu a zpátky, moc hezká procházka. Pak jsme koupili pití a vyrazili udělat nejlepšejší překvapení na světě, alespoň pro mě – piknik. Nikdy jsem piknik nezažil, a už vůbec ne bez práce (jenom jsem táhl koše) a jen tak, ve dvou. Úžasné místo, výborné jídlo. Se vám tady musím pochlubit, protože tohle překvápko si to fakt zaslouží.

Z úžasného místa jsme byli s mou úžasnou ženou vyhnáni blížící se bouřkou, která sice vyhrožovala, ale nakonec přišla asi půl hodiny (možná i dýl) poté, co jsme se uvelebili, dojídali zbytky jídla a dívali se u toho na Hru. Pak jsme si zahráli my – na kytaru. A zazpívali si. A šlo nám to opět božsky. A zabralo moc moc času, protože pak byl čas na cestu domů – mezitím ještě žena předvedla neskutečný talent výtvarný, taky. Za třičtvrtě hodiny z Černošic na Florenc – to není špatný čas. [Note to self: Smíchovské metro je blízko z nástupiště, ale na Florenci ztratím čas díky zakopanosti trasy B až někam do Austrálie.] Dokonce jsem trefil správný východ. Prostě pecka.

No, a pak cesta busem, klasika. Nějaké seriály, konverzace přes FBchat, ujetý rozjezd, cesta pěšky, přání k svátku. A teď spát a zítra na dva dny do práce. Tam můžu asi rovnou přespat, pak. Tak kdybych zas udělal až dvoudenní v neděli, tak sorry, no.

Publikováno

#1.141

… aneb Den, kdy jsem málem nevylezl z postele.
(fakt jen málem, naštěstí motivace byla dost dobrá)

Dneska asi napíšu víc částí, ale kdyby ne, tak tady máte aspoň jednu. Je teprve 0719, ale už se toho stalo víc, než mnohdy za celé dny. A tak poslouchejte příběh o princezně Zeldovi, která se vydal na výlet do města hlavního, Cajzlu zvaného.

Musím si nějak prodloužit noci – šest hodin je fakt málo. A ono to těch šest ani nikdy není. Zdálo se mi o nějakém divném MMORPG, ve kterém jsme se ženou pobíhali. Vážně zábava, ale neexistuje. Kříženec mezi TESO, Neverwinter, TERA a Guild Wars 2 to byl, a fakt hustý. No co.

Vstal jsem do světa, který jsem nepoznával – hlavně proto, že se jedu prezentovat ženiným rodičům (ne prvoplánově, ale stejně na to dojde), a tak chci vypadat co nejvíce k světu, že. A tak jsem dokonce řešil co na sebe. Vážně princezna, no Ale něco jsem vybral, stihl jsem i kafe a dokonce i bus. Hlavně teda díky faktu, že na Maliňák se dostanu i trojkou, na což jsem byl minulý výlet upozorněn Míšou, a dneska, když mi hořela koudel, jsem si na to vzpomněl. Díky, Míšo.

A tak sedím v buse, poprvé za všechny výlety využívám zásuvku, vesele nabíjím veškerou elektroniku vyjma shamandalie a pomalu dělám naplánované věci. Můžu si k tomu pustit nějakou hudbu, co? Imperial March! Mimochodem: šílenství tučného písma a kurzívy!

Kapitánův deník, dodatek: Zapomněl jsem vyplivnout žvýkačku. Teď chutná jako káva. Taky dobré.

Publikováno

#1.140

Ranní směna, to byla panečku zábava. Zase lidí jako svině, ale aspoň jsme se v klidu nasvačili. A nový systém vysedávání na kasách je fajn – přijďte se někdy podívat.

Odpoledne jsem si udělal výlet do Adamova, opět. Řešili jsme věci, zopakoval jsem si trochu toho úvodu do informačních technologií, Ereisku jsem možná ani úplně nezmátl. Hokej jsme viděli (a že to bylo napínavé), kafe jsme dali, popcorn jsme dali, najíst jsem dostal… prostě návštěva u rodičů, no.

A doma jsem se tak akorát osprchoval, udělal si jídlo, a hurá nakutě.

Pozdravit se sluší. A lahve patří na pás podélně. Ještě to několiksetkrát zopakuju, třeba si to přečte někdo z těch, co to nedělaj.