Dneska se v zásadě nic zvláštního nestalo. Krom toho, že to v práci rychle a v pohodě uteklo – to je, pravda, celkem zvláštní. Odcházel jsem s úsměvěm, vlastně jsem se nechal svézt. Chvilku jsem nic nedělal, a pak jsem v tom pokračoval. Pak jsem šel spát, protože mi nebylo úplně nejlíp, a když jsem se vzbudil, bylo mi úplně stejně. A pak jsem hrál – na housle a kytaru, protože na víc věcí zatím neumím. Teda nervy, ale to zrovna není nikdo poblíž.
Jsem vás chtěl poprosit. Až se budete chtít obout do pokladního, ujistěte se, že za tu věc opravdu může. Protože není nic nepříjemnějšího, než když na vás někdo půl minuty řve za něco, co nemůžete ovlivnit. Dneska to sice nebylo půl minuty, ale já z toho infa fakt nemůžu pro ty cigarety odejít, nehledě na to, že nemám klíč od místa, kde jsou uchovány.
Taky mi dneska hodně lidí přálo hezkou koledu, což sice neklapne, když stojím za kasou, ale je to hezké. A ještě líp – hodně lidí mě chválilo, platí u mě rádi. To vždycky zvedne náladu. A takových je, naštěstí, zatím víc.