aneb jak z porodnice udělat hřbitov
Stejný problém jako všechny předešlé dny – myšlenka moc velká na to, aby se mi vešla do paměti.
Ale začal jsem cvičit. A nasadil jsem jakous-takous zdravou stravu. Schválně, jestli to dřív půjde poznat, nebo to vzdám.
Až budete jednoho dne vlastnit obchod, objednávejte víc balíčků padesátikorun. Věčně nejsou, věřte mi.
Dneska jsem měl možnost jít se pořádně vyspat. Jak to dopadlo? Budu spát o hodinu dýl. Ou jé.
Tak, konečně na bytě. Kafíčko, lázeňské oplatky a nový Arrow. Až tohle dopíšu, teda.
Dneska jsem se konečně vyspal. Jako dorůžova, bez budíku a těch capin okolo. Dokonce jsem udělal rozcvičky a věci. Prostě krása. Vůbeccelý den byl krása.
V práci nejlepší sestava, která se ale za týden způlky a za další měsíc úplně rozpadne. Snad místo těch dvou přijde někdo podobný. Ani mi nevadilo, že jsem tam byl (jako každou odpolední) dýl. Měl jsem dokonce husté moudro pro zákazníky, ale někde po cestě jsem ho vytrousil, zákazníci zajisté prominou.
Pomalu začínám věřit, že se vše v dobré obrátí, i když zítřek bude záhul – divná sestava, kdo je vedoucí směny jsem ani nezjišťoval, v rámci zachování dne pěkným.
Včera, po tom, co jsem napsal tenhle žvást, jsem chvíli hrál na Ginny. Zkoušel jsem Battlefield 3 a CS:GO – obojí se hraje krásně, je něco úžasného mít ten feedback mechanického klikání. Není to rušící ani vtírající, zkrátka příjemné. A celkem se mi i dařilo, těžko říct, jak za to může Ginny.
Spát. Teď.
Dneska opět jenom odbytí, ale zítra se jednak polepším, druhak jdu do práce, tak si vzpomenu na to moudro, co mi visí těsně za pamětí a směje se mi.
Nikdy. Nikdy ve zkouškovém neinstalujte Assassin’s Creed. Kterýkoli. Smažte všechny z disku a dělejte, že neexistují. To, že budete hrát až večer nic nezmění – jenom budete hrát dýl a následně spát dýl. True story.
Jsem chtěl napsat dnešní příspěvek v šalině, ale z nějakého důvodu mi mobilní tumblr. dovolil pouze číst. Takže jsem z půlky zapomněl o čem jsem chtěl vlastně pojednat. Ale asi to nebylo nic hustého, jinak bych to nezapomněl.
Včera jsem zjistil, že do věčných lovišť odcházejí dva mé oblíbené seriály – Ripper Street skončila druhou řadou, Californication bude končit tou, která se bude vysílat. Asi to úplně nechápu, ale budiž.
Opět jsem se chtěl učit a opět jsem na to neměl. Tak zítra zkusím starý dobrý systém “Vstaň brzo a uč se, co to dá.” Fungovalo mi to, kdysi – schválně, jak si poradí můj systém s jiným oborem. Rád bych řekl, že levou zadní, ale optimismus si vybral dovolenou. A já udělám všechno proto, aby byla neplacená, aby takovéhle podrazy vynechal.
Taky bych vás chtěl poprosit: choďte do obchodu s dostatkem peněz. A když už nemáte dostatek, jděte alespoň s pevným přesvědčením co, a za kolik chcete nakoupit. Ideálně si nechte nějakou tu rezervu na vaše chyby při zaokrouhlování. Řady jsou často dlouhé a stornování je nijak nezkracuje. To bylo vlastně asi dnešní moudro zpoza pokladny, mě tak napadá.
Já už vážně nevím. Zítra se sice nevyspím dorůžova, zato ale vypadnu mezi lidi, tak snad bude můj příspěvek opět šťavnatější. A když ne, v sobotu se dorůžova vyspím, ta to přinejhorším zachráním tehdy. Pořád ještě si nemůžu zvyknout na to, jak jsem po práci vyplivnutý. Ale to se taky poddá. Všechno se to poddá.
A teď dobrou noc, zítra mě čeká mnoho věcí a málo času.
Jsem si tak říkal, že by jako bylo cool začít nějakou tu 365ku, když už to všichni mají. Chtěl jsem začít zítra, ale v rámci boje proti prokrastinaci jsem si vlepil pohlavek a začal hned.
Tohleto je jenom úvodní post, nicméně bych tady rád zaspekuloval nad tématem, aby moje třistapětašedesátka diskrétní, nýbrž spojitá. A jak nad ním tak ve své hlavě spekuluju, čím dál více se kloním k diskrétnosti. Budu se snažit, aby pro vás, tedy čtenáře (počítám s aspoň dvěma, snad si moc nefandím), měly alespoň nějaký přínos, minimálně ten, že se ráno na záchodě nebudete nudit. Zkusím si to i poctivě tagovat, aby bylo jednodušší najít podobně lazené výblitky.
Je docela možné, že pojícím článkem většiny zdejších krátkotextů bude tag #WC.