aneb jak z porodnice udělat hřbitov
To už je zas ta část dne? Jé, nebýt tam ta tečka, je to pěkně kulaté číslo. Nemám co říct. Selhal jsem – jako student, myslím. To neznamená, že to nebudu dál zkoušet. Zítra se uvidí, jestli se bude vidět znovu, nebo budu mít klid. Zatím to vypadá na vidění znovu, a s trochou štěstí ne dvě nejbrutálnější zkoušky v jeden den.
A jsem přesně o tři týdny starší, než DeMusliM – snad to není jediná věc, kterou jsem se dneska naučil, a kterou si zapamatuju…
Dneska nepíšu až před spaním! To je, co? Jsem se tím tak nadchnul, že jsem zapomněl tu hlavní myšlenku. Jo!
Zítra mě čeká zkouška z Počítačové gramotnosti, na kterou jsem provedl jakous takous přípravu. Ti z vás, kteří mě znají, nepochybně dobře vědí, že jsem studoval pár let na Fakultě informatiky, takže bych měl takové věci mít v malíku. Ale tak nějak jsem si vypěstoval strach, že budu nejen ex-informatik, ale ke všemu počítačově negramotný. A taky že se budu muset s někým porvat o to, jestli je Word textový editor. (Není. Může ukládat i do plain-textu, ale je to textovy procesor.)
A přesně tohle se mi honí hlavou celý den, celý celičký den. Občas to střídala myšlenka “Doufám, že mě pustí včas, ať to stihnu.” (z práce). A ještě méně často jedna myšlenka související s vylučovacím traktem.
Fuj.
Dneska začnu otázkou: Nemáte náhodou někdo k dispozici seriál nebo film, kde nejsou všichni dokonalí a věci jim pokaždé nevyjdou? Připadám si tak nějak… jako méněcenný smolař. ale khuj s tym!
Dnešek měl být dnem přehnané aktivity a práce a vůbec. Opět jsem (doteď) neudělal nic kloudného, krom hození inzerátu na bydlení do Sítě a doufání v jeho rozšíření Brownovým pohybem. Čímž děkuju všem, kdo sdíleli. A ti, co nesdíleli, můžou klidně sdílet tohle: http://bit.ly/JRNYoz – budu vám zavázán. I když vzhledem k předpokládanému překryvu a rozsahu mé sítě neočekávám, že někdo čte tohle, a nemá mě na FB.
Celý den se mi honí hlavou myšlenky, fakt husté myšlenky, a vždycky, když je mám hodit do vod Internetu, mám zácpu. Normální slovní zácpu. Občas ze mě vypadne nějaký trapný prd, ale to je tak všechno. No, co už. Jsou dvě možnosti. Přepsat to, nebo se na to vykašlat. A kašlal už jsem dost, mám ten pocit.
Dnešní moudro zpoza pokladny: Pokud neumíš kódy úplně všeho, nezoufej. Brzo to bude v akci, to tě naučí.
Kdybyste si toho nevšimli: moudra jsou z trochou fantazie aplikovatelná i na život obecně. Já vás vlastně cvičím představivosti a analýze mého myšlení.
Tak tak, ale stíhám. A tak píšu všem, co ještě nespí, těm, co si to stahujou RSSkem a i těm, co se o tomhle dozví pozdě, ale budou si to číst všechno.
Dnešek nebyl ničím zajímavý. Přesahovala do něj včerejší Borderlands session s Piitrem, pak přijela Gudrun s Lukášem (jeden z důvodů, proč jsem šel spát tak pozdě). U těch Ježíšek nechal místo Assassin’s Creed IV: Black Flag stylovou čapku, která hodnotu ACIV hravě dohoní, ne-li předčí. A taky jsem spal do dvanácti.
Vstal jsem, dal pár káv, a bylo šest hodin. A já jsem za celou tu dobu neudělal věc, kterou jsem schválně odkládal – tušil jsem, že mi přivodí stavy, na které nebude stačit ani veselý Zelda, tak jsem ho rovnou nechal v kapse. Totiž snažil jsem se o synchronizaci směn v práci se zkouškama (neboť je zkouškové, pro ty, co nevědí). A úkol je to nadlidský a zítra budu se budu muset velmi snažit, abych vůbec mohl zkusit alespoň jeden termín od každého předmětu. Protože celý leden mám směny přes týden, a dokonce mám pocit, že se někdo schválně snažil, aby se kryly s vypsanýma termínama. Depku jsem ale nakonec zahnal jednak dokončením nehezkého úkonu, ale hlavně výletem na nákup se svou novou čepkou na hlavě. A proto: pokud jste v depce a máte ještě nějaký kus oblečení, který jste na sobě neměli, projděte se do obchodu a užijte si ho.
Taky jsem se díval na nového Sherlocka – jsem zvědav, jestli nám duo Moffat – Gatiss dovysvětlí pár věcí. Jednu. Nechci spoilovat. A pak jsem hrál ACIV jenom proto, abych popáté projel příběhově úžasnou, ale akcí přesycenou misi, protože se mi z nějakého důvodu neukládal postup.
Tak, a zase žádná myšlenka, jenom můj den. A jak jste se měli vy? Ne, že by mě to zajímalo, ale když už to víte o mně…