Štítek: pátek

Publikováno

#1.037 & #1.038

Trošku jsem uklouzl, nebudu ani předstírat, že jsem to stihl. Takže nejdřív včerejšek.

Normální den v práci, s těšením se na pár hezkých věcí, na které nedošlo. A kolem desáté jsem odsouhlasil, že klidně budu pracovat až do šesti – tak jsem pracoval. O půl sedmé jsem opustil obchod ve stavu vyčerpání a hladu, obojí téměř absolutní. (Ale téměř – nejedl jsem doteď a žiju.) Neměl jsem ani sílu odmítnout, když jsem byl odvolán do hospody.

Jak Fyfka správně podotkl – měl bych si pořídit iPhone – na tom bych budík vytrhnutím baterky nevypnul.

Takže jsem zase zaspal, naštěstí mám všechny tajné věci až odpoledne. Takže jsem se spíše prospal, hm hm.

Jsem zvědav, co se stane dnes. A zpoza pokladny vás prosím – ne všechny věci se dají skrz sáček jednoduše načíst. Věci s kódem (tvaroh je výjimka, čte se i přes sáček dobře) můžete nasáčkovat za pokladnou, zas takové zdržení to není. Narozdíl od toho, když ony věci musím vyndat a zase vrátit. A ještě když to jsou oplatky a každá jiná.

Publikováno

#1.030

Další pátek, který jsem strávil doma, tentokráte ve společnosti Assassin’s Creed IV. Takže nic zajímavého nebo nového. Krom toho, že nás opouští ne jedna, ale hned dvě spolupracovnice – jedna byla půjčená a ta druhá byla přeřazena. Tak schválně, jestli alespoň jednu z nich ještě někdy uvidím.

Když se ptám: “Účet?” není to proto, že bych ho chtěl zadržet, či rovnou odmítal odevzdat. Jde o zkrácenou verzi “Potřebujete ten účet, nebo ho hned vyhodíte? Protože to můžu udělat za vás, přímo pod sebou mám koš.” Ale asi to vyznívá jako “Nedám vám ho, hovada!”, jinak nechápu, proč se do mě ta ženská dneška opřela, že přece “Zadržovat lidem paragon, to jsem ještě neviděla.” Já ho nedržím, nabízím ho. A není to kurva paragon – alespoň bez posraného razítka a podpisu. Jo, s lidma, kteří nezdraví, jsou prostě jenom problémy.

Jedl jsem rybu. Sám od sebe, dobrovolně. To první není tak úplně pravda, ale to druhé naprostá. A šlo to, nemám kost v krku ani vyrážku na penisu, či podobnou nepříjemnost. Akorát ta kari rýže mohla být víc kari.

Plyšová medvědice na mě kývá, že už jako spát. Tak já jako spát. Asi dobrou nebo co. I když spíš asi dobré ráno…

Publikováno

#1.023

Nevím, jestli to je zbytek dobré nálady ze včerejška, nebo na mě působí Morena tím svým necelým centimetrem sněhu (zatím), ale dobrá nálada mě zatím neopouští. Taky za to možná může Hank Moody a jeho příběhy, na které se dívám, pěkně od začátku. Nicméně jsem se chtěl vypsat hned, než odejdu na onu divnou směnu v divné sestavě.

A zase mi došla slova. Musím na tom zapracovat, vím o tom. Ale dobrá nálada je snad prvním krokem do míst, kde se slova nacházejí. Kdysi jsem se tam dostával skrz depku, ale té jsem měl poslední dobou tolik, že natuty vím, že tudy cesta nevede.

A na bolavou hlavu kafe přestává pomáhat. Možná málo hydratuju, hm. Nějak se mi přes ni (bolest, možná i kávu) ale nejde soustředit. Vím, že vy, co jste zůstali se mnou, čekáte na zvrat. Pokusím se vás nezklamat.

Slovy sedláka z W3: “Hurá do práce.”

Publikováno

#1.016

Dneska byl den blbec. Poprvé jsem se více chytnul se zákazníkem – někteří lidi prostě nechápou, že krom ceny se musí dívat i na to, k čemu cena patří. Hlavně když je jedno místo pro značení a dvě police, resp. hlavně u piva police a basy na zemi. Z trezoru/kanceláře jsem odcházel několikrát, naposledy když jsem zapomněl vrátit zámek k šuplíku. Ale aspoň byli krom toho jednoho zlého pána všichni hodní.

Zkoušku z Bloku expertů jsem krásně stihnul, a mám z ní až moc dobrý pocit na to, aby byl pravda. Uvidíme po víkendu, hm.

Na druhou stranu to vypadá, aniž bych se to snažil zakřiknout, že se našel někdo, kdo s náma, a hlavně se mnou, bude ochotný bydlet. To je celkem dobré znamení.

Všechno podtrhnul nákup – šel jsem pro seno a něco zeleného pro to ukvíkané prasátko z Guiney – a vrátil jsem se sice s tím, ale taky s jedenapůllitrem piva a Spritem – když už to bylo ve slevě, že.

Přes den jsem měl tolik myšlenek, ale ony před mou teď už unavenou myslí zdrhly a někde se schovaly. Jak typické. Tak jenom dvě moudra zpoza pokladny:
Zkontrolujte si, klidně několikrát, že máte opravdu svůj šuplík. (To kdybyste se taky dostali za pokladnu.
Když kupujete cokoli, nejen věci ve slevě, čtěte si i jméno věci, nejen její cenu. A když to zmrvíte, nechte si narůst koule a přiznejte chybu.

Děkuji. Zelda – konec.

Publikováno

#1.002

Málem jsem si to pokazil hned druhý den. To bych byl ovšem celý já. Ale nepokazil jsem to, čili lidově neposral. Zato se ale posralo úplně všechno, co vás napadne.

Jak jste si nepochybně všimli, dneska jsem slavil své 24. narozeniny. Měl, by bylo přesnější. (Málem jsem začal další větu slovy “Nemám ve zvyku si stěžovat.”, jenže to by byl kec. Tak ji začnu jinak.) Nerad bych takhle brzo hanil své úžasné zaměstnání, ale dneska byl fakt takový den blbec, jaký se nikde jinde stát nemůže. Rozbitých věcí bylo nemálo, a to nejen u kasy, na které jsem byl já. Prostě jsem to přitahoval. Celý den, až do samotného konce. Pracovního dne. Po práci jsem spěchal do CZC pro svou úžasnou novou klávesnici. To jsem stihl, byl jsem zpražen za chvilku nepozornosti během otázky “Chcete na to tašku?”, po cestě domů potkal Gogyho s Marky. (Kterým říkám GoKy, nevím, jestli to ví. Teď už teda asi jo. Nemyslím to zle, málo věcí myslím zle.) Tak jsem nějak dojel na byt.

A teď jádro pudla: ta klávesnice, nad kterou jsem půl roku slintal, a která se uskutečnila za peníze od všech těch ježíšků, co nosí peníze, mi teď leží na gauči, a já nemám sílu ji rozbalit. Jsem rád, že jsem zvládl dojít si do lednice pro salám. Takový já jsem měl narozeninový den, prosím. Tak si ho tu aspoň slavím studeným kafem, Ripper Street, později Xcom: Enemy Unknown a nakonec ACIV: Black Flag.

Chvála ale budiž tímto způsobem doručena Pulcovi, který mi dal můj první (a krom sebouobjednaného taky asi poslední) fyzický dárek – láhev vína. Velmi mě to potěšilo, děkuji (: (Teď to vypadá, že jsem materiálně založené hovado. No, myslete si co chcete, že.)