Štítek: postel

Chtěl jsem napsat něco podobného jako včera, ale nerad bych se opakoval. Tak se dneska pokusím napsat něco víc.

Práce byla stejná jako vždy – sedm hodin za kasou, lidi všech pohlaví, věků, nálad. Vrátil jsem Janě její ve mne vloženou Bounty, udělalo jí to radost, což na oplátku udělalo radost mi. Pak přišla smršť požadavků ze všech stran, což mi náladu srazilo někam k úrovni depky ze zkouškového. Takže jsem se opět nic nenaučil, na housle nesáhl, jenom jsem viděl pár dílů NCIS(:LA) a Ripper Street. Kterou zrušili. Vždycky, když se mi něco líbí, tak to zruší. Alcatraz, Firefly, Fringe, Eureka… To není to.
Co mi vrátilo ztracenou náladu byl pes. Štěně. Potkal jsem totiž sousedku s naprosto úžasným štěnětem. (A furt mám nutkání psát šťěně, nevím proč – asi protože to bylo tak drobné.) Nejsvětlejší (a nejzajímavější) chvíle dne. Tak jsme pomluvili Zimu, zadoufali, že nepřijde v květnu jako loni, a šli každý svou cestou.

Hlavou se mi honí hurikán myšlenek, včera jsem dokonce něco málo napsal – nevím, jestli jsem to tu zmiňoval. Takže zítra už třeba bude zase živěji. Taky musím nakoupit – Teemo sice pekingské zelí zbožňuje, ale nemůže na něm žít věčně. Stejně jako já na Yum Yum. I když jsou yummy. A mám tupé žiletky, které neholí. A k tomu řežou do tváře. Pfft.

Moudrost zpoza pokladny: Když narazíš na zlého zákazníka, nenech se vyvést z míry. Na jednoho takového připadne pět hodných – a přece jim kvůli někoho, koho vůbec neznají, nezkazíš den.