Dnešek byl opět strašně drsný. Práce uběhla jako blesk, přestože jsem několikrát málem usnul (včerejší pivo nebyl úplně nejlepší nápad), opět došly dvacky, dlouhé fronty byly většinou na banány. Jako fakt.
Po návratu z práce jsem cvičil a snažil se napsat si sólo, u čehož jsem usnul.
A teď píšu v posteli na mobilu a opět se mi klíží oči. Sakryš.
#1.046
Tak jsem zase doma. Včerejší představa už tu není, nic zajímavého se dneska nestalo. Ach jo, o čem tak psát?
Během pokladnění jsem zase měl milion chytrostí, ale zmizely, protože jsem si je nezapsal. Prostě… dobrou noc?
Zítra poběžím maraton Brno -> Ostrava -> Brno, tak schválně jak to zvládnu, ou jé. Držte mi palce?
#1.040
Přežil jsem. Něco jsem se i naučil – ale výsledky asi nebudou nic moc. Každopádně to jde. A když nespíte, tak se zaručeně posere ještě něco jiného. Třeba že nepojede šalina do práce. Ani ta další a ta další. Ale stihli jsme to!
A pak jsem se dozvěděl, že jakožto princezna musím dorazit na ples. Tak teda jako jo, no.
A vůbec, je to přesně 36 hodin, co jsem nezamhouřil oko, tak jdu na to. Ou jé.
#1.039
Tak dnešek se nese v duchu mého pokusu. Zkusím být pilný pracující student (protože jsem moc pilný nebyl a už není kdy jindy) a budu se učit skrz noc mezi dvěma směnama. Tak kdybyste mě našli se někde válet, víte čím to je. Spravíte mě vlitím kafe mezi rty. Ale ať nepálí.
Hezky se vyspěte, já si ještě chvíli počkám. A vůbec, nezdržujte mě, musím se učit.
#1.035
Už dva lidi mi řekli, že mám jít nakrátko. Že by?
Dneska se nic zvláštního nestalo. Normální den. Spaní do osmi. Devíti. Desíti. Pak zkouška, práce. Žádné manko, konečně moje kasa s úžasně natřeným razítkem, trochu doplňování, trochu Info. Zkoušku jsem možná dal, možná ne, těžko říct. Bylo by to fajn.
Master na oslavu něčeho, co ani nevím, jestli můžu slavit.
A pak Óčko a nějaké jejich flirtovací věci. A zrzečce se celou dobu nikdo neozval. Chuděra.
#1.024
Dnešek byl dnem, který jsem potřeboval. Přes veškerou touhu a povinnost se učit jsem nedělal absolutně nic. A nemůže za to Creed. Prostě jsem si odpočinul. Od všeho. Vstal jsem v půl jedenácté, najedl se, podíval se na pár dílů Californication, ujasnil si, že jediné, co mi v životě chybí, je psací stroj (protože: do kompu se píše možná dobře a lehce, ale kdo se má v tom bordelu vyznat? se storjem prostě vezmete stránku, přelétnete ji očima a můžete pokračovat), trocha kytary a houslí, výlet zmrzlou krajinou do obchodu (a zpátky), pepřenky s černým pivem… Odpočinek. Chyběl mi. A těším se na to, že zítra dám učení všechno a v pondělí za to budu řádně odměněn.
Shrnuto: pokud je všechno na hovno a všechno vás sere, najděte si den. Jeden den, kdy se skoro nehnete. Nehrajte. Jezte, pijte, čtěte, sledujte. A pak běžte spát s vědomím, že ten den nebyl zabitý, naopak – že přesně to vám chybělo. Jako teď já.
Peace.
#1.022
Tak, konečně na bytě. Kafíčko, lázeňské oplatky a nový Arrow. Až tohle dopíšu, teda.
Dneska jsem se konečně vyspal. Jako dorůžova, bez budíku a těch capin okolo. Dokonce jsem udělal rozcvičky a věci. Prostě krása. Vůbeccelý den byl krása.
V práci nejlepší sestava, která se ale za týden způlky a za další měsíc úplně rozpadne. Snad místo těch dvou přijde někdo podobný. Ani mi nevadilo, že jsem tam byl (jako každou odpolední) dýl. Měl jsem dokonce husté moudro pro zákazníky, ale někde po cestě jsem ho vytrousil, zákazníci zajisté prominou.
Pomalu začínám věřit, že se vše v dobré obrátí, i když zítřek bude záhul – divná sestava, kdo je vedoucí směny jsem ani nezjišťoval, v rámci zachování dne pěkným.
Včera, po tom, co jsem napsal tenhle žvást, jsem chvíli hrál na Ginny. Zkoušel jsem Battlefield 3 a CS:GO – obojí se hraje krásně, je něco úžasného mít ten feedback mechanického klikání. Není to rušící ani vtírající, zkrátka příjemné. A celkem se mi i dařilo, těžko říct, jak za to může Ginny.
Spát. Teď.
#1.021
Sice vás dneska opět odbudu, nicméně jsem přišel na to, kde dělám chybu. Kdykoli mám hlavu plnou nápadů, říkám si: Ještě je čas, co když se mi stane něco hustého? A pak je najednou půl dvanácté a já mám napsané kulové. Řešení? Neodkládat to na poslední chvíli.
Ale ono se stejně nic moc neděje – furt to samé. Krom toho, že na ráno jezdím šalinou 6.08 a dneska jsem vstával 6.20. Což o to, odjel jsem 6.28 a na České stihl šalinu o pět minut později, než je zvládnutelné na sedm na kasu. Nicméně jsem si pro změnu zapomněl klíče, takže dnešek proběhl bez taháku a vlastní propisky. Já! Který mám QR Captchu v budíku. Já, který musím vstát a dojít až ke stolu, abych vypnul budík. Já debil jsem si znovu lehl a vzbudil se za hodinu. Mohlo být hůř. Poučení pro příště: Nelehej si, vole.
Vidíte, a přece to bylo aspoň lehce poučné. Tele jsem.
#1.020
Dneska vás odbudu radou do života: Pokud jste unavení po práci, není právě nejlepší nápad pustit si film a lehnout si k němu. I když mi ten spánek asi prospěl, měl jsem dělat trošku jiné věci.
Co už.
#1.019
Zase jsem chtěl být úžasný a přinést hlubokou myšlenku, ale zase mi ji něco vyplavilo z hlavy. Kdybyste ale měli řpebytek stravenek a potřebovali piliny, v Bille je prodávaj. Na stravenky. Ale možná jsem měl jenom haluz.
Počítačově negramotný tedy nejsem, ale neznám pravidla prezentování a vzdálený přístup k e-zdrojům. Nicméně velký trapas se nekonal, takže vlastně cajk. A byli jsme tam jenom dva. To už jako byli všichni gramotní předtím? No nic. Vlastně ještě něco! Jak jsem tady včera řešil textové editory a textové procesory, byla tam na to otázka. Muheh. Udělalo mi to obrovskou radost. Každopádně válka není u konce, nejenže mi chybí dva předměty nutné k postupovce, ale taky nemám ani těch dvacet kreditů. Takže válečné přípravy pokračují, další dvojbitva bude svedena příští pondělí – snad se do té doby stanu odborníkem přes informační fondy a služby a zároveň informačním vědcem. Bohové, buďte mi nakloněni.
Taky jsem kdysi někomu říkal, že nechápu jak je možné, že někdo zapomene vrátit knihy, a pak za to dostává upomínky. Dneska jsem si je chtěl jít prodloužit, vzpomněl jsem si na to na České (mám je z pobočky ve Starém Lískovci, navíc jsem spěchal na zkoušku). Měl jsem vítr,že jsou do zítra, naštěstí až do středy, což je otevírací den, takže další cajk. Ale takové štěstí příště mít nemusím, že.
A nakonec: zjistil jsem, že při otevřených žaluziích se přes noc častěji budím (tak asi každou hodinu a půl), ale mám pakz noci mnohem delší pocit a ráno se občas vzbudím před budíkem, navíc jsem extrémně čilý. Asi do půl jedné, kdy mé ruce i hlava přejdou na autopilota a svaly v obličeji stuhnou v grimase snažící se o úsměv. Ale zase za tu dobu ani jedno storno.
No nic, moc tetu, žádná informační hodnota, už vás propustím.
Moudro zpoza pokladny (po lehké remodelaci opět aplikovatelné i na běžného člověka, jako ostatně všechny, takže další nesmyslná věta): Pokud vám někdo nabízí přestávku, berte ji. Všema deseti. Deset minut poté se okno zavře, vám se začnou klížit oči, bolet záda, a vůbec samé nepříjemné věci. I takové procházka na záchod nebo s roznesením věcí nechaných na kase pomůže.