Štítek: středa

Publikováno

#1.021

Sice vás dneska opět odbudu, nicméně jsem přišel na to, kde dělám chybu. Kdykoli mám hlavu plnou nápadů, říkám si: Ještě je čas, co když se mi stane něco hustého? A pak je najednou půl dvanácté a já mám napsané kulové. Řešení? Neodkládat to na poslední chvíli.

Ale ono se stejně nic moc neděje – furt to samé. Krom toho, že na ráno jezdím šalinou 6.08 a dneska jsem vstával 6.20. Což o to, odjel jsem 6.28 a na České stihl šalinu o pět minut později, než je zvládnutelné na sedm na kasu. Nicméně jsem si pro změnu zapomněl klíče, takže dnešek proběhl bez taháku a vlastní propisky. Já! Který mám QR Captchu v budíku. Já, který musím vstát a dojít až ke stolu, abych vypnul budík. Já debil jsem si znovu lehl a vzbudil se za hodinu. Mohlo být hůř. Poučení pro příště: Nelehej si, vole.

Vidíte, a přece to bylo aspoň lehce poučné. Tele jsem.

Publikováno

#1.014

Včerejší akce byly planý poplach, tak napůl. Trvalo to dlouho, ale jelikož jsem druhý den nikam výrazně nespěchal, a tím pádem časový faktor ignoroval, mě to celkem i bavilo. Hlavně výměna cenovek na čelech. Sranda. A dorazil jsem už ve třičtvrtě na dvanáct, heč!

Dnešek měl být dnem učení, celodenního, brutálního učení. Nenaučil jsem se bezmála ani čárku. Zato jsem otestoval nové sluchátka – bude to chtít hodně zvykání a invence – hlavně jak na ně obléct čepku a jak si je při nasazování kapuce nestrhnout. Taky jsem si jel pro cingrlátka, takže mám dokonalý prsten (který ale stejně nebudu nosit, jak se znám) a věc na krk.

V úterý jsme se s Návrou snažili v jedenáct koupit jídlo u číňanů dole na zastávce. Nemožné. Dneska jsem tam byl ve dvě a při příchodu jsem byl další na řadě. Ponaučení? Vstávejte později a obědvejte později, pokud chcete jíst čínu.

Moudro zpoza pokladny? To bude těžké, už ani nevím, jak to za ní vypadá. Tak třeba…Vozíky odvážej kdykoli ti chybí zákazník. (Protože zákaznící, jak jsem říkal, chodí ve vlnách. Že.)

Publikováno

#1.007

Chtěl jsem napsat něco podobného jako včera, ale nerad bych se opakoval. Tak se dneska pokusím napsat něco víc.

Práce byla stejná jako vždy – sedm hodin za kasou, lidi všech pohlaví, věků, nálad. Vrátil jsem Janě její ve mne vloženou Bounty, udělalo jí to radost, což na oplátku udělalo radost mi. Pak přišla smršť požadavků ze všech stran, což mi náladu srazilo někam k úrovni depky ze zkouškového. Takže jsem se opět nic nenaučil, na housle nesáhl, jenom jsem viděl pár dílů NCIS(:LA) a Ripper Street. Kterou zrušili. Vždycky, když se mi něco líbí, tak to zruší. Alcatraz, Firefly, Fringe, Eureka… To není to.
Co mi vrátilo ztracenou náladu byl pes. Štěně. Potkal jsem totiž sousedku s naprosto úžasným štěnětem. (A furt mám nutkání psát šťěně, nevím proč – asi protože to bylo tak drobné.) Nejsvětlejší (a nejzajímavější) chvíle dne. Tak jsme pomluvili Zimu, zadoufali, že nepřijde v květnu jako loni, a šli každý svou cestou.

Hlavou se mi honí hurikán myšlenek, včera jsem dokonce něco málo napsal – nevím, jestli jsem to tu zmiňoval. Takže zítra už třeba bude zase živěji. Taky musím nakoupit – Teemo sice pekingské zelí zbožňuje, ale nemůže na něm žít věčně. Stejně jako já na Yum Yum. I když jsou yummy. A mám tupé žiletky, které neholí. A k tomu řežou do tváře. Pfft.

Moudrost zpoza pokladny: Když narazíš na zlého zákazníka, nenech se vyvést z míry. Na jednoho takového připadne pět hodných – a přece jim kvůli někoho, koho vůbec neznají, nezkazíš den.