Příspěvky

Publikováno

#1.069

Tak dneska jsem opět zaspal. Ale nedorazil pozdě. To bylo tak. Zapomněl jsem nastavit budík. Ale protože jsem se z nějakého důvodu vzbudil v 0559, tak jsem stihl svou normální šalinu 0607. Takže jsem akorát nesnídal a táhlo mi ze chřtánu, ale nepřišel jsem pozdě a dokonce ani nezapomněl klíče. Úspěch.

Taky jsem si vyměnil návštěvu s jednou spolupracovnicí, co spolupracuje jinde s jinýma, díval se na Oggyho, hrál trochu SC2 (za random, tři hry za protosse, než jsem to vypnul) a teď jdu spát. Zkuste mě zastavit!

Publikováno

#1.068

Tak zítra prý přijde nové vedení. Tak nějak nevím, jestli se mám těšit, nebo brečet. Jako vůbec, protože toho člověka neznám. Asi uvidím, co se stane, až si řeknu o volnou sobotu kvůli zkoušky s kapelou.

Taky už by zítra mohly být drobné. Pokud je dneska nevyplýtvali – ani tomu už bych se nedivil. Ale ono to jde jakž takž i bez nich – jen je třeba se lidí ptát. Taky dobré cvičení, jen co je pravda.

Mám zergy rád. Ale tak nějak jsem najednou na pochybách, jestli je hrát. Tak zkouším trénink random, schválně co z toho vyleze. Ale stejně u nich nakonec zůstanu. Doufám.

Publikováno

#1.067

Asi začnu mít rád pracovní neděle – ti lidi jsou normálně nějací přívětivější nebo co. A to i když vracíte ve dvoukorunách, protože větší prostě nemáte.

Jinak se toho vlastně moc nestalo, krom toho, že jsem byl psychicky připraven vstávat na osm a změnili mi to na sedm. Ale co. O hodinu dýl – o hodinu víc ve výplatě.

Publikováno

#1.065 & #1.066

Že ty pátky nikdy nevyjdou. No nic. Pátky jsou husté, protože se konečně dostanu do školy – vypnu autopilota a začnu přemýšlet. Je to tvrdý přechod, ale zvládám, zatím. A je to fakt radost, provádět činnost na takhle odlišné mentální úrovni. Školo, chyběla jsi mi.

No, a dneska? Opět nejsou drobáky. Prošlo to, zatím, ale zítřek bude krušný, a pondělní osmihodinovka ještě mnohem více. Osmihodinovka! To je tak úchylné… Co se dá dělat – nová doba. A teď kafe, šťáva s vodou, trochu SC2 a za chvíli Stephano, který přestal hrát, v SeatStory Cupu. To je turnaj. Bude tam hrát. Tak uvidíme.

Publikováno

#1.063

Včera jsem napsal nejkratší příspěvek vůbec, a to jsem nebyl tak vyšťavený jako dneska. Jsem mrtvý, po psychické i fyzické stránce totálně vyčerpán. A zítra vstávám na ráno, takže vás zase odbudu – nemám ani sílu popsat proč. Každý normální člověk dneska pije, jenom já se vykašlávám z podoby, nechávám na sebe nadávat lidma, kteří nechápou, že když jsme na směně dva, a oba sedíme, tak opravdu nemáme koho zavolat… samé radosti. Dobrou noc.

Publikováno

#1.061

Jak včera moje mrtvost započala, tak dneska pokračovala. S tím rozdílem, že jsem zjistil, že mám povinnosti (což by mě, samozřejmě, ani ve snu nenapadlo!) a taky že musím do práce. Tak jsem se vykašlal ještě doma, spolknul prášek a jel pípat. Z pípání ale moc nebylo – první tři a půl hodiny jenom. Pak jsem lítal po obchodě, doplňoval, fejsoval, vyhazoval odpadky… Prostě pořád stejná sranda. Zase jsem si něco pamatoval do té doby, než jsem to chtěl napsat. A bylo to fakt vostrý. Ale po odpoledních se tak blbě píše…

Publikováno

#1.059 & #1.060

To byly panečku dva dny. Včera jsem vstával dříve, než normálně když nemusím, abych mohl cvičit. To jsem také udělal, nějakou tu dobu jsem to dělal. Pak jsem vyrazil přes Červený pult ke Grandu, odkud jsme měli jet do Cajzlhradu. Nejdřív to vypadalo, že vůbec nepojedeme, protože žlutý bus se zaseknul pravděpodobně, slovy Eyraha: “někde v těch bažinách okolo Bratislavy”. Nakonec přijel jen o asi dvacet minut pozdě, takže jsme vyjížděli s pětadvacetiminutovým zpožděním. Ty Fun&Relax busy jsou vážně Fun – hlavně dokud mají v nabídce Sucker Punch. A Gangster Squad, ale to až cestou zpátky. Po cestě do Cajzlu jsme (pan řidič) zpoždění stáhli na slabou čtvrthodinku při příjezdu. Tak jsme vytáhli ze zavazadlového ty kravsky těžké klávesy a basovku, a vyrazili jsme směr klub. Spíš směr šalina (tramvaj, sorry) do klubu. Ke klubu. Cokoli.

Tam jsme si dali jedno skoropivo (desítka, notak) a čekali na začátek. Z kapel jsem toho moc neviděl, krom dvou písniček od Erthy jsem totiž měl pořád co dělat. Vybírat vstupné, kupříkladu, kde se uplatnila má praxe v oboru práce s penězi a žebráním a kombinováním drobných. Pak konzert a po něm seznamování se členy, víceméně. Protože na zkoušce moc času nebylo. Jo, a obdivování úžasného, krásného a hlavně přechutného dortu Ereisky pro Grega a Petra. (Dneska používám nějak moc jmen. Hm.)

Celý večer završila (a zároveň dnešek započala) vycházka Cajzlem odkudsi na Florenc, která zabrala pár chvil, protáhla nohy, unavila tělo a uvolnila mysl. Nádherným způsobem. A zpátky zase Fuň (říká Ereis), kde jsem si pustil zmiňovanou Gangster Squad, u které jsem úspěšně usnul. Tentokrát jsem neztratil ani sluchátka, ani obal.

Do Brna jsme dorazili s tak blbým zpožděním, že nebylo moc velké, zato dostatečně dlouhé, aby manželé z Městapoblížbrna nestihli vlak, který jezdí jednou za hodinu. Tak jsem je s těžkým srdcem nechal jejich osudu a vyrazil domů – částečně po svých, na České jsem rovnou chytnul čtyřku. Domů jsem došel po půl sedmé a postel jsem tak rád už dlouho neviděl.

Vzbudil jsem se v nějaké tři s bacilem na zádech, tak sedím, léčím se a sleduju. Produktivní dvojden jak má být!

Publikováno

#1.058

Dnešek byl ještě drsnější! Hustý, co do koncentrace zajímavých věcí. A musím o tom pojednat, protože jindy to neudělám. I když bych měl jít spát.

V prvé řadě mi v práci nějaká paní se špatnýma očima (jako doopravdy) říkala “slečno”. Vtipné. Hlavně díky té mojí bradce – tu musí snad vidět i slepý. Ale co. Pak jsem taky rozsypal kasu, velmi vtipné. Nic nechybělo ale, takže cajk.

Následně jsem jel do Adamova cvičit na zítřejší koncert. Neztratil jsem se po cestě, nýbrž v baráku – nepamatoval jsem si číslo bytu ani patro. Tak jsem sjel zase dolů a podíval se na schránku – detective-style.

A pak jsem pomohl pouze tím, že mám na PC XPčka. A poprvé se nechal ukecat k vybalení houslí a zahrání. A bylo to fajn. A taky jsem měl fakt drsné kafe. Fakticky. Výborné, úžasné, skvělé.

A pak jsem jel rozjezdem přes celý Štatl – taky dobrodružství, které bych si někdy rád zopakoval. A dokonce jsem se málem neudržel, a psal do tohoto textu smajly. Které do textů nepíšu, víte? Proto je to divné.

A teď spát, zítra (teď už časově dneska) je velký den.