#1.024

Dnešek byl dnem, který jsem potřeboval. Přes veškerou touhu a povinnost se učit jsem nedělal absolutně nic. A nemůže za to Creed. Prostě jsem si odpočinul. Od všeho. Vstal jsem v půl jedenácté, najedl se, podíval se na pár dílů Californication, ujasnil si, že jediné, co mi v životě chybí, je psací stroj (protože: do kompu se píše možná dobře a lehce, ale kdo se má v tom bordelu vyznat? se storjem prostě vezmete stránku, přelétnete ji očima a můžete pokračovat), trocha kytary a houslí, výlet zmrzlou krajinou do obchodu (a zpátky), pepřenky s černým pivem… Odpočinek. Chyběl mi. A těším se na to, že zítra dám učení všechno a v pondělí za to budu řádně odměněn.

Shrnuto: pokud je všechno na hovno a všechno vás sere, najděte si den. Jeden den, kdy se skoro nehnete. Nehrajte. Jezte, pijte, čtěte, sledujte. A pak běžte spát s vědomím, že ten den nebyl zabitý, naopak – že přesně to vám chybělo. Jako teď já.

Peace.

#1.023

Nevím, jestli to je zbytek dobré nálady ze včerejška, nebo na mě působí Morena tím svým necelým centimetrem sněhu (zatím), ale dobrá nálada mě zatím neopouští. Taky za to možná může Hank Moody a jeho příběhy, na které se dívám, pěkně od začátku. Nicméně jsem se chtěl vypsat hned, než odejdu na onu divnou směnu v divné sestavě.

A zase mi došla slova. Musím na tom zapracovat, vím o tom. Ale dobrá nálada je snad prvním krokem do míst, kde se slova nacházejí. Kdysi jsem se tam dostával skrz depku, ale té jsem měl poslední dobou tolik, že natuty vím, že tudy cesta nevede.

A na bolavou hlavu kafe přestává pomáhat. Možná málo hydratuju, hm. Nějak se mi přes ni (bolest, možná i kávu) ale nejde soustředit. Vím, že vy, co jste zůstali se mnou, čekáte na zvrat. Pokusím se vás nezklamat.

Slovy sedláka z W3: “Hurá do práce.”

#1.022

Tak, konečně na bytě. Kafíčko, lázeňské oplatky a nový Arrow. Až tohle dopíšu, teda.

Dneska jsem se konečně vyspal. Jako dorůžova, bez budíku a těch capin okolo. Dokonce jsem udělal rozcvičky a věci. Prostě krása. Vůbeccelý den byl krása.

V práci nejlepší sestava, která se ale za týden způlky a za další měsíc úplně rozpadne. Snad místo těch dvou přijde někdo podobný. Ani mi nevadilo, že jsem tam byl (jako každou odpolední) dýl. Měl jsem dokonce husté moudro pro zákazníky, ale někde po cestě jsem ho vytrousil, zákazníci zajisté prominou.

Pomalu začínám věřit, že se vše v dobré obrátí, i když zítřek bude záhul – divná sestava, kdo je vedoucí směny jsem ani nezjišťoval, v rámci zachování dne pěkným.

Včera, po tom, co jsem napsal tenhle žvást, jsem chvíli hrál na Ginny. Zkoušel jsem Battlefield 3 a CS:GO – obojí se hraje krásně, je něco úžasného mít ten feedback mechanického klikání. Není to rušící ani vtírající, zkrátka příjemné. A celkem se mi i dařilo, těžko říct, jak za to může Ginny.

Spát. Teď.

#1.021

Sice vás dneska opět odbudu, nicméně jsem přišel na to, kde dělám chybu. Kdykoli mám hlavu plnou nápadů, říkám si: Ještě je čas, co když se mi stane něco hustého? A pak je najednou půl dvanácté a já mám napsané kulové. Řešení? Neodkládat to na poslední chvíli.

Ale ono se stejně nic moc neděje – furt to samé. Krom toho, že na ráno jezdím šalinou 6.08 a dneska jsem vstával 6.20. Což o to, odjel jsem 6.28 a na České stihl šalinu o pět minut později, než je zvládnutelné na sedm na kasu. Nicméně jsem si pro změnu zapomněl klíče, takže dnešek proběhl bez taháku a vlastní propisky. Já! Který mám QR Captchu v budíku. Já, který musím vstát a dojít až ke stolu, abych vypnul budík. Já debil jsem si znovu lehl a vzbudil se za hodinu. Mohlo být hůř. Poučení pro příště: Nelehej si, vole.

Vidíte, a přece to bylo aspoň lehce poučné. Tele jsem.

#1.020

Dneska vás odbudu radou do života: Pokud jste unavení po práci, není právě nejlepší nápad pustit si film a lehnout si k němu. I když mi ten spánek asi prospěl, měl jsem dělat trošku jiné věci.

Co už.

#1.019

Zase jsem chtěl být úžasný a přinést hlubokou myšlenku, ale zase mi ji něco vyplavilo z hlavy. Kdybyste ale měli řpebytek stravenek a potřebovali piliny, v Bille je prodávaj. Na stravenky. Ale možná jsem měl jenom haluz.

Počítačově negramotný tedy nejsem, ale neznám pravidla prezentování a vzdálený přístup k e-zdrojům. Nicméně velký trapas se nekonal, takže vlastně cajk. A byli jsme tam jenom dva. To už jako byli všichni gramotní předtím? No nic. Vlastně ještě něco! Jak jsem tady včera řešil textové editory a textové procesory, byla tam na to otázka. Muheh. Udělalo mi to obrovskou radost. Každopádně válka není u konce, nejenže mi chybí dva předměty nutné k postupovce, ale taky nemám ani těch dvacet kreditů. Takže válečné přípravy pokračují, další dvojbitva bude svedena příští pondělí – snad se do té doby stanu odborníkem přes informační fondy a služby a zároveň informačním vědcem. Bohové, buďte mi nakloněni.

Taky jsem kdysi někomu říkal, že nechápu jak je možné, že někdo zapomene vrátit knihy, a pak za to dostává upomínky. Dneska jsem si je chtěl jít prodloužit, vzpomněl jsem si na to na České (mám je z pobočky ve Starém Lískovci, navíc jsem spěchal na zkoušku). Měl jsem vítr,že jsou do zítra, naštěstí až do středy, což je otevírací den, takže další cajk. Ale takové štěstí příště mít nemusím, že.

A nakonec: zjistil jsem, že při otevřených žaluziích se přes noc častěji budím (tak asi každou hodinu a půl), ale mám pakz noci mnohem delší pocit a ráno se občas vzbudím před budíkem, navíc jsem extrémně čilý. Asi do půl jedné, kdy mé ruce i hlava přejdou na autopilota a svaly v obličeji stuhnou v grimase snažící se o úsměv. Ale zase za tu dobu ani jedno storno.

No nic, moc tetu, žádná informační hodnota, už vás propustím.

Moudro zpoza pokladny (po lehké remodelaci opět aplikovatelné i na běžného člověka, jako ostatně všechny, takže další nesmyslná věta): Pokud vám někdo nabízí přestávku, berte ji. Všema deseti. Deset minut poté se okno zavře, vám se začnou klížit oči, bolet záda, a vůbec samé nepříjemné věci. I takové procházka na záchod nebo s roznesením věcí nechaných na kase pomůže.

#1.018

Dneska nepíšu až před spaním! To je, co? Jsem se tím tak nadchnul, že jsem zapomněl tu hlavní myšlenku. Jo!

Zítra mě čeká zkouška z Počítačové gramotnosti, na kterou jsem provedl jakous takous přípravu. Ti z vás, kteří mě znají, nepochybně dobře vědí, že jsem studoval pár let na Fakultě informatiky, takže bych měl takové věci mít v malíku. Ale tak nějak jsem si vypěstoval strach, že budu nejen ex-informatik, ale ke všemu počítačově negramotný. A taky že se budu muset s někým porvat o to, jestli je Word textový editor. (Není. Může ukládat i do plain-textu, ale je to textovy procesor.)

A přesně tohle se mi honí hlavou celý den, celý celičký den. Občas to střídala myšlenka “Doufám, že mě pustí včas, ať to stihnu.” (z práce). A ještě méně často jedna myšlenka související s vylučovacím traktem.

Fuj.

#1.017

Tento víkend je ve znamení dlouho zanedbávaných věcí. Včera jsem zprovoznil normální interface k Aoife (rozumějte myš a klávesnici) a lehce oprášil StarCraft (čímž konečně i vyzkoušel Ginny – kdokoli mluvil o tom podsvícení měl částečně pravdu – protože ji ještě neznám, byl jsem potmě trochu ztracený), dneska se mezi učením budu střídavě vrhat na housle.

Je fajn jíst něco jiného, než jsou párky – i kdyby to měl být rohlík s plátkovým sýrem. Na opravdové vaření asi ještě stále nemám kapacitu, ale pomalu se sbírám, jupí!

A znovu nabádám: neinstalujte žádný Assassin’s Creed během zkouškového. Radši neinstalujte žádnou hru během zkouškového. Zamkněte seriály, smažte hry (pokud používáte digitální distribuce, není takový problém je doinstalovat, že) a sežeňte si nějaké dobré rádio – ať už něco na soma.fm nebo nějaký chillout přes Spotify. Tak.

Dneska píšu až zítra – chtěl jsem před spaním, ale to se v ty tři ráno jednak nedalo, druhak jsem zapomněl a za třetí se to fakt nedalo.

#1.016

Dneska byl den blbec. Poprvé jsem se více chytnul se zákazníkem – někteří lidi prostě nechápou, že krom ceny se musí dívat i na to, k čemu cena patří. Hlavně když je jedno místo pro značení a dvě police, resp. hlavně u piva police a basy na zemi. Z trezoru/kanceláře jsem odcházel několikrát, naposledy když jsem zapomněl vrátit zámek k šuplíku. Ale aspoň byli krom toho jednoho zlého pána všichni hodní.

Zkoušku z Bloku expertů jsem krásně stihnul, a mám z ní až moc dobrý pocit na to, aby byl pravda. Uvidíme po víkendu, hm.

Na druhou stranu to vypadá, aniž bych se to snažil zakřiknout, že se našel někdo, kdo s náma, a hlavně se mnou, bude ochotný bydlet. To je celkem dobré znamení.

Všechno podtrhnul nákup – šel jsem pro seno a něco zeleného pro to ukvíkané prasátko z Guiney – a vrátil jsem se sice s tím, ale taky s jedenapůllitrem piva a Spritem – když už to bylo ve slevě, že.

Přes den jsem měl tolik myšlenek, ale ony před mou teď už unavenou myslí zdrhly a někde se schovaly. Jak typické. Tak jenom dvě moudra zpoza pokladny:
Zkontrolujte si, klidně několikrát, že máte opravdu svůj šuplík. (To kdybyste se taky dostali za pokladnu.
Když kupujete cokoli, nejen věci ve slevě, čtěte si i jméno věci, nejen její cenu. A když to zmrvíte, nechte si narůst koule a přiznejte chybu.

Děkuji. Zelda – konec.

#1.015

Dneska opět jenom odbytí, ale zítra se jednak polepším, druhak jdu do práce, tak si vzpomenu na to moudro, co mi visí těsně za pamětí a směje se mi.

Nikdy. Nikdy ve zkouškovém neinstalujte Assassin’s Creed. Kterýkoli. Smažte všechny z disku a dělejte, že neexistují. To, že budete hrát až večer nic nezmění – jenom budete hrát dýl a následně spát dýl. True story.