Příspěvky

Publikováno

#1.014

Včerejší akce byly planý poplach, tak napůl. Trvalo to dlouho, ale jelikož jsem druhý den nikam výrazně nespěchal, a tím pádem časový faktor ignoroval, mě to celkem i bavilo. Hlavně výměna cenovek na čelech. Sranda. A dorazil jsem už ve třičtvrtě na dvanáct, heč!

Dnešek měl být dnem učení, celodenního, brutálního učení. Nenaučil jsem se bezmála ani čárku. Zato jsem otestoval nové sluchátka – bude to chtít hodně zvykání a invence – hlavně jak na ně obléct čepku a jak si je při nasazování kapuce nestrhnout. Taky jsem si jel pro cingrlátka, takže mám dokonalý prsten (který ale stejně nebudu nosit, jak se znám) a věc na krk.

V úterý jsme se s Návrou snažili v jedenáct koupit jídlo u číňanů dole na zastávce. Nemožné. Dneska jsem tam byl ve dvě a při příchodu jsem byl další na řadě. Ponaučení? Vstávejte později a obědvejte později, pokud chcete jíst čínu.

Moudro zpoza pokladny? To bude těžké, už ani nevím, jak to za ní vypadá. Tak třeba…Vozíky odvážej kdykoli ti chybí zákazník. (Protože zákaznící, jak jsem říkal, chodí ve vlnách. Že.)

Publikováno

#1.013

Dneska vás zase odbudu – ale! Ale asi vlastně radši nic. Myslete dneska na mě, ať se nevrátím z práce domů až zítra. A pokud někdo půjdete zítra do kteréhokoli Alberta, buďte na ty lidi hodní – hodně z nich dneska stihne stejný osud. Ony totiž začínají akce, víte?

Publikováno

#1.012

Mám málo času, tak to zkrátím. Zkoušku jsem dal, šalinu stihnul, jíst jsem nestihnul, hurá do práce.

Doporučení: choďte na ústní zkoušky v obleku. Dělá to víc, než si myslíte. Omlouvám se za krátkost, ale práce a pak zábava. Mějte se hezky a smějte se – venku je hezky a bude hůř.

Publikováno

#1.011

Dneska začnu otázkou: Nemáte náhodou někdo k dispozici seriál nebo film, kde nejsou všichni dokonalí a věci jim pokaždé nevyjdou? Připadám si tak nějak… jako méněcenný smolař. ale khuj s tym!

Dnešek měl být dnem přehnané aktivity a práce a vůbec. Opět jsem (doteď) neudělal nic kloudného, krom hození inzerátu na bydlení do Sítě a doufání v jeho rozšíření Brownovým pohybem. Čímž děkuju všem, kdo sdíleli. A ti, co nesdíleli, můžou klidně sdílet tohle: http://bit.ly/JRNYoz – budu vám zavázán. I když vzhledem k předpokládanému překryvu a rozsahu mé sítě neočekávám, že někdo čte tohle, a nemá mě na FB.

Celý den se mi honí hlavou myšlenky, fakt husté myšlenky, a vždycky, když je mám hodit do vod Internetu, mám zácpu. Normální slovní zácpu. Občas ze mě vypadne nějaký trapný prd, ale to je tak všechno. No, co už. Jsou dvě možnosti. Přepsat to, nebo se na to vykašlat. A kašlal už jsem dost, mám ten pocit.

Dnešní moudro zpoza pokladny: Pokud neumíš kódy úplně všeho, nezoufej. Brzo to bude v akci, to tě naučí.

Kdybyste si toho nevšimli: moudra jsou z trochou fantazie aplikovatelná i na život obecně. Já vás vlastně cvičím představivosti a analýze mého myšlení.

Publikováno

#1.010

Po včerejším (napsal jsem to dřív, než jsem šel spát, takže je včerejší) krátkém, nicméně výstižném příspěvku, bych se asi dneska pro změnu rád rozepsal. Včerejšek byl super už od rána – a to přesto, že jsem psal zkoušku. Fakt se mi ještě nestalo, že bych šel psát písemku s úsměvem. Rád jsem viděl spolužáky, zvedlo mi to náladu. Cestu vlakem jsem prospal, takže plánované čtení Cejpka se nekonalo. Na pár minut domů a pak do Barráku na Black Death Over Ostrava, které jsem si náramně užil, poznal nové lidi, viděl staré známé lidi… a tak.

A dneska se pro změnu nic zajímavého nestalo. Uklízeli jsme klubovnu, pak přišlo odpoledne a já jsem ztvrdnul u televize, pak u Lone Survivor (hodně dobrý film, alespoň mi se líbil), pak zase u televize. Konečně jsem měl alespoň malý pocit volna. Až na to, že nevím, kdy se naučím na pondělí, ale to se poddá.

Zpátky ke koncertům a tomu, proč jsou žůžo. Zaprvé: to, co proudí z repráků, je čirá energie, nabíjí to baterky. Jo. To je tak všechno, vypsal jsem slinu, nemám jak pokračovat. Tak ještě moudro zpoza pokladny a usnu. Usmívej se. Za úsměv nic nedáš, ale lidi nejenže budou příjemnější, ale třeba jim tím i zlepšíš den.

Musím si moudra psát hned, jak mě napadnou. Nějak mi začínají docházet.

Publikováno

#1.008

Jsem chtěl napsat dnešní příspěvek v šalině, ale z nějakého důvodu mi mobilní tumblr. dovolil pouze číst. Takže jsem z půlky zapomněl o čem jsem chtěl vlastně pojednat. Ale asi to nebylo nic hustého, jinak bych to nezapomněl.

Včera jsem zjistil, že do věčných lovišť odcházejí dva mé oblíbené seriály – Ripper Street skončila druhou řadou, Californication bude končit tou, která se bude vysílat. Asi to úplně nechápu, ale budiž.

Opět jsem se chtěl učit a opět jsem na to neměl. Tak zítra zkusím starý dobrý systém “Vstaň brzo a uč se, co to dá.” Fungovalo mi to, kdysi – schválně, jak si poradí můj systém s jiným oborem. Rád bych řekl, že levou zadní, ale optimismus si vybral dovolenou. A já udělám všechno proto, aby byla neplacená, aby takovéhle podrazy vynechal.

Taky bych vás chtěl poprosit: choďte do obchodu s dostatkem peněz. A když už nemáte dostatek, jděte alespoň s pevným přesvědčením co, a za kolik chcete nakoupit. Ideálně si nechte nějakou tu rezervu na vaše chyby při zaokrouhlování. Řady jsou často dlouhé a stornování je nijak nezkracuje. To bylo vlastně asi dnešní moudro zpoza pokladny, mě tak napadá.

Já už vážně nevím. Zítra se sice nevyspím dorůžova, zato ale vypadnu mezi lidi, tak snad bude můj příspěvek opět šťavnatější. A když ne, v sobotu se dorůžova vyspím, ta to přinejhorším zachráním tehdy. Pořád ještě si nemůžu zvyknout na to, jak jsem po práci vyplivnutý. Ale to se taky poddá. Všechno se to poddá.

A teď dobrou noc, zítra mě čeká mnoho věcí a málo času.

Publikováno

#1.007

Chtěl jsem napsat něco podobného jako včera, ale nerad bych se opakoval. Tak se dneska pokusím napsat něco víc.

Práce byla stejná jako vždy – sedm hodin za kasou, lidi všech pohlaví, věků, nálad. Vrátil jsem Janě její ve mne vloženou Bounty, udělalo jí to radost, což na oplátku udělalo radost mi. Pak přišla smršť požadavků ze všech stran, což mi náladu srazilo někam k úrovni depky ze zkouškového. Takže jsem se opět nic nenaučil, na housle nesáhl, jenom jsem viděl pár dílů NCIS(:LA) a Ripper Street. Kterou zrušili. Vždycky, když se mi něco líbí, tak to zruší. Alcatraz, Firefly, Fringe, Eureka… To není to.
Co mi vrátilo ztracenou náladu byl pes. Štěně. Potkal jsem totiž sousedku s naprosto úžasným štěnětem. (A furt mám nutkání psát šťěně, nevím proč – asi protože to bylo tak drobné.) Nejsvětlejší (a nejzajímavější) chvíle dne. Tak jsme pomluvili Zimu, zadoufali, že nepřijde v květnu jako loni, a šli každý svou cestou.

Hlavou se mi honí hurikán myšlenek, včera jsem dokonce něco málo napsal – nevím, jestli jsem to tu zmiňoval. Takže zítra už třeba bude zase živěji. Taky musím nakoupit – Teemo sice pekingské zelí zbožňuje, ale nemůže na něm žít věčně. Stejně jako já na Yum Yum. I když jsou yummy. A mám tupé žiletky, které neholí. A k tomu řežou do tváře. Pfft.

Moudrost zpoza pokladny: Když narazíš na zlého zákazníka, nenech se vyvést z míry. Na jednoho takového připadne pět hodných – a přece jim kvůli někoho, koho vůbec neznají, nezkazíš den.

Publikováno

#1.006

Další večer je tady. Měl bych napsat další 365ku, měla by být hodnotná, úžasná a dokonalá, jako všechny před a po ní. Měl bych. Ale dneska na to, s dovolením, kašlu.

Moudro ze života za pokladnou: Zákazníci přicházejí po vlnách. Čím větší klid, tím víc jich pak najednou přijde.

A když už jsem nenapsal nic víc, tak ještě jedno: Mince dosypávej až při posledních dvou až čtyřech kusech. Jinak jimi najednou začnou všichni platit. A nepůjde ti zavřít kasa.

Obojí je true story, obojí z dneška.

A další HIMYM bude až příští týden. Bohové, kdo to má vydržet.