porodnice shonu plná

Trochu mi to „žádné displeje po jedenácté“ pravidlo dneska ujelo, no. Ale jinak se mi celkem dařilo ho dodržovat, vážně. Když já jsem po dlouhé době zapnul Division, kde mi překopali obtížnosti, tak jsem zjišťoval co a jak a proč a kde a s kým.

A pak jsem zapnul blag a zjistil jsem, že WordPress od další verze odstraňuje z editoru tlačítko na zarovnání do bloku. Jediné, které používám. Tak jsem to dneska cvičně napsal bez něj. Nevím, jestli k tomu mají nějaký důvod. Centrovaný text bych pochopil spíše. Co už, budu si muset zvyknout. Nebo to psát ručně do html. Nebo se naučit klávesovou zkratku, která prý existuje, ale já ji neznám.

Nějak mě to rozhodilo, dost solidně. Jdu radši provádět předspací aktivity. Mějte se fajn. Nebo… mějte se jak chcete, to bude lepší.

Stydím se – povedlo se mi vynechat dvakrát v celkem krátkém časovém rozestupu. Měl jsem k tomu semi-dobrý důvod. Včera jsem se totiž vůbec nezastavil – sotva jsem vstal a vypil kafe, byl nařízen zrychlený přesun na místo oslavy. Někdo Halloween, já Samhain. No, a tam se chystalo, chystalo a chystalo, a pak se slavilo, slavilo a slavilo. A pak bylo třičtvrtě na tři ráno (poprvé), tak jsme to zabalili. Fakt nebylo kdy.

Byla to fakt vostrá oslava – ne množstvím alkoholu, nýbrž množstvím aktivit. Večeru dominovalo Bang!, ukrojilo ho to větší část. Bylo nás sedm – toho jsme prostě museli vužít. A že to panečku byly hry. Jeno pořád nevím, jak mě v mé renegádské hře vyhmátli. (A myslím, že jsem s tím otravoval celkem dost, a skoro všechny.) Jinak jsme ale i jednu dýni vydlabali a vyřezali, popili, Černé historky si zahráli, nikdo se nepobil ani nepoblil, a dokonce jsme viděli fakt prťavého jednorožce, který byl fakt puding.

Dneska se vlastně asi nic zvláštního nestalo, krom cesty z Pardubic do Brna a pak na zkoušku, která se dneska fakt povedla. Jakože moc.

A teď jsem si, obávám se, přesolil rýži. Že já jsem se radši nerozhodl večeřet popcorn, nebo nějakou podobnou nevečeři.

Tak jak jsem měl včera radost z plného dne, tak jsem ho dneska polovinu prospal. V osm zazvonil budík, tak jsem mu řekl, ať ještě chvilku počká, ale hlídat že mě nemusí. Tak chvilku počkal a nehlídal mě. A já jsem vstal v jednu – a to nehoukat někde v dáli sanitka, tak možná spím doteď. Asi jsem ten spánek ale fakt potřeboval.

Snažil jsem se, aby se mnou spolupracoval Attila, dal jsem mu mnoho pokusů i času, ale sinead se s ním prostě odmítá bavit. Nebo on s ní. Takže z toho sešlo, jinde než na aoife si ho nezahraju. Smolík.

Jinak se vlastně asi nic zvláštního nestalo – za těch deset hodin vzhůru možná ani nemělo kdy. Ale tak je to občas správně, dneska z toho mám vskutku fajn pocit. A asi jsem se zamiloval do podložky pod noťák – jednu takovou si musím taky pořídit. Ale ne tu z IKEA, ta mi moc nevyhovovala. Tadytahle je pěkně nakloněná, vespod akorát měkká, ale pořád dost tvrdá, má na sobě pár pogumovaných míst, takže to neklouže… prostě super.

Blemc.

Nestává se mi moc často, že bych byl vzhůru bezmála celý den. Dneska se mi to ale povedlo. To bylo tak.

Měl jsem totiž noční, od jedné do čtyř, ale protáhlo se to do pěti, z mnoha zlých důvodů. A plán byl jet ráno nebo večer do Pardubic. Když jsem teda v pět skončil, a nejlepší vlak jel v šest, proč toho nevyužít. Ve vlaku jsem, pravda, místy zalomil. Ale většinu jsem se držel vzhůru. Jako fakt. Dorazil jsem lehce před osmou, promotal se městem, a po deváté začal pracovat. Takže spánek někde okolo hoďky, asi. Den předtím čtyři hodiny.

V půli dne jsem byl vyslán pro oběd. Dostal jsem do ruky kartičku na MHD s peněženkou, abych nemusel kupovat jízdenky. Že prý cajk. Tak jsem samozřejmě potkal revizorky, a samozřejmě to cajk úplně nebylo. Flastr osm set při platbě do desíti dnů, a kartičku si nechali. Se ten oběd trochu prodražil, no. Ale byl dobrý, to zase jako jo.

Ke konci směny už jsem to pak lehce zalamoval, pravda. Ale dotáhl jsem to do konce, zahodil pracovní asset a zalomil, asi na dvacet minut. Prý jsem tak trochu chrápal. Kafe se to pokusilo spravit, ale moc mu to nešlo. Tak jsem sebou prsknul nejdřív do křesla, na přesun už jsem pak neměl sílu, další tak nějak půlhodinka spánku. Pak se okolo děly věci, tak jsem si říkal, že až se přesunou blíž, tak se přidám. A mezitím jsem to znova zalomil. Asi na dvě hoďky. A pak jsem byl fakt čerstvý a normálně fungoval.

Dokonce tak, že jsem si poprvé v životě doopravdy zamarmeládoval na housle – s klavírem. Byla to bžunda, a trochu mi to zvedlo sebevědomí. Možná nejsem až tak neschopný, a těch dvacet let (jakkoli přeušovaného) hraní jde aspoň trochu poznat. Bylo to boží.

Pak jsme se jali chystat jídlo, a u toho jsme řešili tvorbu, tak jsem nabral trochu motivace, trochu systému. Jsem zvědav, co z toho nakonec dokážu vymáčknout. (Ano, uvědomuju si, že to nepíšu poprvé. Mám těch možných systémů tolik, že si můžu vybírat. Tak to prostě udělám, a prostě se rozepíšu.)

Jsem vzhůru fakt dlouho, dohromady kolem tří a půl hodin spánku. Fakt se těším na postel, ale připadám si dost čerstvě a probuzeně, rozhodně víc, než poslední hodinu práce. Naštěstí se najde i taková aktivita, která se dá dobře zvládat i téměř bez mozku.

A teď si tu sedím, mám za krkem ovec, a je mi fajn. Trochu vedro, ale fajn.

To byl zase den. Jako při každé noční instalaci, ten včerejší skončil moc pozdě, a ten dnešní začal moc brzo. Ještě jednou tolik, a v pátek můžu spát jak dlouho chci. Nemůžu se dočkat. Na nic jiného skoro ani nemyslím. Ale dokázal jsem i nakoupit – dokonce jsem koupil i sirup! Což mi pro změnu připomíná, že mám žízeň.

V Brně jsem nějakých… kolik, sedm let, jestli dobře počítám? Tak nějak před měsícem přesně? A dneska se mi zase povedlo vyrazit do míst, kde jsem nikdy předtím nebyl. (A je velmi pravděpodobné, že už tam ani nikdy nebudu.) Ani nevím, jak se to tam jmenovalo, takže se holt moc nepochlubím, no.

Procházel jsem nejtěžší zkouškou ze všech. Musel jsem pojmenovat nový přírůstek do mého výpočetního parku, a vybrat které že to distro do něj vrazím. Do ní vrazím. Nakonec to vypadá, že jí zůstane jméno sinead (protože vrazit tam tu čárku nemusí být vždycky bezpečné) a z distribucí vyhrál asi Debian. Lenost mě málem dokopala k Ubuntu, ale Debian už jsem dlouho neviděl (byl to předchůdce Fedora na drop a můj vpodstatě první Linux), a zlenivět můžu vždycky. berenika měla v sobě Ubuntu, a to se dokonce zvládlo nerozsypat. Tohle je trošku silnější stroj (ano, píšu to už na sinead), ale stejně jsem si říkal, že se uchýlím k něčemu… lehčímu. Takže pěkně naklikávat balíky v Debianu a nějaké lehké okenní prostředí – Xfce nebo LXDE. Ale je docela dost dobře možné, že se na to radši vyspím. Anebo tam vrazím Ubuntu. No schválně, bude se mi někdo z vás smát?
(Chvíli jsem si dokonce pohrával s myšlenkou nainstalovat si Arch Linux, ale na to se asi ještě úplně necítím.)

Taky mám pocit, že na mě něco leze. Ono se v tomhle úžasném počasí (chvíli teplo, chvíli zima – aspoň mi přijde) ani není čemu divit. Já mám teda podzim hodně rád, to jako jo. To lezení proto svádím hlavně na nedostatek spánku.

Zase mám chuť to sbalit a jít spát… Ale ještě minimálně čtyři hodiny vzhůru (spíš pět), a možná ani nepůjdu spát, když ráno plánuju odjet vlakem o půl sedmé, jako před dvěma týdny v pátek. (Jak ty časy vychází si můžete spočítat jako domácí úkol. Kdybyste to nemohli najít, tak je právě lehce po jedenácté.)

No, uvidíme.

Den se se dnem sešel, a zase tady máme náhled do nudného života Zeldy v Brně. I když dneska to bylo nudné jenom tak napůl. Jsem se jako rozhoupal, že půjdu do práce. V šalině mi došlo, že nemám badge. Tak jsem v panice na další zastávce (jednu od domu) vystoupil, a vracel se pěšky pro badge. Zvažoval jsem, že přece jen zůstanu doma, ale když už jsem vyrazil, bylo by škoda nedorazit. Takže jsem se zpotil jak kráva. (Ale nepřišel o moc později, tak deset minut, asi.) A další odměnou mi byly dvě vyfasované noční instalace. Tak co, přesčasy se vždycky hodí. Víceméně.

Kéž by se mi jenom nechtělo tak pekelně spát.

Ano, všiml jsem si, že jsem včera vynechal. Na mou obhajobu, včerejšek byl narvaný k prasknutí. A do plánovaného psacího okna mi vlezlo ukecávání widlí, ať se updatujou. Teda nejdřív ať spustí Zoner, pak ať se updatujou, mezitím se Zoner nějakým zázrakem rozjel, ale vyzkoušel jsem to až za chvíli. Updaty se třeba rozjedou beze mě, teda.

A jinak se dneska opakuje minulé pondělí, až na to, že nejsem vypsychlý. Protože dělám to samé, takže půlka přípravy hotová. Bam! Takhle se to dělá.

Když ono se toho jinak fakt moc neděje. Vím, že si za to můžu sám, silná trojka a tak, ale… No nic, zpátky do práce.

Ono se to třeba spraví.

Ideálně samo.

A je pryč. Připadám si bez ní tak strašně sám. Nebyli jsme spolu moc dlouho, ale… jinde jí bude líp.

Snad, teda. Ale věřím tomu, že se o ni babička dobře postará.

Jsem si myslel, že vyzkouším appku, když už jsou appky na všechno, a ona se mi nechce připojit. Tak si tu s tím hraju jako telátko. A asi ještě nějakou chvilku budu.

Anebo radši ne, ještě bych se vytočil.

Taky jsem se pokoušel mámě spravit rozlišení, ale místo opravy jsem to tak akorát ještě více rozhodil. Málem jsem to ani nevrátil do původního (jakkoli špatného) stavu. Viním z toho widle. Monitor podle všeho zvládá víc, než mi nabídnou. Pokračování zítra, předpokládám.

Že přetahuju? To možná jo, ale taky zítra vstávám o hodinu později, tady kat cajk. Včera jsem šel spát správně, dneska vstal správně, a možná to i bylo trochu lepší, než obvykle. Akorát v buse do Ostravy jsem na chvilku usnul. A posedmé jsem se díval na Furious 7. Původně jsem si to chtěl nechat na doma, ale když ono tam nic moc lepšího prostě není. Chtělo by to refresh.

Dneska to asi balím, ať neusnu ještě v křesle. tak zase zítra, znova. Pa.

Nedávno jsem se byl donucen zamyslet nad tím, jestli tadytohle má vůbec smysl. Už ani nevím, k čemu jsem vlastně došel, či k čemu jsme došli kolektivně, ale smysl to asi má, i když jsem párkrát zapomněl. Vyžene mě to aspoň na chvíli k psaní. Je to trapný deníček (většinou) bez příběhu (většinou), ale pořád je to ještě souvislý text, a troufám si tvrdit, že je i česky (většinou). Pokud se na to teda zvládnu soustředit. Teď to zrovna moc nejde, protože se mi zasekla instalace ovladačů grafiky, a to může dopadnout zle. A to bych nerad. To mám z toho, že chci psát na aoife a Ginny.

Na druhou stranu… úvaha jestli tímhle jenom neplýtvám manu, a tím pádem pak nemůžu zacastit žádné silnější kouzlo je celkem namístě. Tak o ní můžete za domácí úkol přemýšlet místo mě.

Brzo? Půl osmé vám přijde brzo? Ale jo, na mě asi jo. Je to proto, že dneska přecházím na nový režim, který obsahuje bod „žádný displej po jedenácté“, a jak se znám, tak budu kompy vypínat dost natěsno, tím pádem bych neměl kdy to sesmolit. Víte? Jsem zvědav, jestli to bude fungovat. A jestli ho dokážu dodržet. Ne! To jsou slabošské myšlenky. Dám vědět, jestli to funguje.

Po jiné diskuzi, vlastně možná i stejné, jsem byl nadšen myšlenkou psací challenge. Pořád jsem. Ale vrací se známý trojlístek strach – lenost – hysterie, a hatí mi plány. (Věděl jsem, že je to trojlístek, ale musel jsem ty tři věci dohledat – pamatoval jsem si jenom ten nejvíc relevantní lístek, tedy lenost. A během toho jsem zjistil, že celý úvod bych měl odříznout, protože se opakuju, minimálně po včerejšku, ale docela dost možná i po jindy. A v obchodě jsem zapomněl na ocet, mi teď tak došlo. Takže to asi nakonec bude čtyřlístek – přibude skleróza.) Ale já ho přeperu, nejpozději až budu mít zase noťák. Byl jsem ukecáván do ThinkPad x220, tak se asi nechám, vypadá jako důstojný nástupce pomalu umírající drop, která nese označení x61. Ne, že bych měl v plánu jí dovolit umřít, to ne – jako nízkoodběrový desktop slouží moc dobře. Akorát bude chtít generálku. Ginny už jsem zvládl (a nepomohlo to), tak drop zvládnu taky.

Jdu večeřet, ou jé!