Včerejší akce byly planý poplach, tak napůl. Trvalo to dlouho, ale jelikož jsem druhý den nikam výrazně nespěchal, a tím pádem časový faktor ignoroval, mě to celkem i bavilo. Hlavně výměna cenovek na čelech. Sranda. A dorazil jsem už ve třičtvrtě na dvanáct, heč!
Dnešek měl být dnem učení, celodenního, brutálního učení. Nenaučil jsem se bezmála ani čárku. Zato jsem otestoval nové sluchátka – bude to chtít hodně zvykání a invence – hlavně jak na ně obléct čepku a jak si je při nasazování kapuce nestrhnout. Taky jsem si jel pro cingrlátka, takže mám dokonalý prsten (který ale stejně nebudu nosit, jak se znám) a věc na krk.
V úterý jsme se s Návrou snažili v jedenáct koupit jídlo u číňanů dole na zastávce. Nemožné. Dneska jsem tam byl ve dvě a při příchodu jsem byl další na řadě. Ponaučení? Vstávejte později a obědvejte později, pokud chcete jíst čínu.
Moudro zpoza pokladny? To bude těžké, už ani nevím, jak to za ní vypadá. Tak třeba…Vozíky odvážej kdykoli ti chybí zákazník. (Protože zákaznící, jak jsem říkal, chodí ve vlnách. Že.)