Štítek: večer

Publikováno

#1.042

Ještěže si píšu tu 365ku – chvíli jsem si myslel, že je pondělí, ona je mezitím středa. Dneska se v práci sralo trochu víc jak včera, ale nic extra. Pak se razantně změnila (pokazila asi ne, zatím) jedna z tajných věcí, prohráli jsme hokej, neumím se holit. Klasický den v kůži Zeldy.

Zase jsem plánoval, jak si sednu, a konečně napíšu desetistránkový post o smyslu života. Tak nějak jsem doufal, že prostě sednu a prsty začnou samy běhat po klávesnici a pak z toho bude bezceler a vůbec. A ono nic. Teda teď to píše samo, ale hodnota veškerá žádná. Možná kdybych použil Ginny, kdo ví.

Mám vás rád, neviditelní čtenáři, kteřížto nemůžete komentovat a dát tak o sobě vědět. Další ročník 365ky udělám na něčem s komentama, abyste mě mohli zepsout, jak píšu naprd.

Observace zpoza pokladny: Čím víc se blíží změna směn, tím více se pokladní usmívají. A nejvíce když tam sedí patnáct minut přesčas, paradoxně. Proto radím chodit nakupovat tak čtvrthoďku před změnou směn. (Zní to sarkasticky, ale myslím to tak, jak jsem to zapsal. Alespoň já to mám přesně takhle.)

Publikováno

#1.041

Jsem měl tolik věcí, o kterých jsem chtěl pojednat. Asi tak milion. A ty dohromady vytvořily singularitu, takže teď jsou z dosahu, ledaže byste ode mně chtěli slyšet tak jedno slovo za rok. Což nechcete, protože mě tajně zbožňujete.

Prostě. Ou jé. Chvíli jsem šel na ples (tak od včerejška), pak jsem málem nešel sám, nakonec budu mít asi tajný projekt, takže nic. Ale tajný projekt bude válet stejnou, ne-li větší měrou. Však uvidíte, až se odtajní. Někdy, možná.

A: Zákazník je vždycky náš pán, což ale neznamená, že pokladní nemá pravdu. Odteď si to budu pamatovat. Velmi živě. Stejně jako má peněženka.

Publikováno

#1.028

Tak moc jsem toho dneska chtěl udělat. Ale nenapsal jsem si seznam, takže si ho píšu teď a udělám to zítra. Ale konečně jsem vrátil zpropadenou zapékací mísu. A taky přešel na zdravou stravu. A začal cvičit.

Zapomněl jsem přestěhovat nábytek, poskládat postele a přeměnit Teemovu podestýlku. Nu což, alespoň se zítra nebudu nudit.

Vtipná věc, jak funguje moje paměť. Něco mi dojde, řeknu si “To by bylo fajn použít v třistapětašedesátce,” pak si to celý den pamatuju a když sednu, že to sepíšu, má hlava je kebula rasa.

Když platíte malý nákup kartou, neomlouvejte se za to. Vychází to asi třikrát rychleji, než platit tisícovkou. A za to se nikdy nikdo neomlouvá.

A kdybyste v Tesco v NC KrPole nalezli mražené ovoce, ideálně jahody, dejte mi nějak vědět kde – je to jedna z položek (tohle a ovesné vločky), kterou jsem hledal nejdýl, a narozdíl od výše zmiňovaných ji nikdy nenašel.

Jo, a než začnete někomu pracujícímu vyčítat nedostatek času, zkuste si taky najít práci – schválně kolik toho času zbude vám.

Peace.

Publikováno

#1.027

Tak moc jsem to, opět, něchtěl odbýt. Ale když mě tak kurevsky bolí hlava. Ano, to slovo je přiměřené bolesti, kterou mi daná část těla způsobuje. Ne, po těch třech pivech si opravdu nemůžu vzít brufen.

Prosím, apeluji na vás, potenciální zákazníci: Když už nevíte název pečiva (to se zvládne), pamatujte si alespoň jeho počet. Vím, že když na vás někdo bafne “Kolik rohlíků?”, hned to zapomenete – není to nepodobné ústní zkoušce. Ale není tak těžké pamatovat si jedno číslo. Jdu spát.

Sorry.

Publikováno

#1.018

Dneska nepíšu až před spaním! To je, co? Jsem se tím tak nadchnul, že jsem zapomněl tu hlavní myšlenku. Jo!

Zítra mě čeká zkouška z Počítačové gramotnosti, na kterou jsem provedl jakous takous přípravu. Ti z vás, kteří mě znají, nepochybně dobře vědí, že jsem studoval pár let na Fakultě informatiky, takže bych měl takové věci mít v malíku. Ale tak nějak jsem si vypěstoval strach, že budu nejen ex-informatik, ale ke všemu počítačově negramotný. A taky že se budu muset s někým porvat o to, jestli je Word textový editor. (Není. Může ukládat i do plain-textu, ale je to textovy procesor.)

A přesně tohle se mi honí hlavou celý den, celý celičký den. Občas to střídala myšlenka “Doufám, že mě pustí včas, ať to stihnu.” (z práce). A ještě méně často jedna myšlenka související s vylučovacím traktem.

Fuj.

Publikováno

#1.016

Dneska byl den blbec. Poprvé jsem se více chytnul se zákazníkem – někteří lidi prostě nechápou, že krom ceny se musí dívat i na to, k čemu cena patří. Hlavně když je jedno místo pro značení a dvě police, resp. hlavně u piva police a basy na zemi. Z trezoru/kanceláře jsem odcházel několikrát, naposledy když jsem zapomněl vrátit zámek k šuplíku. Ale aspoň byli krom toho jednoho zlého pána všichni hodní.

Zkoušku z Bloku expertů jsem krásně stihnul, a mám z ní až moc dobrý pocit na to, aby byl pravda. Uvidíme po víkendu, hm.

Na druhou stranu to vypadá, aniž bych se to snažil zakřiknout, že se našel někdo, kdo s náma, a hlavně se mnou, bude ochotný bydlet. To je celkem dobré znamení.

Všechno podtrhnul nákup – šel jsem pro seno a něco zeleného pro to ukvíkané prasátko z Guiney – a vrátil jsem se sice s tím, ale taky s jedenapůllitrem piva a Spritem – když už to bylo ve slevě, že.

Přes den jsem měl tolik myšlenek, ale ony před mou teď už unavenou myslí zdrhly a někde se schovaly. Jak typické. Tak jenom dvě moudra zpoza pokladny:
Zkontrolujte si, klidně několikrát, že máte opravdu svůj šuplík. (To kdybyste se taky dostali za pokladnu.
Když kupujete cokoli, nejen věci ve slevě, čtěte si i jméno věci, nejen její cenu. A když to zmrvíte, nechte si narůst koule a přiznejte chybu.

Děkuji. Zelda – konec.

Publikováno

#1.015

Dneska opět jenom odbytí, ale zítra se jednak polepším, druhak jdu do práce, tak si vzpomenu na to moudro, co mi visí těsně za pamětí a směje se mi.

Nikdy. Nikdy ve zkouškovém neinstalujte Assassin’s Creed. Kterýkoli. Smažte všechny z disku a dělejte, že neexistují. To, že budete hrát až večer nic nezmění – jenom budete hrát dýl a následně spát dýl. True story.

Publikováno

#1.010

Po včerejším (napsal jsem to dřív, než jsem šel spát, takže je včerejší) krátkém, nicméně výstižném příspěvku, bych se asi dneska pro změnu rád rozepsal. Včerejšek byl super už od rána – a to přesto, že jsem psal zkoušku. Fakt se mi ještě nestalo, že bych šel psát písemku s úsměvem. Rád jsem viděl spolužáky, zvedlo mi to náladu. Cestu vlakem jsem prospal, takže plánované čtení Cejpka se nekonalo. Na pár minut domů a pak do Barráku na Black Death Over Ostrava, které jsem si náramně užil, poznal nové lidi, viděl staré známé lidi… a tak.

A dneska se pro změnu nic zajímavého nestalo. Uklízeli jsme klubovnu, pak přišlo odpoledne a já jsem ztvrdnul u televize, pak u Lone Survivor (hodně dobrý film, alespoň mi se líbil), pak zase u televize. Konečně jsem měl alespoň malý pocit volna. Až na to, že nevím, kdy se naučím na pondělí, ale to se poddá.

Zpátky ke koncertům a tomu, proč jsou žůžo. Zaprvé: to, co proudí z repráků, je čirá energie, nabíjí to baterky. Jo. To je tak všechno, vypsal jsem slinu, nemám jak pokračovat. Tak ještě moudro zpoza pokladny a usnu. Usmívej se. Za úsměv nic nedáš, ale lidi nejenže budou příjemnější, ale třeba jim tím i zlepšíš den.

Musím si moudra psát hned, jak mě napadnou. Nějak mi začínají docházet.

Publikováno

#1.008

Jsem chtěl napsat dnešní příspěvek v šalině, ale z nějakého důvodu mi mobilní tumblr. dovolil pouze číst. Takže jsem z půlky zapomněl o čem jsem chtěl vlastně pojednat. Ale asi to nebylo nic hustého, jinak bych to nezapomněl.

Včera jsem zjistil, že do věčných lovišť odcházejí dva mé oblíbené seriály – Ripper Street skončila druhou řadou, Californication bude končit tou, která se bude vysílat. Asi to úplně nechápu, ale budiž.

Opět jsem se chtěl učit a opět jsem na to neměl. Tak zítra zkusím starý dobrý systém “Vstaň brzo a uč se, co to dá.” Fungovalo mi to, kdysi – schválně, jak si poradí můj systém s jiným oborem. Rád bych řekl, že levou zadní, ale optimismus si vybral dovolenou. A já udělám všechno proto, aby byla neplacená, aby takovéhle podrazy vynechal.

Taky bych vás chtěl poprosit: choďte do obchodu s dostatkem peněz. A když už nemáte dostatek, jděte alespoň s pevným přesvědčením co, a za kolik chcete nakoupit. Ideálně si nechte nějakou tu rezervu na vaše chyby při zaokrouhlování. Řady jsou často dlouhé a stornování je nijak nezkracuje. To bylo vlastně asi dnešní moudro zpoza pokladny, mě tak napadá.

Já už vážně nevím. Zítra se sice nevyspím dorůžova, zato ale vypadnu mezi lidi, tak snad bude můj příspěvek opět šťavnatější. A když ne, v sobotu se dorůžova vyspím, ta to přinejhorším zachráním tehdy. Pořád ještě si nemůžu zvyknout na to, jak jsem po práci vyplivnutý. Ale to se taky poddá. Všechno se to poddá.

A teď dobrou noc, zítra mě čeká mnoho věcí a málo času.

Publikováno

#1.007

Chtěl jsem napsat něco podobného jako včera, ale nerad bych se opakoval. Tak se dneska pokusím napsat něco víc.

Práce byla stejná jako vždy – sedm hodin za kasou, lidi všech pohlaví, věků, nálad. Vrátil jsem Janě její ve mne vloženou Bounty, udělalo jí to radost, což na oplátku udělalo radost mi. Pak přišla smršť požadavků ze všech stran, což mi náladu srazilo někam k úrovni depky ze zkouškového. Takže jsem se opět nic nenaučil, na housle nesáhl, jenom jsem viděl pár dílů NCIS(:LA) a Ripper Street. Kterou zrušili. Vždycky, když se mi něco líbí, tak to zruší. Alcatraz, Firefly, Fringe, Eureka… To není to.
Co mi vrátilo ztracenou náladu byl pes. Štěně. Potkal jsem totiž sousedku s naprosto úžasným štěnětem. (A furt mám nutkání psát šťěně, nevím proč – asi protože to bylo tak drobné.) Nejsvětlejší (a nejzajímavější) chvíle dne. Tak jsme pomluvili Zimu, zadoufali, že nepřijde v květnu jako loni, a šli každý svou cestou.

Hlavou se mi honí hurikán myšlenek, včera jsem dokonce něco málo napsal – nevím, jestli jsem to tu zmiňoval. Takže zítra už třeba bude zase živěji. Taky musím nakoupit – Teemo sice pekingské zelí zbožňuje, ale nemůže na něm žít věčně. Stejně jako já na Yum Yum. I když jsou yummy. A mám tupé žiletky, které neholí. A k tomu řežou do tváře. Pfft.

Moudrost zpoza pokladny: Když narazíš na zlého zákazníka, nenech se vyvést z míry. Na jednoho takového připadne pět hodných – a přece jim kvůli někoho, koho vůbec neznají, nezkazíš den.