Štítek: gauč

Publikováno

#1.093

Tak já se vás teda dneska nepokusím odbýt.

Vstal jsem tak akorát, abych to do školy stihl, nicméně jsem nakonec nešel, a prokládal seriálovou prokrastinaci učením na písemku a konverzacema. Taky jsem dojedl výborné jídlo ze včerejška – bylo v tom úplně všechno dobré a nebylo to vůbec jako dort psa s kočkou – bylo to taky dobré. Pak jsem razil do školy, kde se děly věci, já v sobě objevil skrytého teoretika Information Retrieval (jestli se dokopu něco si k tomu načíst, abych zjistil, jestli je to fakt ono), zjistil, že v knihovně je nejdůležitější světlo a… dnešek byl tak dlouhý a tohle je všechno, co se stalo? No fuj.

Nekašlal bych na to, ale fakt se mi chce strašně spát. Ale zítra přijede návštěva, tak musím být čilý, radostný a hlavně mít sílu na to nejdříve uklidit. Ale to se zvládne.

Publikováno

#1.092

Měli jsme dneska v práci poradu. Málo se dívám do očí. Tak jsem říkal, že se do nich dívám odrazem ve skeneru kódů. Neuspěl jsem. Tak jdu spát.

Publikováno

#1.091

Měl jsem nachystaných milion věcí. O prvním dubnu, o zvířátkách… a tak vůbec. Ale všechny se ztratily v dýmu. Takže dobrou noc, já je jdu hledat.

Publikováno

#1.089

Že mi začínají mi docházet nápady je vidno už pěknou řádku dní. Že mi ale docházejí tak moc, že o tom musím pojednat, minimálně se o tom zmínit – to je teprve něco. Dnešní práce byla vpohodě, spolupracovnice s pokaženou rukou už ji nemá pokaženou, takže přišla, takže byla aji bžunda. TESO furt nemám, ale furt mi to přijde zajímavé. No… ono se ty pracovní dny nic moc neděje, jen co je pravda. Zase jsem měl postřeh zpoza kasy, ale vypařil se jak hrnec při teplotě sublimace materiálu, ze kterého je vyroben. Ale pro všechny bohy vás prosím – nevracejte lahve po jedné. Alespoň po pěti – kdo to má furt počítat.

Publikováno

#1.087

Slíbil jsem jít do pěti minut spát, takže jen krátce. Práce jakž takže, odvoz domů, spánek u seriálů, Bond, s těžkým srdcem odmítnutá návštěva. Dobrou.

Publikováno

#1.086

Dneska jsem si udělal svůj den pro sebe. Viděl jsem prá dílů pár věcí, naučil se vydávat tón z náustku flétny, navštívil Adamov a člověka v něm (ten druhý někde lítal). Prostě pohoda – takový den jsem potřeboval. Zítra sice do práce na ráno, ale dnešní nostalgická hra Heroes III to přebije, takže to bude vlastně fajn. Uvidíte.

Dokonce jsem navštívil Adamovský Albert – jely tam celé dvě pokladny! A buráky jsou furt dobré, i když už nestojí dvacku jako kdysi, nýbrž 32.90CZK. Ale stejně dobré.

A taky jsem zapomněl na zpáteční jízdenku, takže cesta zpátky měla být dobrodružstvím, což se nakonec nekonalo. Se mě na to někdy zeptejte.

A viděl jsem začátek posledního Indyho – než jsem dojel domů, tak to skončilo. Takže vím, co mám na seznamu.

Publikováno

#1.083b

Dneska začalo WCS Europe Round of 16. Jsem na to skoro zapomněl. I když to přináší i nepříjemné vzpomínky, většina je kladných – léto bylo fajn. Škoda, že zítra mi kus uteče – snad Grubby vyhraje a já uvidím nějaký jeho zápas. A zrovna hraje v Group A Vortix proti MMA – hodně dobrý zápas.

Vlastně ani nevím, proč to sem píšu – asi kvůli zmínce o těch vzpomínkách. Ale WCS mi pomohla se vším zlem, které se v srpnu stalo.

Publikováno

#1.082 & #1.083

Jsem to včera nějak zabil. Nevím, co za to mohlo – možná celkové vyčerpání, možná změna dnešní směny z odpoledne na ráno, kdo ví. Ono se ale stejně nic zajímavého nestalo. Nic zajímavého se v pracovní dny neděje. Nezajímavé. Ale já si něco najdu. Někdy. Ne zítra – zítra jdu pro změnu na desítku. Ale jindy. Určitě.

Publikováno

#1.081

Dneska se nic nestalo. Vůbec nic. Odpočinul jsem si, to jo. Ale jinak byl dnešek úplně zbytečný. Oproti včerejšku jako by se nestal. A teď hurá do postele s radostnýma vyhlídkama ranní směny.

Publikováno

#1.080

Ráno jsem se vzbudil těsně před budíčkem a budíkem, dostal jsem kafe a vyjel na Prahu. Podle GPS jsem přešel z Hlavního na Florenc, potkal křídlo z Adamova a společně jsme vyrazili do zkušebny, kde jsme si úplně drsně zazkoušeli. Jakože fakt drsně, bylo to super, všichni musíte přijít na koncert. Pokud to teda nečte jenom Ereis, že.

Ono se vlastně dneska moc věcí nestalo, zato byly dokonale vysilující takovým tím způsobem uspokojení z dobře odvedené práce. (Vedlejší větu už jsem jednou použil, ale je fakt hustá, tak jsem porušil své pravidlo neopakování se.) Opět jsem potkal super lidi, poznal další super lidi, viděl kus Hobita (samozřejmě jsme přijeli do Brna v napínavém momentu), dal si v Cajzlu ne-Gambrinus pod třicet korun (nevím, co z toho je drsnější)… Prostě tolik zážitků, že si nic nepamatuju.

Jsem spokojen, unaven, jdu spát.