Štítek: gauč

Publikováno

#1.042

Ještěže si píšu tu 365ku – chvíli jsem si myslel, že je pondělí, ona je mezitím středa. Dneska se v práci sralo trochu víc jak včera, ale nic extra. Pak se razantně změnila (pokazila asi ne, zatím) jedna z tajných věcí, prohráli jsme hokej, neumím se holit. Klasický den v kůži Zeldy.

Zase jsem plánoval, jak si sednu, a konečně napíšu desetistránkový post o smyslu života. Tak nějak jsem doufal, že prostě sednu a prsty začnou samy běhat po klávesnici a pak z toho bude bezceler a vůbec. A ono nic. Teda teď to píše samo, ale hodnota veškerá žádná. Možná kdybych použil Ginny, kdo ví.

Mám vás rád, neviditelní čtenáři, kteřížto nemůžete komentovat a dát tak o sobě vědět. Další ročník 365ky udělám na něčem s komentama, abyste mě mohli zepsout, jak píšu naprd.

Observace zpoza pokladny: Čím víc se blíží změna směn, tím více se pokladní usmívají. A nejvíce když tam sedí patnáct minut přesčas, paradoxně. Proto radím chodit nakupovat tak čtvrthoďku před změnou směn. (Zní to sarkasticky, ale myslím to tak, jak jsem to zapsal. Alespoň já to mám přesně takhle.)

Publikováno

#1.040

Přežil jsem. Něco jsem se i naučil – ale výsledky asi nebudou nic moc. Každopádně to jde. A když nespíte, tak se zaručeně posere ještě něco jiného. Třeba že nepojede šalina do práce. Ani ta další a ta další. Ale stihli jsme to!

A pak jsem se dozvěděl, že jakožto princezna musím dorazit na ples. Tak teda jako jo, no.

A vůbec, je to přesně 36 hodin, co jsem nezamhouřil oko, tak jdu na to. Ou jé.

Publikováno

#1.036

Dneska se mi stalo hafo věcí, ale protože nevím, který z nich jsou tajný, tak radši o všech pomlčím. Ale držte mi palce, lidi. Dík.

A ježdění vlakem je supr. To si pamatujte. A ježdění šalinou z konečné na skoro konečnou taky. Brou noc.

Publikováno

#1.032

Tolik věcí se dneska stalo, nevím ze kterého konce začít. Tak se budu řídit radou úžasného Edwarda Kenwaye: “Start from the start, mate.”

Klouzačka v Brně je byla legendární, hlavně cestou z Topasu – to se sice stalo i včera, ale ve stavu, ve kterém jsem byl, jsem o tom nějak nebyl schopný o tom pojednat.

Ráno (v deset) přijeli rodičové, a klouzali se s námi. Dovybavili nám byt o nezbytnost zvanou Lux a mikrovlnka, přivezli obraz, knihovničky, prostě bájo. A skládat to IKEA puzzle byla taky srandel. Pak jsme jeli na oběd, který jsem nesnědl, protože nervy.

V práci byl den blbec, sralo se všechno. Prostě SNAFU.

Hm, tak toho zas tak moc nebylo. Anebo jsem ucamranější než camrál. Dobrou noc, bando.

Publikováno

#1.031

Zkouším nový systém, schválně, jestli to pomůže. A taky se mi pekelne nechce z vyhřáté postele do vymrzlého pokoje. Vymrzlý pokoj by mi nevadil, úplně ideálně kdybych v něm nebyl, ale já v něm být musím a musím šibovat s nábytkem, ou jé. A až se unavím, tak hurá do práce, abych mohl být celých sedm hodin mimo a přijet domů v půl dvanácté. A zítra to samé. Sakra.

Ale jo.  Nový systém super. Asi, ale ne v opilosti. Venku to heezky klouže. V pokoji je tepleji. A všem vám horí maštaľ.

Publikováno

#1.018

Dneska nepíšu až před spaním! To je, co? Jsem se tím tak nadchnul, že jsem zapomněl tu hlavní myšlenku. Jo!

Zítra mě čeká zkouška z Počítačové gramotnosti, na kterou jsem provedl jakous takous přípravu. Ti z vás, kteří mě znají, nepochybně dobře vědí, že jsem studoval pár let na Fakultě informatiky, takže bych měl takové věci mít v malíku. Ale tak nějak jsem si vypěstoval strach, že budu nejen ex-informatik, ale ke všemu počítačově negramotný. A taky že se budu muset s někým porvat o to, jestli je Word textový editor. (Není. Může ukládat i do plain-textu, ale je to textovy procesor.)

A přesně tohle se mi honí hlavou celý den, celý celičký den. Občas to střídala myšlenka “Doufám, že mě pustí včas, ať to stihnu.” (z práce). A ještě méně často jedna myšlenka související s vylučovacím traktem.

Fuj.

Publikováno

#1.015

Dneska opět jenom odbytí, ale zítra se jednak polepším, druhak jdu do práce, tak si vzpomenu na to moudro, co mi visí těsně za pamětí a směje se mi.

Nikdy. Nikdy ve zkouškovém neinstalujte Assassin’s Creed. Kterýkoli. Smažte všechny z disku a dělejte, že neexistují. To, že budete hrát až večer nic nezmění – jenom budete hrát dýl a následně spát dýl. True story.

Publikováno

#1.014

Včerejší akce byly planý poplach, tak napůl. Trvalo to dlouho, ale jelikož jsem druhý den nikam výrazně nespěchal, a tím pádem časový faktor ignoroval, mě to celkem i bavilo. Hlavně výměna cenovek na čelech. Sranda. A dorazil jsem už ve třičtvrtě na dvanáct, heč!

Dnešek měl být dnem učení, celodenního, brutálního učení. Nenaučil jsem se bezmála ani čárku. Zato jsem otestoval nové sluchátka – bude to chtít hodně zvykání a invence – hlavně jak na ně obléct čepku a jak si je při nasazování kapuce nestrhnout. Taky jsem si jel pro cingrlátka, takže mám dokonalý prsten (který ale stejně nebudu nosit, jak se znám) a věc na krk.

V úterý jsme se s Návrou snažili v jedenáct koupit jídlo u číňanů dole na zastávce. Nemožné. Dneska jsem tam byl ve dvě a při příchodu jsem byl další na řadě. Ponaučení? Vstávejte později a obědvejte později, pokud chcete jíst čínu.

Moudro zpoza pokladny? To bude těžké, už ani nevím, jak to za ní vypadá. Tak třeba…Vozíky odvážej kdykoli ti chybí zákazník. (Protože zákaznící, jak jsem říkal, chodí ve vlnách. Že.)

Publikováno

#1.011

Dneska začnu otázkou: Nemáte náhodou někdo k dispozici seriál nebo film, kde nejsou všichni dokonalí a věci jim pokaždé nevyjdou? Připadám si tak nějak… jako méněcenný smolař. ale khuj s tym!

Dnešek měl být dnem přehnané aktivity a práce a vůbec. Opět jsem (doteď) neudělal nic kloudného, krom hození inzerátu na bydlení do Sítě a doufání v jeho rozšíření Brownovým pohybem. Čímž děkuju všem, kdo sdíleli. A ti, co nesdíleli, můžou klidně sdílet tohle: http://bit.ly/JRNYoz – budu vám zavázán. I když vzhledem k předpokládanému překryvu a rozsahu mé sítě neočekávám, že někdo čte tohle, a nemá mě na FB.

Celý den se mi honí hlavou myšlenky, fakt husté myšlenky, a vždycky, když je mám hodit do vod Internetu, mám zácpu. Normální slovní zácpu. Občas ze mě vypadne nějaký trapný prd, ale to je tak všechno. No, co už. Jsou dvě možnosti. Přepsat to, nebo se na to vykašlat. A kašlal už jsem dost, mám ten pocit.

Dnešní moudro zpoza pokladny: Pokud neumíš kódy úplně všeho, nezoufej. Brzo to bude v akci, to tě naučí.

Kdybyste si toho nevšimli: moudra jsou z trochou fantazie aplikovatelná i na život obecně. Já vás vlastně cvičím představivosti a analýze mého myšlení.

Publikováno

#1.008

Jsem chtěl napsat dnešní příspěvek v šalině, ale z nějakého důvodu mi mobilní tumblr. dovolil pouze číst. Takže jsem z půlky zapomněl o čem jsem chtěl vlastně pojednat. Ale asi to nebylo nic hustého, jinak bych to nezapomněl.

Včera jsem zjistil, že do věčných lovišť odcházejí dva mé oblíbené seriály – Ripper Street skončila druhou řadou, Californication bude končit tou, která se bude vysílat. Asi to úplně nechápu, ale budiž.

Opět jsem se chtěl učit a opět jsem na to neměl. Tak zítra zkusím starý dobrý systém “Vstaň brzo a uč se, co to dá.” Fungovalo mi to, kdysi – schválně, jak si poradí můj systém s jiným oborem. Rád bych řekl, že levou zadní, ale optimismus si vybral dovolenou. A já udělám všechno proto, aby byla neplacená, aby takovéhle podrazy vynechal.

Taky bych vás chtěl poprosit: choďte do obchodu s dostatkem peněz. A když už nemáte dostatek, jděte alespoň s pevným přesvědčením co, a za kolik chcete nakoupit. Ideálně si nechte nějakou tu rezervu na vaše chyby při zaokrouhlování. Řady jsou často dlouhé a stornování je nijak nezkracuje. To bylo vlastně asi dnešní moudro zpoza pokladny, mě tak napadá.

Já už vážně nevím. Zítra se sice nevyspím dorůžova, zato ale vypadnu mezi lidi, tak snad bude můj příspěvek opět šťavnatější. A když ne, v sobotu se dorůžova vyspím, ta to přinejhorším zachráním tehdy. Pořád ještě si nemůžu zvyknout na to, jak jsem po práci vyplivnutý. Ale to se taky poddá. Všechno se to poddá.

A teď dobrou noc, zítra mě čeká mnoho věcí a málo času.