Štítek: čtvrtek

Publikováno

#2.019 – pfft

Tak jsem si opět dokázal, že každý den fakt psát nedokážu. Nevím, čím to může být způsobeno – jestli zabraností do jiných aktivit, nechutí psát z toho důvodu, že se nedokážu přesvědčit, že mě to vážně baví, a píšu to pro sebe… těžko říct. Tímto zápiskem se to ale všechno mění. A ne, nepřecházím na 53ku. Původně jsem vám tu jako omluvu chtěl sesmolit nějakou pěknou povídku (ne jako ta poslední), ale to asi taky dokupy nedám. Zážitky uplynulých čtyř dní taky dokupy nedám – a že jich bylo dost. Pamatuju si jen střípky – a ty bych zrovna dokupy dát mohl.

V pondělí jsem měl celodenku, večer přijela drahá polovička… žůžo. Až na tu absenci mincí – ale nějak se dařilo, lidi platili drobně. Od Grandu jsme se prošli pěšky, to taky stálo za to. A pak jsme se podívali na půlku Star Wars: Ep. 4, protože víc jsem fakt nedal, jak jsem byl utahaný.

Úterý byl pro změnu aktivní den – letěli jsme do obchodu s papírama, pro Reinu šalinkartu – přesně tak, jsme schopní za váma dojet kamkoli v rámci 100 + 101. Pak jsme měli velké plány ohledně hledání kešek v okolí, ale vedro to zabilo, tak jsme aspoň skákli do Teska pro pití a pohlavní pokrývku. A že jí to sluší! [Byla tam klima. A hledali jsme jinou, nicméně tahle nám padla oběma do oka, nehledě na to, že hledaná, ač nalezená, nesplnila očekávání.] A pak! Pak jsme šli nakoupit a dali si dokonalý oběd. Prostě ňam-ňam. Odpoledne mám nějak mlžné, takže asi HIMYM. A večer, po výborné (minimálně chvalitebné) večeři jsme šli… virbl, prosím… běhat. Moc jsme toho neuběhli, zato jsme si to moc užili. A jsme tam, kde jsme byli – věci děláme pro dobrý pocit, a ne pro statistiky. Ani tento večer Star Wars nepodlehly – skončili jsme těsně před bitvou okolo Hvězdy smrti, protože tentokráte byla unavena žena.

Ve středu… mlha, takže HIMYM. Taky trocha Minecraftu, pak někdo plácl „Stáhnem Simíky,“ a tak se stalo. A zahráli jsme si dva songy od Queenů. A konečně dodívali Star Wars.

A dneska… já vám ani nevím. Práce, pidioběd, vyprovození ženy… Samé smutné věci.

Deníčkovitou povinnost jsem tedy tak nějak splnil, no. A zas začínám sklouzávat k tomu trapnému popisu dnů. Když ono už je fakt pozdě… Alespoň na hluboké, spontánní myšlenky určitě…

Publikováno

#2.016 – zpátky do reality

Rozuzlení! To by se vám líbilo! Žádné takové. Nejdřív konec naší cesty. Jsme naházeli lodě na vozík a vyrazili směr Ostrava. Tam jsme dojeli úplně zničení, dali jsme si kafe a šli to dospat. Jsme opálení, přibrali jsme svalovou hmotu,a nezemřeli ani dehydratací, ani hlady, ani na otravu lepkem. Přežili jsme ve zdraví, i duševním, a máme se rádi ještě mnohem víc.
Taky vám prozradím, jak jsem to dělal, chcete? Ne, neprozradím, co kdybych to ještě někdy potřeboval provést, přišli byste o překvapení. Pch.

Po cestě si se svým koněm Alfrédem Ludvík moc hezky popovídal, dokonce mu kůň dovolil použít přezdívku Alfík. S blížícím se cílem jim ale oběma bylo čím dál víc ouzko. Nemělo ale být proč. Ludvík přece jako menší jezdil na dřevárny, a jako větší šermoval železným mečem, jako každý správný dobrák a fantazák. Hradní stráže pro něj nebyly vůbec žádnou překážkou. Samá pirueta, paráda, úskok, kryt z otočky… však to znáte. Tratoliště krve, hladina stoupající ke kotníkům, slabší povahy a postavy přesouvající se z vertikální polohy do horizontální a vmžiku opouštějící tamten svět.
Jediným důstojným soupeřem byl králův osobní strážce – po pohledu na krále ale Ludvík přehodnotil plán, a poslal strážce spát krásně mířenou kulkou mezi oči. Krále potom setnul i s rukou, kterou nastavil ke své obraně.
A jestli nezemřel, vládne se svým koněm Ludvík až doteď. Víte?

Publikováno

#2.009 – den, kdy byly tašky za korunu opět za korunu

Když jsem si rozmyslel dnešní nadpis, torchu jsem se bál, že bude delší, než text. Ale už teď jsem v suchu, takže cajk. Teď abych to trochu vysvětlil – dneska se dal uplatit kupon na třicetiprocentní slevu z jakéhokoli jednoho kusu zboží, s výjimkou alkoholu, cigaret a Nutrilonu. A taška za korunu už nějakou dobu stojí korunu devadesát. Spojte tyto dva fakty a zjistíte, že opravdu mohla stát (a fungovalo to, zkoušeli jsme to) opět jen korunu, i když pouze na den.

Taky jsem dneska, mám pocit, zažil rekordní pokladnění vkuse, určitě od té doby, co jsem o nějaké pauze nic nevěděl. A přestože byl čtvrtek, díky kuponům bylo plno, celou dobu. Tak tak jsem stihl záchod.

Dnešek asi trochu postrádá délku i hodnotu, jenže se mi nechce furt jenom mlít o práci, a taky musím jít co nejdřív spát, bo zítra vstávám na sedmou, ou jé.

Publikováno

#2.002 – plný den

Jelikož byl čtvrtek, nic mi nesliboval. Čtvrtky byly vždycky dny prázdné, skoro bez života. Ale opak byl dneska pravdou, jen co je pravda.

Vstal jsem, dodíval rozdívaný díl NCIS a jal se něco dělat. Vypral jsem, umyl nádobí, sebe. Taky zařídil jízdu na zítřejší konzert, zjistil nejistoty života budoucího, a vypil kafe. A pak, najednou, byly tři odpoledne, a já měl před sebou ještě minimálně dvě věci – šalinkarta a obal na klávesy. Tak jsem na sebe něco hodil a vyrazil.

Protože QuestHelper v reálném světě neexistuje, musel jsem si vystačit s výpočetní silou svého mozku. Nejdřív šalinkarta, pak obal, nakonec Tesco – prvotně pro šampón a deodorant, nakonec i věci pro morče a hlavně A5 linkované náplně do šanonu a šanon, který jsem pojmenoval Šuplík. Třeba mě to donutí něco napsat, zase.

Počasí si celou dobu dělalo apríla v červnu, ale přežil jsem a nezmokl jsem. Za odměnu jsem si dovezl vindaloo s máslovou plackou a na místě snědl jahodový Magnum s bílou polevou. Hovno polevou, bylo to hrubé jako prase, a chutnalo to božsky. Je v akci, alespoň v KrPoli, tak hrr na něj.

Na bytě jsem se rozhodl, že morče obstarám zítra, a vrhl se na cvičení. Jestli mi to zítra půjde aspoň takhle, tak to bude bezva. Ale já vím, že mi to půjde mnohem lépe, protože mě publikum i spoluhráči nabijí pozitivní energií. A taky se uvidím se ženou, což mi na náladě rozhodně neubere, že. Kdybyste zítra byli poblíž Lázu, přijďte se rozhodně podívat. Bude to nepochybně legendární.

Jsem se pak chtěl odměnit zahráním si stařičkého, ale úžasného Diabla II, ale z nějakého důvodu Blizzardu nejel account management, tak jsem se nedostal k instalačkám. To mám za to, že si hry místo pirátění kupuju.

A tak si prostě jenom sním vindaloo, podívám se na Californication a pak možná teda něco napíšu, nebo se zabavím nějak jinak. Samá nuda, to už nepotřebujete vědět.

Publikováno

#1.153 & #1.154

Zase dvojdenní, ach jo, Zeldo. Ze včerejška ale taky mám jednu poznámku:

Už vím, proč lidi pijou radši čerstvé mléko – je sice dražší, ale zato vydrží kratší dobu.

Už to moc nechápu, ale určitě je to úplně nejvíc vtipné. Takže… včera jsem jako měl úplně normální směnu, až na to, že se táhla jak smrad, bo jsem sebou mlátil ze strany na stranu, a půlku práce udělal ze spaní. Taky jsem dostal za úkol utřít prach pod flaškama na infu – stihl jsem jednu polici. Ou jé. Ale jinak fajn. Lidi fajn. Až na ten pozdní odchod vlastně všechno fajn.

Zas tak pozdní sice nebyl, ale na vytočení dost. Nicméně návrat domů to spravil – mě čekalo jídlo, totiž. Jako fakt super, opět – jak taky jinak. Nikdy by mě nenapadlo, že by čočka mohla fungovat takhle. A po dobrém jídle jsme šli dobře spát – a taky jsme měli vážně dobrý budíček. To si tak F&M začali z nějakého důvodu mlátit úplně vším, co v kuchyni bylo. A pak jsem byl vyzván k mytí nádobí. Tak jsem teda jako šel. Oni totiž dělali večeři pro moc moc lidí. A tu jsme si pak dali, bo jsme byli jedni z těch lidí. Naučili jsme se něco o asertivitě, najedli se bez- i lepkového jídla, pokecali, šli spát.

A vstali jsme až jsme chtěli, ani dřív, ani pozdějc. Kecám – probudil nás hovor, který přišel lehce s křížkem po funuse, jak to tak hovory dělaj. Tak jsme kecali, přesunuli se ke kompu a sledovali. Návrat 3, nový díl Hry o trůny (zas tak nový není, ale zato je fakt drsný), pár dílů HIMYM. A pak přijel na návštěvu Adamov a já konečně viděl Koralínu, řešili jsme husté věci, napili se vína (dokonce i maminka trochu měla).

Pak jsme Adamov odprovodili, prošli se kolkolem Kraví hory, snědli pár třešní, ukradli pár růží, a teď sedíme u kompů, žena nachází jedno sedlo za druhým a já si tady píšu.

Publikováno

#1.140

Ranní směna, to byla panečku zábava. Zase lidí jako svině, ale aspoň jsme se v klidu nasvačili. A nový systém vysedávání na kasách je fajn – přijďte se někdy podívat.

Odpoledne jsem si udělal výlet do Adamova, opět. Řešili jsme věci, zopakoval jsem si trochu toho úvodu do informačních technologií, Ereisku jsem možná ani úplně nezmátl. Hokej jsme viděli (a že to bylo napínavé), kafe jsme dali, popcorn jsme dali, najíst jsem dostal… prostě návštěva u rodičů, no.

A doma jsem se tak akorát osprchoval, udělal si jídlo, a hurá nakutě.

Pozdravit se sluší. A lahve patří na pás podélně. Ještě to několiksetkrát zopakuju, třeba si to přečte někdo z těch, co to nedělaj.

Publikováno

#1.127

Tak jsem přežil i dnešek. Těšil jsem se na zítřejší výlet, sice, ale výlet přijede sem a na dýl, než den, takže se vesele těším na příjezd, i když o tři dny a dvě směny později.

Dnešní směna byla fakt naprd. Od sedmi do asi jedenácti nebyla chvilka klidu, k tomu těsně před jídlem zprda dostal jsem od manažerky, že málo volám další pokladní. Fakt velkého zprda na to, že když se zrovna objevila u kas, tak tam byl asi jeden člověk navíc. Začínám si myslet, že jí vadí něco jiného. Málem jsem ani svačinu nesežral. A zbytek se pro změnu hodně táhnul, bo skoro nebylo co dělat. Prostě naprd.

Pak jsem jel na návštěvu za mými  adoptivními rodiči, frakcí Erthy z Adamova. S těma jsem šel nakoupit, pomohl jsem upéct výbornou dortu, vodní dýmku jsme dali, drby jsme dělali, a vůbec kecali a odpočívali. A byl jsem u toho, když Eyrah dokončil diplomku, muhehe!

A doma jsem se fyzicky zničil, je mi fajn. Blemc.

Publikováno

#1.120 & #1.121

Tak jsem se k tomu úspěšně nedostal ani včera. Nejdřív dokonalé pokoncertní ráno s červíkem Eyrahem, pak focení, jehož první výsledek najít lze na last.fm stránce Erthy. Cesta Příbram -> Cajzl a pak Cajzl -> Pardubice, na večeři výborná čína a žádný film ani seriál, který byl v plánu. Dlouhý a úžasný den, dokonalá dovolená.

V noci Mort, jako omluvu za to, že mne nepoznal, přinesl ne jednoho, ale hned dva ulovené ptáky. Vážně žůžo.

Dnešek se nesl v podobném duchu jako včerejšek, ale aspoň jsme shlédli Hru, zjistili, že oba umíme hrát (kromě mě a Vlků, s těma si z nějakého důvodu najednou moc nerozumím). A vůbec. Dnešek teprve začíná, ale odnesl jsem si z něj ponaučení: Když nemůžete najít kocoura, patrně spí na prádle – čistém, či špinavém.

Publikováno

#1.113

Jsem v té robotě málem usnul. Nějaký divný den. Pak jsem to schytal za svou sklerózu a musel jsem se vracet domů, než jsem mohl jet cvičit. Sice jsme toho moc nepocvičili – to ale nevadilo, páč jsme něco složili a Ereis zničila pár táborů gnollů. Akorát na ty buráky jsem zapomněl.

A pak mě čekalo překvapení. Tak jsem všechno nachystal a nechal se překvapit. Velmi příjemně překvapit.

Publikováno

#1.106

Začínám nabývat podezření, že mě čtvrtky nemají rády. Dneska to byl fakt záhul – a nebylo to jenom krátkým spánkem. Dost, ale nejenom. Hlavně když začly docházet mince, a oni zrovna opravovali trezor – pecka. Ale přežil jsem. A mohl jsem jít na Bloxpertů.

Pak do hospody s E&E, kde jsem pil jen nealko, pak domů, a do druhé hospody, kde jsem taky pil jen nealko. Zajímavý den, vskutku.