aneb jak z porodnice udělat hřbitov
Hej dneska zase úterý. A jak nás včera bylo málo (tři), tak dneska nás, v nejbrutálnější den v týdnu, bylo ještě míň (dva, občas přiskočila vedoucí dne). Tak byly fajn fronty, svačil jsem v osm, prostě bezva.
Ale dobrá hláška:
já: “Máš to pro mě?”
Fyfka: “Jo, vidíš, mám.”
Míša: “Co máš? Co máš?”
Fyfka: “Zkus se zamyslet nad tím, co jsem říkal, že je pro Zeldu.”
Živě to asi bylo vtipnější.
Pátek byl oproti dnešku slabý odvar. Dělal jsem koně. Ne, ne takového, perverzáci. Zjistil jsem, že Lesní směs (od AlFakhera, jestli se nepletu) s mátou je super kombinace. A hlavně jsem dneska nejen čichal, ale i ochutnal nejlepší dezert na světě. Ten chci mít jednou na svatbě.
Teď dožeru a spím. Gothaj s octem a cibulí, kdyby to někoho zajímalo. lepší, než jak to zní.
Jsem vás chtěl odbýt, ale prý to nejsou tweety.
Dnešek byl členitý jako členovec. Vyspal jsem se po dvou měsících jako princezna. Pak jsme sbalili flašky za více než dva měsíce a šli je vrátit. Za ne všechny peníze jsme pak doma obědvali výborný oběd (děkujeme, Míšo) a…
Pak přišla návštěva, podívali jsme se na Hobita, předtím upekli muffiny a…
Prostě super den volna.
Delší než tweet, ou jé!
Opět přišla ta část dne, kdy bych tady měl něco vypotit. A já strašně chci. Tak sedám za svůj psací stroj značky Lenovo a datluju.
Dneska jsem stihl strašně moc věcí. Navštívil jsem Ostravu, dostal konečně občanku, vyzvedl vyměřené poplatek za studium, a odjel zase zpátky do Brna, bo mi ve dvě začínala směna. Směna byla vtipná – utíkala, když utíkat neměla, a táhla se, když měla ubíhat rychlostí světla. Tak vyplivnutý jsem se na byt ještě nevrátil. A nevím, čím to je.
Dneska mě tady přivítali opravdoví lidé, i když představa zůstává stále po ruce, a přitulení ztělesňuje plyšový medvěd. Mám práci, školu co mě baví, a vlastně i kapelu. Ke štěstí mi chybí jen to, co si můžu přestavovat. Takže jsem vlastně nejspokojenější princezna na světě a nic mi nechybí.
Jsem měl tolik věcí, o kterých jsem chtěl pojednat. Asi tak milion. A ty dohromady vytvořily singularitu, takže teď jsou z dosahu, ledaže byste ode mně chtěli slyšet tak jedno slovo za rok. Což nechcete, protože mě tajně zbožňujete.
Prostě. Ou jé. Chvíli jsem šel na ples (tak od včerejška), pak jsem málem nešel sám, nakonec budu mít asi tajný projekt, takže nic. Ale tajný projekt bude válet stejnou, ne-li větší měrou. Však uvidíte, až se odtajní. Někdy, možná.
A: Zákazník je vždycky náš pán, což ale neznamená, že pokladní nemá pravdu. Odteď si to budu pamatovat. Velmi živě. Stejně jako má peněženka.
Tak dnešek se nese v duchu mého pokusu. Zkusím být pilný pracující student (protože jsem moc pilný nebyl a už není kdy jindy) a budu se učit skrz noc mezi dvěma směnama. Tak kdybyste mě našli se někde válet, víte čím to je. Spravíte mě vlitím kafe mezi rty. Ale ať nepálí.
Hezky se vyspěte, já si ještě chvíli počkám. A vůbec, nezdržujte mě, musím se učit.
Mrkev. Přesně to jsem. Nejenže jsme tam byli fakt dlouho, v práci myslím, ale ke všemu nejely spoje, takže jsem z České táhl pěšky. Hladový jako vlk. A po cestě žádné hladové okno. Obrovská díra na trhu, vážně.
Chtěl jsem vám říct: Lahve na pás pokládejte, ideálně podélně – nevkutálí se na čtečku nebo nezablokují šuple. Vážně úžasná věc, kterou praktikuji od narození, leč za každou sedmihodinovou směnu se najde jeden takový zákazník. To jsem vážně tak úžasný a jedinečný?
To už je zas ta část dne? Jé, nebýt tam ta tečka, je to pěkně kulaté číslo. Nemám co říct. Selhal jsem – jako student, myslím. To neznamená, že to nebudu dál zkoušet. Zítra se uvidí, jestli se bude vidět znovu, nebo budu mít klid. Zatím to vypadá na vidění znovu, a s trochou štěstí ne dvě nejbrutálnější zkoušky v jeden den.
A jsem přesně o tři týdny starší, než DeMusliM – snad to není jediná věc, kterou jsem se dneska naučil, a kterou si zapamatuju…
Dneska vás zase odbudu – ale! Ale asi vlastně radši nic. Myslete dneska na mě, ať se nevrátím z práce domů až zítra. A pokud někdo půjdete zítra do kteréhokoli Alberta, buďte na ty lidi hodní – hodně z nich dneska stihne stejný osud. Ony totiž začínají akce, víte?
Mám málo času, tak to zkrátím. Zkoušku jsem dal, šalinu stihnul, jíst jsem nestihnul, hurá do práce.
Doporučení: choďte na ústní zkoušky v obleku. Dělá to víc, než si myslíte. Omlouvám se za krátkost, ale práce a pak zábava. Mějte se hezky a smějte se – venku je hezky a bude hůř.