neděle
Jsem šel zase na ráno do práce, s tím rozdílem, že jsem se měl opravdu na co těšit. Ona mi totiž odpoledne měla přijet žena. A taky že jo! V celé své kráse, po dlouhé a strastiplné cestě. Nejenže mi málem nedojela, navíc první, co se jí v Brně stalo, byl déšť. Ale dorazila, a to bylo hlavní. A jako úplně první mě vyzvedla po práci u práce. Tak jsme pak šli nakoupit ke konkurenci, a pak jsem zapomněl na úplně celý svět, krom ranní směny další den.
pondělí
Ona teda nebyla moc ranní, vod vosmý do čtyřech. A během dne jsem se ke všemu dozvěděl, že prý jdu další a podalší den na odpoledne. Takže úterý (= slevy) a středa (= první den se slevama). Naštvalo mě asi milion věcí, možná dokonce bžilion, ale jedna to všechno převážila – to když pro mě opět do práce přišla žena. Jsem se lekl, a pak měl moc velkou radost. A pak zase celý svět zmizel.
úterý
To jsem se konečně i vyspal – dozeldova. Původně jsme plánovali zařizování věcí, ale nějak z toho sešlo, bohové vědí proč. A pak přišel ten smutný moment opětovného opuštění hnízda. Aspoň že ta směna byla relativně rychle za mnou. Doma jsem našel ženu, neležící – nespící, tak jsme usínali spolu.
středa
Tak jsme tak konečně zařizovali – a vyřídili, dokonce. Sice jsme vyšli o dvě hodiny později, než byl plán, ale lepší pozdě, než nikdy. A pak zase práce – pro změnu bylo tolik lidí, že jsem nevěděl, která bije, až do těch třičtvrtě na osm, kdy mi bylo uvolněním návalu dovoleno dovalit se najíst. Byl jsem tam od dvou, jen tak pro pořádek. Tak jsem použil stravenku, jako správný zaměstnanec. A domů pak jel jenom o půl hodiny dřív než v úterý, bo bylo prostě tolik lidí, že se přes směnu nic nestihlo.
Zato doma na mě čekala žena, jídlo, dali jsme bezlepkové pívo (které chutná výborně, stejně jako to pro normální smrtelníky – ale něco nedefinovatelného je v něm jinak), a šli zas spát. Bo jsem měl pro změnu na ráno, že.
čtvrtek
Poslední směna před třídenním volnem – taky podle toho vypadala. Svačina zase hodinu a půl před koncem, lidí jak řídkých výkalů. Ale měl jsem se na co těšit hned několikanásobně – jsem měl nakoupit a pak pomáhat vařit, bo se na návštěvu dostavila ertí větev z Adamova, a později dorazila i těhotná z Pardubic. Tak jsme jedli (výborné s hvězdou) kuře na smetaně, kterému předcházela polévka (nemenší kvality), pili (kafe), klábosili. Drbali, domlouvali, pomlouvali. A pak jsme, po vyhození hostí z Adamova, a uložení těhule, šli zase na kutě.
pátek
V pátek se, krom přesunu do mého rodného města, nic zvláštního nestalo. Teda krom komplikací při přesunu – platby holt chodí pomalejc, a my pak trpíme. Poučení pro příště – kontrolovat provedení rezervace. Ale na vlaku přece není nic špatného.