Jsem si nejdřív říkal, že je ten včerejší příspěvek nějak opticky dlouhý, na to, že má jen 150 slov. A pak koukám – ona to natáhla ta pseudopoezie.
Návrat do normálního životního procesu dopadl… normálně. Dokonce tak moc, že se vlastně nic nezměnilo. Furt stejně prázdný byt, jenom ta knihovna je o pár věcí plnější. Tak bych ještě mohl číst, ať to z ní zas mizí.
Kdybyste náhodou měli během práce depku, doporučuju poslechnout Dropkick Murphy’s – zrovna mi tu hraje nějaký živák a mám co dělat, abych nezačal tančit. Ne, že by mě měl kdo vidět, ale ono se celkem blbě při tanci ovládá klávesnice.
Jak na potvoru se musí „zkazit“ počasí a začít pršet zrovna když nemám k dispozici střešní okna. Tady nepoznám že prší ani při otevřeném okně, pokud neprší fakt hodně, nebo nefouká protiokenní vítr. I když stejně nevím, jestli ještě prší, ta informace je stará pár hodin, když jsem náhodou viděl z okna. Widget v gnome tvrdí, že neprší, že je 19°C a skorozataženo. No, budu mu věřit, až půjdu ven. Ale jestli umrznu… tak už nikdy ven nepůjdu, takže to bude jedno.
Já vím, že mi to dneska nejde. Nějak se nemůžu soustředit, s klidem to svedu na tenhle byt. A večer už za to zase bude moct alkohol. Takže radši teď, dokud aspoň nedělám pčeklepy. Ale večer třeba něco poskládám – chtěl jsem začít psát něco, co budu psát jenom nestřízlivý. A ne, František Brambor byl vždycky psán za střízliva, jakkoli se to může zdát nepodobné pravdě. Tak se tu zatím mějte.
Blemc.