Odpolední – celodenka – ranní. Omluvte mne, jdu spát. A přijela mi žena, bolí ji zub, tak mě možná nenechá fňukotem vyspat. Muheh.
#2.021
Tak nějak mi došlo, že si poslední dobou neobvykle málo stěžuju. Tak, speciálně pro vás, vytáhnu něco, co mi leží v žaludku nekrátkou dobu. V šalinách vídám plakát „Hlasitý poslech vyrušuje“ (nebo tak něco [„obtěžuje“ je to slovo]), na kterém je vyobrazen člověk se sluchátky. Beru si to dost osobně, hned z několika důvodů. Souhlasím s tím, že lidi pouštějící si hudbu z repráků mobilů, ještě se u toho mnohdy (hodně) nahlas bavící, si zaslouží ty krámy zašlápnout. Ale sluchátka? Notak. Všechny dopravní prostředky šum ze sluchátek vycházející spolehlivě přeruší. A když ne ony, pak telefonující lidi, kteří trpí dojmem, že když neslyší oni, nejsou slyšet, to spolehlivě dorazí. Sluchátka? Ach jo.
No nic, zpátky k deníčkování. Anebo ne. Do postýlky. Zabíjet padouchy revolverem, mečem a magií. Tancovat mezi náboji a blesky, spojovat se s draky proti jejich vrahům. A pak si o tom vyprávět u krbu, s knihou a sklenkou červeného.
#2.001 – restart
Minulá 365 se tak trochu nepovedla. Jako vůbec. Samozřejmě bych mohl napsat osmidenní příspěvek, ale trochu to ztrácí ten smysl. Takže jsem se prostě rozhodl začít odznova. Jsem to teda chtěl nechat na zítra, ale jelikož se snažím změnit přístup k velké množině věcí, tohle byl celkem jednoduchý začátek.
Abych alespoň shrnul, co jsem za těch 159 dní dal dohromady co se týče chování k pokladním: Pokládejte flašky na pás podélně. Zdravte, není to tak těžké. Když berete něco z regálu, přečtěte si krom ceny i název na regálovce – jen tak, pro ujištění. To je tak všecko, nic víc jsem dokupy nedal.
Teď nějaké sliby do budoucna, třeba: Budu psát každý den. Tak.
Ty první příspěvky jsou nádherně jednoduché. Ještě bych mohl napsat něco málo o dnešním dni, ale nic hezkého by ze mě nevylezlo. A předchozí dny? Ani nemluvím. Snad jen ještě jedna pidi-rada, aby ze mě vylezlo aspoň něco kloudného: Nechoďte nakupovat za pět zavíračka, jenom pokud je to fakt nutné (příklad: chybějící prezervativy před slibnou nocí).
#1.149
Sobota, a zase v práci. Ráno jsem se vyspal, to je fakt. A dokonce jsem si i zahrál na kompu, chvilku. Na něco se podíval, dal kafe a oplatek. A až pak jsem šel tam.
Uteklo to, dneska to fakt uteklo. Lidi nebyli tak divní, jako obvykle, to se musí nechat. Ale zítra přijede žena, a já zjistil, že v pondělí mám celodenku. Tak jsem zaobchodoval, a už ji nemám – mám ji v pátek.
Lidi, říkal jsem to stokrát, ale zopakuju to ještě jednou: dávejte ty lahve na pás podélně. Prosím. Ani na stojáka, ani příčně, podélně. Jinak mají tendenci padat, válet se, ničit.
Taky jsem prý šílený muslim. A chci svou ženu týrat, mlátit, ničit. A přitom ji pomalu ani nedokážu zlechtat. No co.
Pokračoval jsem taky ve čtení Zaklínače, když už ho skoro musím vrátit. Stejně ale budu prodlužovat, protože jsem ve čtvrtině jedné ze dvou.
A koupil jsem si nazítra snídani – schválně jestli vstanu tak, abych ji stihl spořádat.
#1.144
Jsem uklidil a vysál! Jako fakt. A taky se na něco podíval, nasnídal se. Samé divné věci.
Fajn tyjátr to byl v práci. Bo mělo přijet nějaké fakt velké zvíře. Tak jsme seděli na čtyřech kasách, a zvíře nikde, ani lidi nikde. Pak šel domů jeden, pak druhý z nás, a pak přišli lidi. Ale stihli jsme to, a dokonce dorazili v relativně normálním čase. Vlastně dneska dřív, jak obvykle.
Ale lidi byli dneska nějaký divný. Lahve příčně, skoro nikdo nezdravil, samé storno “Tak za tu cenu to nechcu,” prostě den blb. A zítra na devět a do konce – v úterý, takže slevy. No to bude prdel.
#1.142
Včera jsem se vypsal, dneska to holt tak dobré nebude. Hlavně proto, že většina dne byla spánek a práce – a práci jsem vytěsnil. Ale jestli si pamatujete ty dva, co si u mě onehda koupili tu Tullamorku, tak ti tam dneska byli zas.
A něco na mě leze.
#1.112
Pátek byl oproti dnešku slabý odvar. Dělal jsem koně. Ne, ne takového, perverzáci. Zjistil jsem, že Lesní směs (od AlFakhera, jestli se nepletu) s mátou je super kombinace. A hlavně jsem dneska nejen čichal, ale i ochutnal nejlepší dezert na světě. Ten chci mít jednou na svatbě.
Teď dožeru a spím. Gothaj s octem a cibulí, kdyby to někoho zajímalo. lepší, než jak to zní.
#1.100
Hah! V momentálním stavu bych to chtěl odbýt,ale pak jsem se podíval na číslo. Tak když je to jubileum, tak vám aspoň zazpívám.
Já si zpívám trapnou písničku
Já si zpívám trapnou písničku
Já si zpívám trapnou písničku
Trapnou písničku zpívám já
Jak jedu se svým vozem
Za jedním malým hobitem
Jak jedu se svým vozem
A ten hobit přiškočí právě…
#1.095
Jsem toho stihl za odpoledne víc než za ráno. Protože ráno jsem dospával včerejší pití. A že toho bylo…
Směna dneska utekla, posměna ne tak rychle, ale i tak bylo čtvrt na jedenáct dřív, než jsem stihl mrknout. Tak jsme se svezli rozjezdem, doma jsem pak udělal úkol (protože dělat úkoly na poslední chvíli je cool a adrenalinové), dal si kafe, podíval se na to, jak Polt postoupil ze skupiny (WCS America, Ro16) a teď jdu konečně spát, protože vstávám na ráno. Stejně jako spolupracovnice, co se mnou byla odpoledne. Prostě výborný systém.
Jo, a taška za kačku stojí v Albertu kačku devadesát, takže kdo mi řekne “kabelu za kačku devadesát”, udělá mi radost, bo všichni říkají “kabelu za dvě” nebo “tu tenkou kabelu”. Nakupování je exaktní věda!
#1.093
Tak já se vás teda dneska nepokusím odbýt.
Vstal jsem tak akorát, abych to do školy stihl, nicméně jsem nakonec nešel, a prokládal seriálovou prokrastinaci učením na písemku a konverzacema. Taky jsem dojedl výborné jídlo ze včerejška – bylo v tom úplně všechno dobré a nebylo to vůbec jako dort psa s kočkou – bylo to taky dobré. Pak jsem razil do školy, kde se děly věci, já v sobě objevil skrytého teoretika Information Retrieval (jestli se dokopu něco si k tomu načíst, abych zjistil, jestli je to fakt ono), zjistil, že v knihovně je nejdůležitější světlo a… dnešek byl tak dlouhý a tohle je všechno, co se stalo? No fuj.
Nekašlal bych na to, ale fakt se mi chce strašně spát. Ale zítra přijede návštěva, tak musím být čilý, radostný a hlavně mít sílu na to nejdříve uklidit. Ale to se zvládne.