… aneb Jak to všechno dopadlo
Cesta Cajzlem na Hlavní a pak do Černošic proběhla naprosto rutinně, přesto z ní mám hned dvě poznámky:
„Chybělo jsi mi, hlavní město. Obal od kondomu jsem zatím nikde jinde nepotkal.“ — samozřejmě s překlepy, bo psáno za chůze
„Absence bankomatu ČS na Hlavním nádraží – epic fail“ — to asi v reakci na „Bankomaty a pobočky na každém rohu“
Z Hlavního nikdo nejel a na Smíchově se vlak naplnil – přesně jako v Ostravě. (Akorát Smíchov nahradit za Svinov.) Jsem si pak po cestě všiml i sídla Bohemia Interactive, akorát už nevím, kde to bylo. Prostě po cestě.
Po příjezdu do města ženy mé jsem byl proveden podél řeky až ke Kazínu a zpátky, moc hezká procházka. Pak jsme koupili pití a vyrazili udělat nejlepšejší překvapení na světě, alespoň pro mě – piknik. Nikdy jsem piknik nezažil, a už vůbec ne bez práce (jenom jsem táhl koše) a jen tak, ve dvou. Úžasné místo, výborné jídlo. Se vám tady musím pochlubit, protože tohle překvápko si to fakt zaslouží.
Z úžasného místa jsme byli s mou úžasnou ženou vyhnáni blížící se bouřkou, která sice vyhrožovala, ale nakonec přišla asi půl hodiny (možná i dýl) poté, co jsme se uvelebili, dojídali zbytky jídla a dívali se u toho na Hru. Pak jsme si zahráli my – na kytaru. A zazpívali si. A šlo nám to opět božsky. A zabralo moc moc času, protože pak byl čas na cestu domů – mezitím ještě žena předvedla neskutečný talent výtvarný, taky. Za třičtvrtě hodiny z Černošic na Florenc – to není špatný čas. [Note to self: Smíchovské metro je blízko z nástupiště, ale na Florenci ztratím čas díky zakopanosti trasy B až někam do Austrálie.] Dokonce jsem trefil správný východ. Prostě pecka.
No, a pak cesta busem, klasika. Nějaké seriály, konverzace přes FBchat, ujetý rozjezd, cesta pěšky, přání k svátku. A teď spát a zítra na dva dny do práce. Tam můžu asi rovnou přespat, pak. Tak kdybych zas udělal až dvoudenní v neděli, tak sorry, no.