Štítek: sobota

Publikováno

#2.021

Tak nějak mi došlo, že si poslední dobou neobvykle málo stěžuju. Tak, speciálně pro vás, vytáhnu něco, co mi leží v žaludku nekrátkou dobu. V šalinách vídám plakát „Hlasitý poslech vyrušuje“ (nebo tak něco [„obtěžuje“ je to slovo]), na kterém je vyobrazen člověk se sluchátky. Beru si to dost osobně, hned z několika důvodů. Souhlasím s tím, že lidi pouštějící si hudbu z repráků mobilů, ještě se u toho mnohdy (hodně) nahlas bavící, si zaslouží ty krámy zašlápnout. Ale sluchátka? Notak. Všechny dopravní prostředky šum ze sluchátek vycházející spolehlivě přeruší. A když ne ony, pak telefonující lidi, kteří trpí dojmem, že když neslyší oni, nejsou slyšet, to spolehlivě dorazí. Sluchátka? Ach jo.

No nic, zpátky k deníčkování. Anebo ne. Do postýlky. Zabíjet padouchy revolverem, mečem a magií. Tancovat mezi náboji a blesky, spojovat se s draky proti jejich vrahům. A pak si o tom vyprávět u  krbu, s knihou a sklenkou červeného.

Publikováno

#2.017 – pozdě, ale přece

Je kouzelné, jak jsem si dokázal napsat bohovévědíkolik dní dopředu, ale když u toho kompu jsem, ten jeden napsat nedokážu. No co.

O vodě vám tu pojednávat nebudu – ten fejkovní report vám musí stačit, alespoň do doby, než se dostanu k fotkám a času, abych mohl splácat dohromady nějaký blag. Taky. Konečně. Pak jsem taky přemýšlel jak to udělám, ale protože jsem se zapověděl nedělat dvojdny, tak prostě přiznám chybu a jeden den vynechám. Notak, vrátil jsem se z dovolené, málem umřel, na odpočinek měl jeden den, a teď už zase frčím do Brna, do práce. [A poslouchám u toho cover Summertime Sadness od Within Temptation – a je to teda mnohem lepší, než oreginál. A za oknama to vypadá, že jedeme té krásné černé bouřce vstříc.]

Včera jsem zjistil, že ve vedru mě dokáže vytočit každá kravinka. A taky že je žena zaříkávačka psů. To jako fakt. Anebo se do ní Whiskey zamiloval. Obojí je pravděpodobné, stejně jako možné, a to i simultánně. [Husté slovo, hm?] Taky jsme včera viděli tak nějak jednu řadu HIMYM – prostě bylo moc vedro na to cokoli dělat, ale obyčejný spánek je ztráta času. A ještě jsme byli s tatínkem a bratrem v klubovně pro matraci – vypadali jsme krapet jak zloději drahého umění – hlavně když ta věc byla zabalená v celtě a nesli jsme ji skoro jako obraz. Drahý, velký, těžký obraz.

Jsem mohl o vodě psát už teď, nezapomenout flashku v Brně. Teď vám jen prozradím pár spoilerů, ať se máte na co těšit. Dno. Kešky. Losos. A mnoho dalšího! Očekávejte na svém oblíbeném blogu v dnech velmi blízkých!

Jdu se na něco podívat, ať mi ta cesta do práce líp uteče. Třeba večer přidám ještě jeden díl, kdo ví. Já ne.

Publikováno

#2.011 – cesta tam

Tak jsem vám odjel. Dneska ráno. Na místo jsme dojeli dobře a včas, tedy ti, co si lodě půjčují, je mají v pořádku vypůjčené, trika jsou úžasné, počasí taky vychází, prostě super dovolená. Ale protože jsem úžasný, dokonalý, ale hlavně všude, napíšu vám sem stejně. A abych vás napjal, když už tu nejsem, bude to příběh na pokračování. Muhehe!

Byl jednou jeden šroub. Ne lodní, ani jiným způsobem zvláštní. Prostě obyčejný šroub, takový ten, jak na něj patří matka. A to byl šroubův (říkejme mu třeba Alex) problém – žádnou matku k sobě neměl. A tak se vypravil na epický výlet nehostinným prostředím za opatřením sobě matky takové, která ráda by ho měla, všechny útrapy s ním sdílela, děti mu dala a stářím s ním zhynula.
Ale protože svět není nikdy takový, jaký si ho představíme, Alex nejenže matku nenašel, ke všemu zrezivěl sám, zahozen v příkopě u cesty.

To trochu nevyšlo, to s tím pokračováním. No co, třeba zítra.

Publikováno

#2.004 – klikatá cesta do Brna

Začnu včerejškem a konzertem, abyste třeba neměli pocit, že jsem vás o něco ošidil. [Jé, ten Nuselák je ale vysoko.] Koncert byl naprosto boží, přestože jsme všichni něco zeslonili. Dokonce na nás pařilo nejvíc lidí, z toho dva z cizích států Německo a Norsko zvaných. Shodli jsme se na tom, že to byla pravděpodobně největší akce, jakou kdy Láz (okres Příbram, kdybyste to hledali na mapě) zažil. [Cesta na tajuplný ostrov my ass. Nejedu totiž Fuňem.] Afterparty byla taky hustá, prostě kdo tam nebyl, prohloupil.

Dneska jsme sedli na bus, dojeli do Příbrami, pak pokračovali do Prahy, kde jsme se se ženou odpojili, a ze Smíchova odjeli do Černošic, odzkoušet nový obal na klávesy, dospat se, a tak vůbec. Spalo se vážně krásně, dokonce i najíst jsem dostal (výborné řízky, které si Rea včera zapomněla doma – naštěstí, tedy.) A stihli jsme si i zahrát – trošku zkráceně, ale bylo to fajn.

Nikdy nechoďte nikam bez hotovosti, ideálně drobné. Když vyrazíte z domu o dvě minuty později,nemusíte mít čas vybrat, koupením bonbónů rozměnit na jízdenku v automatu a stihnout vlak. Pokud nejste Zelda, pak to stopro stihnete. Jako já dneska. A tak jsem vlezl do vlaku, nechal Černošice i ženu za sebou (obal sedí, pokud jste četli až sem a těšili se na rozuzlení této záhady) a přes Smíchov se dostal na Florenc, do sice žlutého, ale neveselého busu, ve kterém jako na potvoru promítají film, který už jsem viděl, a který není Cesta na tajuplný ostrov, jak bylo avizováno, nýbrž Cesta do středu země první díl dobrodružných filmů s Peetou v hlavní roli.

Zpátky ke koncertu – musel být hustodémonsky krutopřísný, podle toho, jak moc mě bolí za krkem. A slyšel jsem, že Ertha hrála tak hustě, že se na to ve dvou písničkách houslista vykašlal, a šel si na ně radši zapařit.

Publikováno

#1.149

Sobota, a zase v práci. Ráno jsem se vyspal, to je fakt. A dokonce jsem si i zahrál na kompu, chvilku. Na něco se podíval, dal kafe a oplatek. A až pak jsem šel tam.

Uteklo to, dneska to fakt uteklo. Lidi nebyli tak divní, jako obvykle, to se musí nechat. Ale zítra přijede žena, a já zjistil, že v pondělí mám celodenku. Tak jsem zaobchodoval, a už ji nemám – mám ji v pátek.

Lidi, říkal jsem to stokrát, ale zopakuju to ještě jednou: dávejte ty lahve na pás podélně. Prosím. Ani na stojáka, ani příčně, podélně. Jinak mají tendenci padat, válet se, ničit.

Taky jsem prý šílený muslim. A chci svou ženu týrat, mlátit, ničit. A přitom ji pomalu ani nedokážu zlechtat. No co.

Pokračoval jsem taky ve čtení Zaklínače, když už ho skoro musím vrátit. Stejně ale budu prodlužovat, protože jsem ve čtvrtině jedné ze dvou.

A koupil jsem si nazítra snídani – schválně jestli vstanu tak, abych ji stihl spořádat.

Publikováno

#1.142

Včera jsem se vypsal, dneska to holt tak dobré nebude. Hlavně proto, že většina dne byla spánek a práce – a práci jsem vytěsnil. Ale jestli si pamatujete ty dva, co si u mě onehda koupili tu Tullamorku, tak ti tam dneska byli zas.

A něco na mě leze.

Publikováno

#1.122 & #1.123

Ono se toho včera a dneska stalo tolik! Ale já jsem tolik unaven!

Že jste to vy… sedněte a poslouchejte příběhy princezny.

Sobota začala velmi pozvolna, i když její začátek byl zabarven absencí zrzavého kocoura. Ale i ten se nakonec našel – prostě se ráno objevil za oknem, mokrý od čumáku po ocas. Takže všechno dobře dopadlo, my se mohli sebrat a jít obědvat. A že to byl pane oběd, zase. Takové množství jídla. A pak cesta do Cajzlu. Proč? Bo konzert!

Zatím nejlepší, nejúžasnější a vůbec konzert, co jsem s Erthou odehrál. Jsme se na tom vlastně tak nějak kolektivně shodli. Krom bicmena, tomu se v půlce ztratila kytara, tak moc vesel nebyl. Pak jsme, tedy ti, co neodjeli, pařili na Dementy, se kterýma končil houslista, což jsme se dozvěděli až na konci, a potom jsme lehce popíjeli pivo. Načež nastal přesun do hlavusložírny, za kteroužto šanci moc děkovam, neboť mi to protáhlo dovolenou o den. A výborná brusinková finská to všecko jen podtrhla. I když mi bylo lehounce smutno.

Probuzení přišlo ráno, neboť pro změnu E&E odjížděli, a Richard teda jako s nima. Zatímco já jsem sice zůstával, ale na Florenc bych sám určo netrefil, tak jsem prostě jel s nima, no. Jsem si ani steelky nestihl zašněrovat, že to jako dodělám na Florenci. (No ne, že jsem je teď rozvazoval nedošněrované, že.) Pak den plný tajných věcí, rýžových hranatých křupavých, Herkula s Lovcem, čaje, lesního ovoce, korunka ne na hlavě (klikatá a strastiplná cesta k ní, obrovská podpora představivosti a ten úžasný pocit), nahatá ženská procházející se po nábřeží. Dneska se toho jako fakt stalo hodně. A ještě víc se stane – plno plánů, čím více šílených, tím lehčeji uvěřitelných.

A zítra do práce. Pořád ještě zítra. Ou jé.

EDIT: Mi to úplně vypadlo. Památná věta: “Fakt jsou strašní, když už to v cpou i do názvu ulice – Vocelová.”

Publikováno

#1.115 & #1.116

Jsem včerejšek zas nějak zaspal. Ale měl jsem k tomu dobrý důvod. Nejprve jsem totiž byl v práci. Pak jsem přijel domů a dozvěděl se, že jedu s částí ertí frakce z Čech navštívit frakci v Adamově. Tak jsme jeli na epický výlet, poznali nové lokace, trochu poexpili, a pak se váleli na tom jejich huňatém koberci a tlachali. Pak jsme šli s frakcí z Čech na konzert, který byl výborný – a hlavně v sobě nesl překvapení v podobě Greedy Invalid. A proto jsem včera nic nenapsal – přišel jsem domů, padl na postel a odumřel.

Dnešek se nesl v duchu odpočinku – i když jsem měl celý den plnou hlavu chybějících úkolů, nic jsem neudělal. Jen jsem se podíval znovu na první díl Kateikyoushi Hitman Reborn!, nakoupil pár věcí, zahrál si na kytaru a zazpíval k tomu (třeba Rains of Castamere), trochu se prošel a pak se zase zasekl u seriálů. Teď mám energie až na půdu. A čím dál víc se těším na středeční konzert.

Se jako fakt pokusím, aby se dvojdíly neopakovaly, ale občas je to fakt těžké – můžu si sypat popel na hlavu jak chcu, ale stejně jsou dny, kdy se k tomu večer nedostanu, a ráno prostě není co psát, no. Tak sorry, jako.

Publikováno

#1.108

Jsem dneska měl strašně moc věcí, co jsem chtěl napsat, a měl jsem na jejich napsání strašně moc času. Pak jsem ale přišel na jinou věc, a tou věcí jsem zabil tak moc času, že jsem z toho až prádlo pověsit zapomněl. Ale stálo to za to! Chm, dva dny po sobě? Začíná se mi tu tvořit vzorec.

Jo. Když už jdete v těchto časech do obchodu… ještě líp. Když vybíráte z bankomatu, zkuste po něm chtít menší bankovky, než dvoutisícovky. Prosím.

Sprcha, vyčurat, a spát! Všichni, hned teď. (Pokud si to někdo čtete ráno, třeba, tak klidně taky – trocha spánku navíc ještě nikoho nezabila.)

Publikováno

#1.094

Jsem vás chtěl odbýt, ale prý to nejsou tweety.

Dnešek byl členitý jako členovec. Vyspal jsem se po dvou měsících jako princezna. Pak jsme sbalili flašky za více než dva měsíce a šli je vrátit. Za ne všechny peníze jsme pak doma obědvali výborný oběd (děkujeme, Míšo) a…

Pak přišla návštěva, podívali jsme se na Hobita, předtím upekli muffiny a…

Prostě super den volna.

Delší než tweet, ou jé!