Štítek: vlak

Publikováno

#2.017 – pozdě, ale přece

Je kouzelné, jak jsem si dokázal napsat bohovévědíkolik dní dopředu, ale když u toho kompu jsem, ten jeden napsat nedokážu. No co.

O vodě vám tu pojednávat nebudu – ten fejkovní report vám musí stačit, alespoň do doby, než se dostanu k fotkám a času, abych mohl splácat dohromady nějaký blag. Taky. Konečně. Pak jsem taky přemýšlel jak to udělám, ale protože jsem se zapověděl nedělat dvojdny, tak prostě přiznám chybu a jeden den vynechám. Notak, vrátil jsem se z dovolené, málem umřel, na odpočinek měl jeden den, a teď už zase frčím do Brna, do práce. [A poslouchám u toho cover Summertime Sadness od Within Temptation – a je to teda mnohem lepší, než oreginál. A za oknama to vypadá, že jedeme té krásné černé bouřce vstříc.]

Včera jsem zjistil, že ve vedru mě dokáže vytočit každá kravinka. A taky že je žena zaříkávačka psů. To jako fakt. Anebo se do ní Whiskey zamiloval. Obojí je pravděpodobné, stejně jako možné, a to i simultánně. [Husté slovo, hm?] Taky jsme včera viděli tak nějak jednu řadu HIMYM – prostě bylo moc vedro na to cokoli dělat, ale obyčejný spánek je ztráta času. A ještě jsme byli s tatínkem a bratrem v klubovně pro matraci – vypadali jsme krapet jak zloději drahého umění – hlavně když ta věc byla zabalená v celtě a nesli jsme ji skoro jako obraz. Drahý, velký, těžký obraz.

Jsem mohl o vodě psát už teď, nezapomenout flashku v Brně. Teď vám jen prozradím pár spoilerů, ať se máte na co těšit. Dno. Kešky. Losos. A mnoho dalšího! Očekávejte na svém oblíbeném blogu v dnech velmi blízkých!

Jdu se na něco podívat, ať mi ta cesta do práce líp uteče. Třeba večer přidám ještě jeden díl, kdo ví. Já ne.

Publikováno

#1.135 & #1.136

sobota
… byla epická. Jsme se dosyta vyspali, jako úplně. Znovu, stejně jako předchozí večer, jsme byli překvapeni množstvím bezlepkového pečiva, které se dá sehnat – a to včetně koláčů. Tak jsme se přecpali. Pak maminka vytvořila výborný oběd – ostatně jako vždycky – a tak jsme se přecpali ještě jednou. Pauza na kafe byla zkrácena ženinou i mou touhou hrát a zpívat si, tak jsme teda šli – a bylo to rovněž epické. Hlavně, že akordy k Phantom of the Opera zůstaly na stole, chjo. Jsme se tak zahráli, že najednou šly Vraždy, tak jsme s těma psama šli až po nich. Bych nikdy nevěřil, jak moc se dokáže les změnit za nějakých deset let. Možná trochu víc. Ale prošli jsme se taky epicky. Pak jsme něco málo sežrali a večer završili Hunger Games II.

neděle, tedy dnes
To jsme se vyspali ještě víc, mnohem víc. Protože to byl oficiálně měsíc, tak jsem vytvořil postelovou snídani pro oba, k ní jsme si pustili pět dílů druhé řady VGHS a když jsme se zvedli (v ty čtyři), bratr už měl hotovy tři čtvrtiny oběda. K obědu jsme se chtěli dívat na ten šestý, finálový díl druhé řady, ale bratr tyto plány rozbil Bláznivou střelou 2 1/2. Jsem zapomněl, jak dokonale debilní, ale debilně dokonalý ten film je. No, pak jsme si skoro pobrečeli u finále VGHS, trochu se prošli po přátelském sousedství mého dětství, a nechali se hodit na nádraží. A teď si tak jedeme, za chvíli dojedeme, a půjdeme spát. Brou noc.

Publikováno

#1.129 – #1.134

neděle
Jsem šel zase na ráno do práce, s tím rozdílem, že jsem se měl opravdu na co těšit. Ona mi totiž odpoledne měla přijet žena. A taky že jo! V celé své kráse, po dlouhé a strastiplné cestě. Nejenže mi málem nedojela, navíc první, co se jí v Brně stalo, byl déšť. Ale dorazila, a to bylo hlavní. A jako úplně první mě vyzvedla po práci u práce. Tak jsme pak šli nakoupit ke konkurenci, a pak jsem zapomněl na úplně celý svět, krom ranní směny další den.

pondělí
Ona teda nebyla moc ranní, vod vosmý do čtyřech. A během dne jsem se ke všemu dozvěděl, že prý jdu další a podalší den na odpoledne. Takže úterý (= slevy) a středa (= první den se slevama). Naštvalo mě asi milion věcí, možná dokonce bžilion, ale jedna to všechno převážila – to když pro mě opět do práce přišla žena. Jsem se lekl, a pak měl moc velkou radost. A pak zase celý svět zmizel.

úterý
To jsem se konečně i vyspal – dozeldova. Původně jsme plánovali zařizování věcí, ale nějak z toho sešlo, bohové vědí proč. A pak přišel ten smutný moment opětovného opuštění hnízda. Aspoň že ta směna byla relativně rychle za mnou. Doma jsem našel ženu, neležící – nespící, tak jsme usínali spolu.

středa
Tak jsme tak konečně zařizovali – a vyřídili, dokonce. Sice jsme vyšli o dvě hodiny později, než byl plán, ale lepší pozdě, než nikdy. A pak zase práce – pro změnu bylo tolik lidí, že jsem nevěděl, která bije, až do těch třičtvrtě na osm, kdy mi bylo uvolněním návalu dovoleno dovalit se najíst. Byl jsem tam od dvou, jen tak pro pořádek. Tak jsem použil stravenku, jako správný zaměstnanec. A domů pak jel jenom o půl hodiny dřív než v úterý, bo bylo prostě tolik lidí, že se přes směnu nic nestihlo.
Zato doma na mě čekala žena, jídlo, dali jsme bezlepkové pívo (které chutná výborně, stejně jako to pro normální smrtelníky – ale něco nedefinovatelného je v něm jinak), a šli zas spát. Bo jsem měl pro změnu na ráno, že.

čtvrtek
Poslední směna před třídenním volnem – taky podle toho vypadala. Svačina zase hodinu a půl před koncem, lidí jak řídkých výkalů. Ale měl jsem se na co těšit hned několikanásobně – jsem měl nakoupit a pak pomáhat vařit, bo se na návštěvu dostavila ertí větev z Adamova, a později dorazila i těhotná z Pardubic. Tak jsme jedli (výborné s hvězdou) kuře na smetaně, kterému předcházela polévka (nemenší kvality), pili (kafe), klábosili. Drbali, domlouvali, pomlouvali. A pak jsme, po vyhození hostí z Adamova, a uložení těhule, šli zase na kutě.

pátek
V pátek se, krom přesunu do mého rodného města, nic zvláštního nestalo. Teda krom komplikací při přesunu – platby holt chodí pomalejc, a my pak trpíme. Poučení pro příště – kontrolovat provedení rezervace. Ale na vlaku přece není nic špatného.