aneb jak z porodnice udělat hřbitov
Dneska vás poprvé v této třistapětašedesátce odbudu. Pravděpodobně. Jedu totiž na konzert, takže večer už nebudu mít čas cokoli dopsat, nehledě na téměř jistou vybitost mého mobilu.
Si tak sedím ve Žlutém busu směrem do města, kde budu s největší pravděpodobností zanedlouho bydlet, klima mi fouká na plešku, housle mi stojí mezi nohama, a dumám nad tím, co za film si pustím.
Nic víc ze mě dneska nedostanete. Možná jen nástin vtipu – všichni ho určitě znáte. Je nějak takhle: „Ťuky ťuk.“
… aneb Den, kdy jsem málem nevylezl z postele.
(fakt jen málem, naštěstí motivace byla dost dobrá)
Dneska asi napíšu víc částí, ale kdyby ne, tak tady máte aspoň jednu. Je teprve 0719, ale už se toho stalo víc, než mnohdy za celé dny. A tak poslouchejte příběh o princezně Zeldovi, která se vydal na výlet do města hlavního, Cajzlu zvaného.
Musím si nějak prodloužit noci – šest hodin je fakt málo. A ono to těch šest ani nikdy není. Zdálo se mi o nějakém divném MMORPG, ve kterém jsme se ženou pobíhali. Vážně zábava, ale neexistuje. Kříženec mezi TESO, Neverwinter, TERA a Guild Wars 2 to byl, a fakt hustý. No co.
Vstal jsem do světa, který jsem nepoznával – hlavně proto, že se jedu prezentovat ženiným rodičům (ne prvoplánově, ale stejně na to dojde), a tak chci vypadat co nejvíce k světu, že. A tak jsem dokonce řešil co na sebe. Vážně princezna, no Ale něco jsem vybral, stihl jsem i kafe a dokonce i bus. Hlavně teda díky faktu, že na Maliňák se dostanu i trojkou, na což jsem byl minulý výlet upozorněn Míšou, a dneska, když mi hořela koudel, jsem si na to vzpomněl. Díky, Míšo.
A tak sedím v buse, poprvé za všechny výlety využívám zásuvku, vesele nabíjím veškerou elektroniku vyjma shamandalie a pomalu dělám naplánované věci. Můžu si k tomu pustit nějakou hudbu, co? Imperial March! Mimochodem: šílenství tučného písma a kurzívy!
Kapitánův deník, dodatek: Zapomněl jsem vyplivnout žvýkačku. Teď chutná jako káva. Taky dobré.