Chtěl jsem začít s rituály na každý den – něčím, na co se vyplatí vyhradit si pár minut času. Ale nebudu to dělat, i když možná sem tam nějaký nadhodím. [Ble, ten multivitamínový sirup je hnusný…] Radši vás všecky budu nabádat, ať – pokud studujete – věnujete škole úplně všecko. Jinak skončíte na Úřadu práce a garantuju vám, že ten pocitzmatenosti po vstupu do dveří si zapamatujete na celý život. Hlavně pokud nejdřív omylem vlezete místo na pracák na sociálku. Na druhou stranu mám pocit – aplikovatelný i na studijní oddělení na vysokých školách -, že čím zmateněji, nervózněji a zdrceněji vypadáte, tím příjemnější na vás pánové a [, a to většinou,] paní za přepážkama a stolama budou. Taky, až mě neposlechnete askončíte na pracáku, si nezapomeňte [krom samozřejmé občanky] potvrzení o době studia (to jsem měl), ideálně i maturitní vysvědčení (pro to jsem jel domů) a v případě převodu do jiného města i kopii nájemní smlouvy (tu mi musela Gu naskenovat a doma jsem ji tisknul). Maminka mi pořád říká, že mi tam stejně nic nenajdou, tak dlabu na vymýšlení kravin a svěřování se nikomu a jdu asi něco hledat sám. Až se napiju [něčeho jiného, než toho hnusného sirupu] a dám si [konečně] kafe.
Ten užitečný rituál bych zapomněl! Dneska jsem zjistil, že je fajn věc posnídat. Nejenže bych tak dlouho pobíhat nevydržel, ale ještě ke všemu je snídaně a raní kafe ideální situací k dohnání restů ve čtečce novinek. Třeba kdybych něco napsal, tak si to můžete přečíst pěkně klidu a pak se tomu celý den řehtat.