Mrmel

Jsem vyplivnutý jak mrmel. A jako takový nemůžu moc přemýšlet, takže do školy toho moc neudělám, tak vám něco napíšu, milí čtenáři. Co vy na to?
Začnu od začátku. Jsem si tak ráno vstal, zajásal – rozvozy a svozy jezdí v sobotu až do sedmi -, dojel na vlak a odjel si do Ostravy. Odvoz z nádraží se konal, takže jsem se nemusel potýkat se stupidní přeházeností trolejbusové dopravy a nemožností dostat se na vzdálenost zvládnutelnou pěší chůzí bez přestupu.

A pak to začlo. Něco málo na snídani a hurá nakládat vozík bordelem a lifrovat to do sběrného dvora. Nebylo toho těžké (jen tak light) ani toho nebylo mnoho (nějaké dva vozíky), ale stejně to zabralo nějaké tři hodinky. Prostě krása, prospěšné a vůbec. Oběd naštěstí přišel, že byl o půl třetí je jen malý a nepodstatný detail.
Odpoledne, ptáte se? Šrot. Po šrotu pytlování a dohrabávání listí. A pak, konečně, padla tma a my se mohli projít s těma čtyřnohýma obludama. Pak jsem si konečně mohl sednout, přičemž mi došlo, že vůbec nedávám na blag žádné fotky, tak jsem si cvaknul nohy v mé obvyklé poloze na gauči u televizky. Tu je máte.

Jsem chtěl ještě napsat, že si vůbec nestěžuju, že moje podrážděnost je z velké části způsobena únavou. A pak jsem se půl hodiny snažil nahrát obrázek – z nějakého stupidního důvodu to pro mně WordPress prostě nechtěl udělat. Tak se v tom pohrabu a budu hrabat dál tak dlouho, než to teda jako půjde.

Hlavní účel tohohle blagpostu byl něco napsat a ukázat vám mé úžasné nohy. Pokud jste dočetli až sem, tak vám děkuju. Pokud jste dočetli až sem a jste teď na mě naštvaní, dobře vám tak – nikdo vás nenutil. Ať tak nebo tak, komentujte, ať vím, pro jak moc lidí přibližně píšu. A funguje mi Gravatar v komentářích, heč!