Dneska byl ručníkový den. Věděl jsem to, celý rok jsem se na to těšil. A pak jsem, já tele, nechal ručník doma. Ještěže jsem nepropadl panice, a tu třínáctihodinovou směnu přežil bez manka. Dokonce v plusu. Přes deset korun. Ale bylo to kruté.
Dobře se u toho nicméně přemýšlelo. Akorát jsem asi vážně schizofrenik – práci nechávám v práci, včetně všech nápadů a myšlenek. Ještěže aspoň nákup si vždycky donesu.
Taky jsem na sobě našel klíště, které jsem se prvně snažil vymáčknout, bo jsem si ho spletl s jebákem. Nebyl to jebák, bylo to klíště, a po vytažení moc hezku křuplo mezi nehty ukazováčku a palce levé ruky.
Zítra zkusím snídat, hezky sladké – závin a kafe. Píšu to tu už teď hlavně proto, že zítra o tom určitě nepojednám. Očekávám velké věci. Třeba dost cukru v krvi už na začátku dne, menší hlad během směny (zítra odpolední) a hlavně… hlavně že si pochutnám.
Taky jsem přesunul se z gauče do postele. Moc fajn, hlavně teď jen zahodím noťák a spím. Proč jsem to udělal? Bo mi odešla nabíječka k mobilu, tak nabíjím z USBčka noťáku, a mobil potřebuju mít u postele kvůli budíku apk.
Jsem se snažil si tu dnešní projít a něco zkurzívovat nebo otučnět, ale ono to prostě nejde vždycky, no. Tak snad příště. (Já vím, že ta záměna není podruhé tak vtipná. To je účel. Abyste si uvědomili, že “Mi to nikdo neproplatí.” nebylo vtipné ani poprvé.)