sobota
… byla epická. Jsme se dosyta vyspali, jako úplně. Znovu, stejně jako předchozí večer, jsme byli překvapeni množstvím bezlepkového pečiva, které se dá sehnat – a to včetně koláčů. Tak jsme se přecpali. Pak maminka vytvořila výborný oběd – ostatně jako vždycky – a tak jsme se přecpali ještě jednou. Pauza na kafe byla zkrácena ženinou i mou touhou hrát a zpívat si, tak jsme teda šli – a bylo to rovněž epické. Hlavně, že akordy k Phantom of the Opera zůstaly na stole, chjo. Jsme se tak zahráli, že najednou šly Vraždy, tak jsme s těma psama šli až po nich. Bych nikdy nevěřil, jak moc se dokáže les změnit za nějakých deset let. Možná trochu víc. Ale prošli jsme se taky epicky. Pak jsme něco málo sežrali a večer završili Hunger Games II.
neděle, tedy dnes
To jsme se vyspali ještě víc, mnohem víc. Protože to byl oficiálně měsíc, tak jsem vytvořil postelovou snídani pro oba, k ní jsme si pustili pět dílů druhé řady VGHS a když jsme se zvedli (v ty čtyři), bratr už měl hotovy tři čtvrtiny oběda. K obědu jsme se chtěli dívat na ten šestý, finálový díl druhé řady, ale bratr tyto plány rozbil Bláznivou střelou 2 1/2. Jsem zapomněl, jak dokonale debilní, ale debilně dokonalý ten film je. No, pak jsme si skoro pobrečeli u finále VGHS, trochu se prošli po přátelském sousedství mého dětství, a nechali se hodit na nádraží. A teď si tak jedeme, za chvíli dojedeme, a půjdeme spát. Brou noc.