Jednoho dne zapomenu i na Smrt, tyvole. A ona pak přijde, dá mi facku, a řekne: “Jsem tvoje žena. Jak na mě můžeš zapomenout?”
Cože? Jo, už vím. To jako že jsem málem zapomněl. Ale nezapomněl. Už aby nebylo dneska, ale bylo zítra. Protože dneska byl ještě pracovní den, zítra začíná volno. Vlastně už dneska, časově. Pfft.
Jsem otravný a melu blbosti. Ale Dr. Pepper, kafe a Guild Wars 2 přinesly vzpomínky na staré časy. Akorát mi ty GW2 přišly nějak jednodušší, než kdysi. Asi sjem obecně lepší, třeba už jsem vyrostl ze svého forevernoobství. Jo, jasně.