Že mi začínají mi docházet nápady je vidno už pěknou řádku dní. Že mi ale docházejí tak moc, že o tom musím pojednat, minimálně se o tom zmínit – to je teprve něco. Dnešní práce byla vpohodě, spolupracovnice s pokaženou rukou už ji nemá pokaženou, takže přišla, takže byla aji bžunda. TESO furt nemám, ale furt mi to přijde zajímavé. No… ono se ty pracovní dny nic moc neděje, jen co je pravda. Zase jsem měl postřeh zpoza kasy, ale vypařil se jak hrnec při teplotě sublimace materiálu, ze kterého je vyroben. Ale pro všechny bohy vás prosím – nevracejte lahve po jedné. Alespoň po pěti – kdo to má furt počítat.
aneb jak z porodnice udělat hřbitov