Dnešní post je nečím významný, víte? A víte čím? Vůbec ničím, jako těch čtyřiapadesát před ním. Mám jednu hlubokou myšlenku, která mě vždycky napadne v práci, ale doma se po ní slehne zem.
Dneska jsem udělal radost sobě tím, že jsem udělal radost slečně lahůdkářce tím, že jsem jí ukázal, že i slušní zákazníci existují, i kdyby to měli být jen lidi z branže. Ona se mi chudák chtěla odvděčit libovou slaninou, jenomže nebyla. Ale měl jsem radost, že měla radost. Taky jsem tam strávil prodlouženou, nějakých jedenáct hodin, a z toho sedm a půl na infu. Byla to zábava! I když ti lidi byli dneska nějací švihlí.
Pak jsem se vrátil domů, a byl jsem vděčný za to, že mám co cvičit, že se můžu z únavy vyhrát. A tak jsem hrál. A bylo to lepší, než vyspaný, na kafi nebo na jiných drogách. Prostě super. A pak jsem si udělal večeři – prdnul jsem vejce na tu anglickou od slečny lahůdkové, pak to posypal solí a kari a česnekem a bylo to bájo.
Prostě pozitivní den, na to, že skoro začínal “Dominiku? Mohla bych vás o něco požádat? Mohl byste tu dneska být do šesti?” těsně před pauzou. Tak jsem nakoupil víc jídla a žiju. A snědl jsem normální porci a přebytek budu snídat a cajk.
Vše se v lepší obrací.