Přiznejte se – kdo z vás mě nakazil pozitivním pohledem na svět? Směny na březen vypadají tak, že krom práce a školy nemám volno. Teda… volno v práci mám akorát na školu. Nové vedení dělá vtipná rozhodnutí, na která nejen nikdo není zvyklý, ale ke všemu jsou úplně nahovno. Dneska jsem byl na odpoledne a za pět hodin vstávám na ráno. A stejně se směju.
Provedl jsem taky dneska pokusování, co že se jako stane, když si nevezmu sluchátka, a nebudu do sebe cestou do a z práce ládovat hudbu. Cestou tam se toho zase tak moc nedělo, alespoň okolo mne. Zato jsem si mohl číst nerušen jakýmkoli rytmem. (Až na tu epizodu s nerožnutím v tunelu.) Cestou zpátky jsem slyšel buďto mrouskající kočky, nebo dvě retardované děti. Těžko říct, zní to podobně. (Nedělám si srandu z retardovaných dětí. Kočky zní jako děti, to je známo. A tyhle zněly… velmi jako děti, ale ne normální děti.)
Jo, to je asi tak všechno. Stejně je to víc než včera, tak cajk. Ještě mám ve přípravě pojednání o správném chování se, ale to až jindy, až se to nabalí.