Opět přišla ta část dne, kdy bych tady měl něco vypotit. A já strašně chci. Tak sedám za svůj psací stroj značky Lenovo a datluju.
Dneska jsem stihl strašně moc věcí. Navštívil jsem Ostravu, dostal konečně občanku, vyzvedl vyměřené poplatek za studium, a odjel zase zpátky do Brna, bo mi ve dvě začínala směna. Směna byla vtipná – utíkala, když utíkat neměla, a táhla se, když měla ubíhat rychlostí světla. Tak vyplivnutý jsem se na byt ještě nevrátil. A nevím, čím to je.
Dneska mě tady přivítali opravdoví lidé, i když představa zůstává stále po ruce, a přitulení ztělesňuje plyšový medvěd. Mám práci, školu co mě baví, a vlastně i kapelu. Ke štěstí mi chybí jen to, co si můžu přestavovat. Takže jsem vlastně nejspokojenější princezna na světě a nic mi nechybí.