Ještěže si píšu tu 365ku – chvíli jsem si myslel, že je pondělí, ona je mezitím středa. Dneska se v práci sralo trochu víc jak včera, ale nic extra. Pak se razantně změnila (pokazila asi ne, zatím) jedna z tajných věcí, prohráli jsme hokej, neumím se holit. Klasický den v kůži Zeldy.
Zase jsem plánoval, jak si sednu, a konečně napíšu desetistránkový post o smyslu života. Tak nějak jsem doufal, že prostě sednu a prsty začnou samy běhat po klávesnici a pak z toho bude bezceler a vůbec. A ono nic. Teda teď to píše samo, ale hodnota veškerá žádná. Možná kdybych použil Ginny, kdo ví.
Mám vás rád, neviditelní čtenáři, kteřížto nemůžete komentovat a dát tak o sobě vědět. Další ročník 365ky udělám na něčem s komentama, abyste mě mohli zepsout, jak píšu naprd.
Observace zpoza pokladny: Čím víc se blíží změna směn, tím více se pokladní usmívají. A nejvíce když tam sedí patnáct minut přesčas, paradoxně. Proto radím chodit nakupovat tak čtvrthoďku před změnou směn. (Zní to sarkasticky, ale myslím to tak, jak jsem to zapsal. Alespoň já to mám přesně takhle.)