Jsem měl tolik věcí, o kterých jsem chtěl pojednat. Asi tak milion. A ty dohromady vytvořily singularitu, takže teď jsou z dosahu, ledaže byste ode mně chtěli slyšet tak jedno slovo za rok. Což nechcete, protože mě tajně zbožňujete.
Prostě. Ou jé. Chvíli jsem šel na ples (tak od včerejška), pak jsem málem nešel sám, nakonec budu mít asi tajný projekt, takže nic. Ale tajný projekt bude válet stejnou, ne-li větší měrou. Však uvidíte, až se odtajní. Někdy, možná.
A: Zákazník je vždycky náš pán, což ale neznamená, že pokladní nemá pravdu. Odteď si to budu pamatovat. Velmi živě. Stejně jako má peněženka.