Trošku jsem uklouzl, nebudu ani předstírat, že jsem to stihl. Takže nejdřív včerejšek.
Normální den v práci, s těšením se na pár hezkých věcí, na které nedošlo. A kolem desáté jsem odsouhlasil, že klidně budu pracovat až do šesti – tak jsem pracoval. O půl sedmé jsem opustil obchod ve stavu vyčerpání a hladu, obojí téměř absolutní. (Ale téměř – nejedl jsem doteď a žiju.) Neměl jsem ani sílu odmítnout, když jsem byl odvolán do hospody.
Jak Fyfka správně podotkl – měl bych si pořídit iPhone – na tom bych budík vytrhnutím baterky nevypnul.
Takže jsem zase zaspal, naštěstí mám všechny tajné věci až odpoledne. Takže jsem se spíše prospal, hm hm.
Jsem zvědav, co se stane dnes. A zpoza pokladny vás prosím – ne všechny věci se dají skrz sáček jednoduše načíst. Věci s kódem (tvaroh je výjimka, čte se i přes sáček dobře) můžete nasáčkovat za pokladnou, zas takové zdržení to není. Narozdíl od toho, když ony věci musím vyndat a zase vrátit. A ještě když to jsou oplatky a každá jiná.