Sice vás dneska opět odbudu, nicméně jsem přišel na to, kde dělám chybu. Kdykoli mám hlavu plnou nápadů, říkám si: Ještě je čas, co když se mi stane něco hustého? A pak je najednou půl dvanácté a já mám napsané kulové. Řešení? Neodkládat to na poslední chvíli.
Ale ono se stejně nic moc neděje – furt to samé. Krom toho, že na ráno jezdím šalinou 6.08 a dneska jsem vstával 6.20. Což o to, odjel jsem 6.28 a na České stihl šalinu o pět minut později, než je zvládnutelné na sedm na kasu. Nicméně jsem si pro změnu zapomněl klíče, takže dnešek proběhl bez taháku a vlastní propisky. Já! Který mám QR Captchu v budíku. Já, který musím vstát a dojít až ke stolu, abych vypnul budík. Já debil jsem si znovu lehl a vzbudil se za hodinu. Mohlo být hůř. Poučení pro příště: Nelehej si, vole.
Vidíte, a přece to bylo aspoň lehce poučné. Tele jsem.