Po včerejším (napsal jsem to dřív, než jsem šel spát, takže je včerejší) krátkém, nicméně výstižném příspěvku, bych se asi dneska pro změnu rád rozepsal. Včerejšek byl super už od rána – a to přesto, že jsem psal zkoušku. Fakt se mi ještě nestalo, že bych šel psát písemku s úsměvem. Rád jsem viděl spolužáky, zvedlo mi to náladu. Cestu vlakem jsem prospal, takže plánované čtení Cejpka se nekonalo. Na pár minut domů a pak do Barráku na Black Death Over Ostrava, které jsem si náramně užil, poznal nové lidi, viděl staré známé lidi… a tak.
A dneska se pro změnu nic zajímavého nestalo. Uklízeli jsme klubovnu, pak přišlo odpoledne a já jsem ztvrdnul u televize, pak u Lone Survivor (hodně dobrý film, alespoň mi se líbil), pak zase u televize. Konečně jsem měl alespoň malý pocit volna. Až na to, že nevím, kdy se naučím na pondělí, ale to se poddá.
Zpátky ke koncertům a tomu, proč jsou žůžo. Zaprvé: to, co proudí z repráků, je čirá energie, nabíjí to baterky. Jo. To je tak všechno, vypsal jsem slinu, nemám jak pokračovat. Tak ještě moudro zpoza pokladny a usnu. Usmívej se. Za úsměv nic nedáš, ale lidi nejenže budou příjemnější, ale třeba jim tím i zlepšíš den.
Musím si moudra psát hned, jak mě napadnou. Nějak mi začínají docházet.