Jak jsem se do práce dneska netěšil, tak to bylo fajn. Nikomu jsem nezapomněl vydat, měl jsem dohromady asi tři storna, z toho jedno nebylo má chyba a jedno planý poplach. Stihl jsem přestávku, kasu jsem zavíral v plusu, dvoustovky došly jenom jednou… Prostě lahoda. A nuda.
To důležité je, že jak jsem včera měl depku z úpravy směn vstříc zkouškám, tak to dneska šlo hladce. A jak mi to zvedlo náladu se snad ani nedá popsat. Škoda toho Infosu, který už jsem si zařídit nestihl. Ale co, aspoň to nebudu mít tak lehké, ten příští termín, že. Takže *klep klep klep* to i vypadá, že budu třeba možná jako studovat i další semestr. Pokud se do toho teda obuju, a zároveň se mi nepovede sebe sama strhat.
Co se kloudných věcí nepracovních týče, udělal jsem absolutní kulové. Sherlock, Castle a Ripper Street mě dostaly, pak trochu paření… stydím se za sebe, ale když já se skoro nemohl hýbat. No vážně, přesun z gauče do křesla byl téměř nadlidský výkon.
Abych nemlel jenom o dnech a mých prožití jich, tak jsem se rozhodl na konec každého postu (do vyplýtvání zásob) vložit nějaké moudro ze života za pokladnou. To dnešní zní:
Čárový kód nachází se vždy na poslední straně, kterou prohledáváš. Pokud není ani tam, máš na něm prst.